Česko 1:1 Švýcarsko

Čínské investice? Zatím nula nula nic, nákup Slavie a pivovarů je jen PR, říká ekonomka

ROZHOVOR. Před rokem odletěl z pražského letiště čínský prezident Si Ťin-pching. Skončila tak jeho třídenní státní návštěva České republiky, kterou provázely bouřlivé protesty i debaty. Hlavní argument ze strany hostitele, českého prezidenta Miloše Zemana, se týkal investic. Druhá největší světová ekonomika u nás podle Hradu měla investovat desítky miliard korun. Skeptici upozorňovali na to, že řada očekávání se nemusí naplnit a že mnohé z investic jsou ve skutečnosti jen koupěmi podílů v už existujících firmách.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman (vpravo) a jeho cínský protějšek Si Tin-pching se setkali na Pražském hradě | Foto: Filip Jandourek

Dá se po roce rozhodnout, kdo měl pravdu? Odpovědi nabídla v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Jana Matesová, poradkyně pro globální strategie a ekonomka, která dříve zastupovala Českou republiku u Světové banky.

Dá se už teď, rok po návštěvě čínského prezidenta, tuto návštěvu definitivně prohlásit za úspěch či neúspěch, pokud budeme brát v potaz pouze ekonomický přínos pro Českou republiku?

Ekonomický přínos pro Českou republiku zatím vidíme naprosto nepatrný. Ale to se nedalo od začátku očekávat, že by se investice, v tom rozsahu, objevily v České republice v průběhu jednoho roku. Časový harmonogram byl od začátku nerealistický. Časem nepřijdou. Víte, mezi těmi plánovanými investicemi byla řada takových, které jsou v regulovaných odvětvích. Speciálně takový příklad finančního sektoru: jestliže "J&T" potřebuje souhlas centrálních bank několika nebo mnoha evropských zemí, tak to není otázka roku, to bude trvat několik let. Na čínské straně je to ještě horší. Čili nejde rozhodnout.

Přehrát

00:00 / 00:00

"Čínští investoři vyváděli peníze ze svých bank, kterým nevěřili a parkovali je někde na dočasnou dobu, zejména v Evropě.," říká Matesová

To, že nevidíme ekonomické efekty nyní, dohromady nic neznamená. Ty investice, které přitekly, jsou nula nula nic. Existuje skupina, která se jmenuje Rhodium Group, a ta měří čínské investice do vyspělých ekonomik. A ta má poměrně vysoký odhad, ale pořád je to pod 2 promile toho, co přiteklo v minulém roce do Evropy. To neznamená, že v budoucnosti se neprojeví ta návštěva úspěchem. Ale já bych řekla, že klíčové slovo je obchod, nikoli investice.

Říkáte nula nula nic, ale před rokem zazněla jiná konkrétní čísla. Miloš Zeman mluvil o tom, že v roce 2016 měla výše čínských investic dosáhnout 95 miliard korun. Podle řady zpráv a analýz, které uváděly různá, nicméně ve všech případech výrazně nižší čísla, nebylo to teda nula nula nic, jak říkáte vy. Kde je tedy ta realita?

Podle odhadu Rhodium Group to bylo zhruba 9,5 miliard nebo těsně pod 10 miliard. To jsou ovšem ty méně než dvě promile toho, co přiteklo do Evropy. V minulém roce přiteklo do Evropy neobyčejné množství čínských investic, mnohonásobek toho, co připlynulo v předchozích letech. Totéž platí pro Českou republiku. Specifické důvody na čínské straně vedly k tomu, proč to bylo tolik. Letos to tolik nebude. Spousta peněz, které připlynuly do Evropy v minulém roce, byla vyvedena z čínských bank, které jsou ve velkých problémech, procházejí restrukturalizací.

Pro velké investory, možná i dva z českých, bude velká příležitost na finančním trhu v příštích pěti letech, ale teď je špatná doba. Takže v podstatě čínští investoři vyváděli peníze ze svých bank, kterým nevěřili, a jak se ve finančním světě říká, parkovali je někde na dočasnou dobu, zejména v Evropě. Také u nás. Budou to nákupy typu Florentina. To nejsou investice, které vám v budoucnosti něco přinesou. To je prostě vyvedení peněz, než bude v Číně bezpečněji, nebo někde jinde. Pak také byly nějaké investice do podniků a tam má smysl se bavit, co je dobře a co je špatně.

Řada těch projektů je stále v jednání. Vy jste to naznačila také, když říkáte, že efekt té návštěvy budeme moct posoudit až s daleko delším časovým odstupem. Očekáváte nějaký významný úspěch, který by mohl přece jen dát zapravdu těm, kdo zdůrazňovali důležitost návštěvy Si Ťin-pchinga pro českou ekonomiku?

Já myslím, že náznaky úspěchů vidíme už teď. Čína je druhá největší ekonomika světa a naprosto mizivou pravděpodobnost má jakýkoliv scénář, který by zabránil tomu, aby do konce příštího desetiletí byla úplně největší ekonomikou na světě. Bude, téměř s jistotou.

