Druhé největší ekonomice eurozóny - Francii - dochází dech
Evropským zemím konkuruje Asie, hlavně Čína. To slyšíme už delší dobu. Ale možná je to jen výmluva. O druhé největší ekonomice eurozóny to řekl dokonce výkonný ředitel Světové obchodní organizace Pascal Lamy.
Pascal Lamy přímo řekl, že za potíže Francie nemůže Čína, ale sama Francie. A že ztrácí konkurenceschopnost i v rámci celé Evropské unie.
Když jsem se podívala na daňové podmínky ve Francii, tak jak je shromáždily například Bloomberk nebo Patria finance, nestačila jsem se divit. Jak je možné, že francouzská ekonomika vůbec ještě dýchá. Odpovědí může být slovo setrvačnost. Prostě než zhubne slon, nějakou dobu to trvá. A Francie ztrácí už nejméně 10 let. Přitom současná vláda rozhodně redukční dietu urychlí.
Nekritizuje to jen Pascal Lamy, ale ozvala se i stovka předních manažerů největších francouzských podniků. Vyzvala prezidenta Francoise Hollandea, aby snížil odvody firem ze zaměstnaneckých mezd o 30 miliard eur. Aby vláda snížila daně a dala podnikům větší prostor.
A není se jim co divit. Podíl Francie na vývozu Evropské unie klesl mezi lety 2001 a 2011 ze 17 na 10 procent. V roce 2000 činil objem francouzského exportu 55 procent německého, dnes je to ani ne 40 procent.
Hospodářství dusí daně
Vláda například letos uvalí jednorázovou daň na občany s majetkem přesahujícím 1 milion a 300 tisíc eur. Dědická daň, kterou předchozí prezident Sarkozy zmírnil, opět vzroste. Soukromý sektor bude muset nově platit 3procentní „dividendovou daň" z dividend vyplacených akcionářům. Daň z finančních transakcí bude dvojnásobná.
Bude zvláštní daň z přesčasů. Na příjmy nad milion eur bude daň ve výši 75 procent. A vláda prosazuje i takové věci, jako je například zvýšení daně z piva o 160 procent.
Drahá pracovní síla
Na druhou stranu jsou ve Francii mimořádně silné odbory, které prosazují růst mezd navzdory rostoucí nezaměstnanosti. Podle francouzské banky Natixis si odboroví předáci hájí růst platů bez ohledu na to, kolik členů odborů přijde o práci.
Ve Francii mají 35hodinový pracovní týden. Minimální mzda mezi lety 2002-5 vzrostla o 17 procent. To už prý vyloženě ohrožuje průmysl. Pracovní síla je drahá. Zaměstnavatelé za každých 100 eur platu zaměstnance musí na různých sociálních a důchodových dávkách odevzdat státu více než 50 eur . Pro srovnání v Německu to je 28 eur .
Není proto divu, že Francie ztrácí rychle konkurenceschopnost. A může si za to sama.
