EK chce podpořit koprodukční filmy, mají mít nárok na větší státní podporu
V Evropě by se mělo točit více koprodukčních filmů. Myslí si to Evropská komise, která dnes přijala nová pravidla pro státní podporu filmařů. Filmy placené z veřejných peněz alespoň dvou zemí Evropské unie budou mít nárok na vyšší státní podporu. Ta u nich celkově může dosáhnout až 60 procent jejich rozpočtu.
Brusel zdůrazňuje panevropský aspekt mezinárodních filmových děl. Je také přesvědčen, že koprodukční filmy mají větší šanci prosadit se ve světě a konkurovat americkým snímkům.
Filmy točené štábem jen z jedné země mají mít nižší hranici pro finanční podporu. Může dosáhnout maximálně poloviny rozpočtu filmu.
Evropská komise také upřesnila, co mohou členské země po filmařích výměnou za podporu chtít. „Státy mohou po filmařích požadovat, aby 160 procent pomoci, kterou od nich dostanou, utratili na jejich území," řekl eurokomisař pro hospodářskou soutěž Joaquín Almunia.
Zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Ondřej Houska a zpravodaj Českého rozhlasu v Paříži Jan Šmíd mluvili o podpoře filmařů
Znamená to, že pokud dá Česko filmu podporu milion korun, může po štábu požadovat, aby v Česku utratil milion šest set tisíc. Za zbytek svého rozpočtu už může štáb točit kdekoliv na světě.
„Šlo nám o to, aby pravidla pro podporu v jedné zemi nepoškodila filmaře z jiných zemí,“ vysvětlil eurokomisař Almunia.
V České republice může producent v současnosti dostat maximálně 50 procent z celkových nákladů na natáčení. Nikoho pak nezajímá, jestli podporu utratí přímo v tuzemsku nebo v zahraničí.
Současnou situaci v Česku, Británii i Německu přiblížili redaktor Martin Karlík a zpravodajové Jiří Hošek a Klára Stejskalová
Drahé filmy většinou dostávají podporu třeba jen 20 nebo 30 procent, v absolutních částkách jim ovšem připadne více peněz než snímkům levnějším.
Problémem jsou omezené finanční možnosti Státního fondu kinematografie. To se ale nezmění ani s novými pravidly, upozornila ředitelka fondu Helena Bezděk Fraňková.
„Granty, které se doteď udělovaly, tak největší grant mezi všemi dostal film Lidice. Ten dostal 20 milionů korun,“ dodala s tím, že 50procentní podporu většinou dostávají dokumenty.
Velká Británie je štědrá
Státní pobídky a daňové úlevy pro filmaře ve Velké Británii se považují za jedny z nejvelkorysejších na světě. Filmaři tam za posledních pět let dostali zpátky 800 milionů liber, to je v přepočtu 24 miliard korun. Nárok mají ale jen ty společnosti, které spadají do britského daňového systému.
Daňových pobídek využili v posledních pěti letech autoři celkem tisícovky snímků. Britský ministr financí George Osborne uvádí, že ostrovní filmový průmysl zaměstnává 1,5 milionů lidí a stojí za jednou z deseti liber, které vytvoří britský export.
Tvůrcům nízkorozpočtových snímků vrátí Spojené království na daních čtvrtinu výdajů, které měli při natáčení na území Velké Británie. U filmů s rozpočtem nad 20 milionů liber, tedy 600 milionů korun, je to procent jen 20.
S úlevami mohou filmaři počítat i v případě, že se produkce snímku protáhne na několik daňových období. Podle nových pravidel se daňové úlevy týkají i společností, které produkují televizní seriály. Ministr Osborne věří, že se pobídky v budoucnu rozšíří také na tvůrce počítačových her.
Reklama k nezaplacení
Filmová studia Babelsberg nedaleko Berlína lákají stále více zahraničních produkcí. Naposledy tam natáčel George Clooney film The Monuments Men, seznam úspěšných snímků je ale mnohem delší. Německá vláda považuje pobídky pro filmaře za ekonomicky atraktivní nástroj. Pro Berlín jsou totiž zprávy o vynikajících restauracích, kde trávil Clooney volný čas, reklamou k nezaplacení.
Produkcím se v současnosti může vrátit až 20 procent nákladů. Většinu z 300 milionů eur investuje německá vláda do domácí kinematografie, díky tomu v zemi loni vzniklo 180 snímků. V porovnání se Spojenými státy nebo Indií jde o zanedbatelné číslo, i tak je to ovšem podle kritiků přespříliš.
70 procent německých filmů totiž nepřiláká do kin ani 10 tisíc návštěvníků. Kritici si proto kladou otázku, zda nejsou pobídky špatně nastavené, když vzniká tolik neatraktivních filmů.
Ve Francii zase například existuje asociace, která pobídky pro zahraniční filmaře zastřešuje, regiony ale mají i vlastní možnosti, jak filmaře lákat.
„V jednom z regionů pozvali 15 amerických scénáristů, ukázali jim to nejhezčí, co v regionu mají, aby jim vlastně umožnili zasadit děj románu právě do toho prostředí, a následně, pokud bude existovat filmová verze, tak je velmi pravděpodobné, že se to bude točit právě v těch místech. A to je další možnost, jak pomoci kinematografii, jak vlastně dostat do určitého prostředí filmaře,“ přiblížil francouzský zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd.