I když ten růst přece jenom trochu zpomalil?

Ten růst zpomalil. To je samozřejmě dobře. A je překvapivé, kolik se ozývá hlasů, že je to špatně, že čínská ekonomika roste pomalu. Za růst tempem 10 % nebo 7 % ročně, jako je to v Číně už víc než 25 let, může, abych tak řekla, středověká ekonomika, zemědělská. Ta nemá žádnou infrastrukturu, nemá města, prostě lidé se živí vlastním zemědělstvím. Co si vypěstují, to sní, nic jiného nemají. A taková ekonomika může dlouhodobě růst bez negativních důsledků 7, 8, 10 % ročně. Ale jakmile ekonomika má vybudovanou infrastrukturu moderní ekonomiky, sítě, silnice, města, tak ta kdyby rostla takhle rychle, tak to skončí obrovskými bublinami na nemovitostním trhu, v komoditách, velikou inflací a velikou, hlubokou krizí. V případě čínské ekonomiky by to byla globální krize velkého rozměru. Čili čínská ekonomika plánovitě musí snížit růst někam k 5 % postupně a hladce.

Vraťme se k investicím čínských podniků v České republice. Velmi diskutovaným tématem je jejich struktura. Ty nejznámější, o kterých víme, jsou kapitálové vstupy do existujících firem, například Žďárských strojíren. Co stavba nových firem, nových podniků na zelené louce, které by nabídly například nová pracovní místa?

Rozhodně bych neviděla jako klíčové slovo pracovní místa. Jako klíčové slovo jednoznačně vidím obchod. To je obrovitý trh. Český export do Číny je zatím velmi nízký. Je to prostě zanedbatelné v rámci celého objemu českého exportu, dokonce klesl v minulém roce. A samozřejmě čínské investice tomu mohou pomoci. Dokonce i takové, které už sem přišly.

Rozhodně společné podnikání v turistickém ruchu je nesmírně významné, bude mít obrovské multiplikační účinky, a když si představíte, jak je to velký trh, jak je velká čínská střední třída, tak ti nejbohatší budou cestovat do Paříže a do Švýcarska, ale čínská střední třída, když se v ní podaří vzbudit zájem o Česko třeba prostřednictvím seriálů, filmů, televizních pořadů, tak je schopná živit mnoho regionů České republiky. Čínská společnost má nyní velkou střední třídu a to, co charakterizuje rozvoj ekonomik, kterým roste střední třída, je přesun ke službám, protože střední třída má zájem o služby a zároveň z hlediska struktury ekonomiky a její stability je nutné, aby se větší podíl té ekonomické činnosti odehrával ve službách.

Rok od návštěvy Si Ťin-pchinga: čínské investice v Česku rostou, obchodní bilance ale stagnuje

Číst článek

Čína se neobyčejně věnuje sportu, bude tam zimní olympiáda, čili bude mít zájem i o zimní sporty. Zatím to vidíme na tom, že peníze do českého sportu přitékají pomocí prodeje hráčů, ale mohou být i jiné cesty. Česko může vybudovat jedno z několika globálních středisek pro některý sport. Může to být nakonec i rychlobruslení s čínskou investicí, docela pravděpodobně. České symfonické orchestry začaly jezdit do Číny, české lázeňství by nezkrachovalo, kdyby se podařilo dřív vytvořit tuto poptávku v Číně.

A co možnost, že se Čína investicemi v Evropě snaží dostat k technologiím, obchodním značkám, patentům, know-how, výrobním postupům a dalším věcem z oblasti duševního vlastnictví a následně těchto věcí využívat. Ovšem pro výrobu v Číně, nikoliv v České republice. Jak vy hodnotíte toto riziko?

Ano. To je uhození hřebíčku na hlavičku. Ano, to je největší riziko. Čínská vláda má státní strategii, jmenuje se Čína 2025, a v ní se přímo říká, do roku 2025 technologie, které čínské firmy budou používat, nebo čínská ekonomika bude používat, nebudou ty německé, americké, japonské, rakouské, jiné, francouzské technologie, to budou čínské technologie. A strategie, jak toho chce Čína dosáhnout, je, že majitele takových technologií, patentů a licencí koupí i s tou firmou. Čili nepůjde jenom o využití těch licencí a patentů na čínském trhu, to půjde o jejich využití celosvětově, všude. Najednou ten německý podnik, který vlastní licenci, ale prodá své akcie, kontrolní majoritu, kontrolní většinu čínskému vlastníkovi, nebude moci disponovat tou licencí, bude tím disponovat čínský podnik. Tady je potřeba dávat veliký pozor. V minulém roce najednou západoevropské firmy, kterých se už to týká, zejména německé, s hrůzou zjistily, že Evropská unie nemá skoro žádné nástroje, jak tomu zabránit a že bude muset rychle na úrovni Evropské unie nějaké přijmout. Jde o to, že ty firmy jsou většinou soukromé, čili soukromý evropský vlastník prodává technologie nějakému čínskému, zpravidla velice netransparentnímu investorovi. A ztrácí kontrolu nad těmi technologiemi, licencemi, které jsou často důležité pro strategické i vojenské výrobky.

Pokud zmiňujete netransparentnost čínských investorů, tak už v minulém roce se hodně mluvilo o společnosti CEFC, která je za většinou čínských nákupů v Česku. Mluvilo se o tom, že je to ve skutečnosti jakási prodloužená ruka čínského režimu.

Je to převažující případ i u investic, které jsou v západní Evropě, které jsou mnohem, mnohonásobně větší než v České republice. Když necháme stranou ty vyvedené peníze, z nichž největší část šla do Lucemburska, druhá největší část do Londýna na finanční trh, tak Německo, které je na třetím místě v těch investicích, se už loni setkalo s mnoha případy, kdy většinou případů nedokázalo identifikovat, kdo je ten investor v pozadí. Čili to je většinově ten případ. A čínské firmy pravděpodobně mají zájem jednak o technologie, to je jasné z čínské strategie, a druhá věc jsou data, provoz na telekomunikačních linkách. Všechny strategické informace státu, všechny technologické informace firem, které si předávají po linkách.

Média poslední dobou často mluví o hackerech a ovlivňování amerických voleb a prolomení komunikace v Bundestagu. Ale pokud by se stalo třeba, že by si kontrolní firmu, která je operátorem nebo poskytuje síť pro tenhle přenos, koupil čínský vlastník, tak se nemusí nikam nabourávat. Na jeho vlastních serverech běží všechna data, tam je potřeba největší opatrnosti. V Čechách je takovou komunikační páteřní sítí, na které běží i ty systémy státu, Cetin a to myslím, že by bylo nejvyšší výstražné znamení, kdyby se čínští investoři snažili koupit Cetin.

Připadá mi zvláštní, když si firma, která sama sebe označuje za sedmou největší privátní společnost v Číně a podniká zejména v energetice a náročných, velkých odvětvích, najednou vzpomene, že jí v portfoliu chybí český pivovar nebo fotbalový klub. Jaký to dává smysl? Je to jenom nějaké PR nebo je za tím něco víc? Ekonomicky to asi žádný velký smysl nedává.

CEFC končí s Empresa Media. Žádné překvapení, Soukup si s Tvrdíkem a Číňany nesedli už dávno, říká analytička

Číst článek

Je to PR z její strany, jsou to reputační investice, aby se stala známou na českém trhu. U toho sportovního odvětví to velmi dobře vědí. Z hlediska rozsahu firem to je, jako když vy investujete 10 haléřů, prostě je to pod rozlišovací schopností. Na druhé straně si nepochybně velmi dobře uvědomují, že sport bude velmi rychle rostoucí odvětví v Číně. A že něco málo, co je vůbec nebolí, do něho investovat, je v pořádku. Totéž pivovary.

Prezident v minulých dnech mluvil o možném čínském vstupu do dvou významných českých firem. Jedním z nich je významný výrobce lokomotiv, tramvají, souprav metra Škoda Transportation. Nehrozí právě v podniku takového typu to, o čem jsme mluvili, riziko nějakého průlomu do technologií duševního vlastnictví a těchto věcí?

Domnívám se, že hrozí. Je potřeba, aby si zvážila firma sama a stát nějakou cestou také, jestli nedojde k ohrožení národní bezpečnosti. Nejde jen o to, že se zahraniční investor dostane k nějakým vojenským strategickým informacím, ale že stát o něco, na čem významným způsobem vydělává a vložil do toho spoustu svého duševního vlastnictví, přijde. Druhou z firem jsou Vítkovice, a tam si docela dobře dovedu představit, že čínský investor takovou firmu koupí a časem ji zavře, protože z ní získá technologie pro své firmy v Číně, protože v Číně existuje obrovský přebytek kapacity v tomto odvětví.

Čeští politici by asi spíš čekali opak, že pracovní místa v regionu, který je postižen nezaměstnaností a krachuje tam celá řada dalších významných firem, by naopak měla zůstat zachována.

Určitě ano. Hodně je samozřejmě na obchodním vyjednávání a na nastavení smluv. A potom na posouzení, co skutečně je v portfoliu těch firem, například z hlediska registrovaných ochranných známek, které mají ve svém vlastnictví.

Jak bychom měli k Číně přistupovat? Je nějaký důvod dělat tak mimořádná diplomatická gesta, jako byl loni v říjnu známý dopis čtyř nejvyšších ústavních činitelů poté, co se několik politiků sešlo s dalajlamou?

Tak významná diplomatická gesta, jako byl dopis čtyř, určitě ne. Vysocí představitelé z vyspělých zemí si Čínu předcházejí, protože je budoucí obrovský trh. Ale všechno má své limity.

Jan Moláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme