Rusko není jediný problematický hráč v energetice, varuje Bartuška. ‚Unie musí přehodnotit soběstačnost‘

„Když se podíváte na projekty, které Evropa rozjela po letošním únoru, není mezi nimi žádný nový plynovod,“ upozorňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Dodává, že Evropská unie se snaží hledat alternativní zdroje, třeba za pomoci LNG terminálů. Hlavně se ale vyhýbá tomu, aby se plynovodem „přivázala“ k nějaké zemi. „Plynovod je vlastně oboustranná, dlouhodobá vazba,“ říká.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška

Vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška | Foto: Michal Turek / MAFRA | Zdroj: Profimedia

Energetická témata se dostala do popředí v posledních měsících a turbulentní události sledujeme především v posledních týdnech. Co byste vyjmenoval jako nejzávažnější momenty?
Určitě začátek otevřené války na Ukrajině 24. února tohoto roku, protože to změnilo náhled Evropy nejen na Rusko, ale obecně na svět. To byl nepochybně důležitý okamžik. Za poslední měsíce bych tam dále ještě zařadil to, že Německo převzalo pod svoji správu majetky Rosněfti 16. září, výbuchy na plynovodech Nord Stream 1 a Nord Stream 2 z 26. září a dohodu sdružení OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) s Ruskem a dalšími zeměmi na snížení těžby ropy, což má vést ke zvýšení cen ropy.

Milníky unijních energetických opatření: covid, zelená alternativa, ruský útok a hledání shody

Číst článek

Válka do situace na energetických trzích významně zasáhla. Rusové navíc v posledních týdnech čím dál tím více útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Jak moc je podle vás zranitelná?
Energetická infrastruktura všude na světě je zranitelná. Co se týče dlouhodobého bombardování, o tom není sporu. Cíl ruského bombardování je zcela jasný: vrátit Ukrajinu do středověku. Říkají to zcela otevřeně. V této chvíli je jejich válečný cíl zastrašit populaci, vyděsit lidi, vrátit je před vynález elektřiny a pohonných hmot. V posledních týdnech na tom pak usilovně pracují. Takovému způsobu vojenského útoku nemůže odolat žádná infrastruktura nikde na světě.

Jaká by v této věci měla být reakce Západu? Ten se snaží Ukrajině pomáhat, ale nemůže přímo na místo přijít a bránit ukrajinské energetické rozvody…
Jedna věc jsou dodávky zbraní, ale to musí posoudit někdo jiný, to není moje expertní oblast. Tohle masové bombardování civilních cílů asi změní uvažování některých zemí Evropské unie či zemí NATO ohledně toho, co posílají na Ukrajinu a co dřív nebyly ochotny posílat.

Snažíme se Ukrajině pomoci tam, kde můžeme, což jsou v této chvíli spíše ty menší zdroje – náhradní zdroje elektřiny, generátory, lokální zdroje elektřiny. Nicméně je jasné, že nemůžeme nahradit tu velkou přenosovou síť.

‚Obrovský unijní posun‘

V evropském kontextu se teď řeší také unijní energetický mix. Během jednání se projevují rozdílné přístupy členských států, například při debatách o zastropování cen, ať už obecně plynu, nebo když to vezmeme specifičtěji, ruského plynu – to je zejména problém posledních týdnů. Jak dosavadní postup hodnotíte? Je podle vás dostatečně rychlý, aby objektivně reagoval na výzvy, které přicházejí?
Je to snaha o dohodu 27 států, což není nikdy rychlé. Na druhou stranu je ten posun za posledních pár měsíců obrovský. Je to vidět i na cenách jak zemního plynu, tak elektřiny.

Spekulanti, kteří na konci srpna vyhnali ceny elektřiny na hodnoty až přes tisíc eur za megawatthodinu a cenu zemního plynu ke čtyř stům eur za megawatthodinu, pochopili, že proti nim bude nasazená ekonomická síla Evropské unie, to je zřejmé. Unijní státy od Finska přes Portugalsko a Řecko až po Německo nasazují stále silnější ekonomické kalibry.

U nás v České republice je to třeba zastropování cen plynu a elektřiny, v Německu je to 200 miliard eur ekonomické pomoci, ve Švédsku a Finsku to byla masivní pomoc státu firmám, aby fungoval dále prodej energií přes burzy. V mnoha zemích unie je to přímá finanční pomoc lidem a myslím si, že tohle všechno přispělo ke zklidnění situace. Kdyby se s tou situací ze srpna nic nedělalo a nedošlo by k zásahům národních vlád, tak teď bychom měli trh s energiemi už dost rozvrácený.

Upřímně těch tisíc eur bylo nesmyslných a naprosto přes čáru. Mimochodem ta razantní reakce v sobě obsahuje i tři mimořádné rady pro energetiku, které schválilo české předsednictví v Radě EU a myslím, že tam naše předsednictví odvádí velmi dobrou práci.

Lotyšsko a zkapalněný plyn: Země chce postavit LNG terminál na moři, odebírat ho může z Norska i Kataru

Číst článek

Kdo a co tvoří cenu energií, kterou jste teď zmiňoval?
Z obchodování se podařilo vytlačit velkou část spekulativních hráčů, kteří dost výrazně rozkývali ceny během letošního jara a léta. Cenotvorba se vrací zpátky k velkým energetikám. U zemního plynu dneska cenu pro Evropu ovlivňuje nejvíc Norsko, Alžírsko a LNG – ty hlavní zdroje zemního plynu.

V podstatě zmizela role ruského plynu. Ten sice stále do Evropy proudí přes Ukrajinu a přes Turecko, ale už nemá sílu tvořit cenu. Tu Rusko ztratilo během léta poté, co přestalo dodávat plyn přes Nord Stream 1, ještě předtím, než došlo k výbuchům na Nord Streamu. Je to velká změna, že cenu plynu tvoří všichni jiní dodavatelé zemního plynu.

U elektřiny pak hlavní roli přebírají státy. Když vezmeme v potaz, že v České republice i dalších zemích unie dneska funguje zastropování cen elektřiny, tak to je jasná politika vlád, která říká, že elektřina není jen čistá komodita, ale je to prostě něco, co lidé potřebují k životu a my jako vlády se postaráme, aby to měli za dostupnou cenu a v potřebném množství. Role národních vlád se za posledních osm měsíců obrovsky zvětšila.

Od koho nakupovat?

V souvislosti s Ruskem jste napsal: „Energie není pouhým zbožím, které si může každý koupit. Může být i nástrojem manipulace a vydírání.“ Předpokládám, že jste tím narážel na Rusko a jeho výhrůžky ohledně utažení kohoutků plynovodů…
Zdaleka ne jenom Rusko. Přestaňme v oblasti energetiky vnímat pouze Rusko jako problematického hráče. Evropa je obklopená světem, který je plný zemí, které se chovají v energetice velice podobně jako Rusko. Takže představa, že se zbavíme Ruska tím, že budeme mít nové dodavatele zemního plynu, kteří budou jakoby voňaví a čisťouncí, tak to zkrátka není realita. Demokracií, které skupují plyn, je poměrně málo, většina světa prostě není přátelská.

V této souvislosti mě napadá, že bych na vás mohla navázat s tím, že ještě před válkou se mluvilo o tom, že by se uzavřela dohoda EastMed, která by zařídila převod plynu do Evropy přes Turecko, ale právě kvůli tomu, že Turecko je vnímáno EU jako jeden z problematických spojenců, k dohodě dodnes nedošlo, a to i ve chvíli, kdy se dnes hledají alternativní zdroje energií. Je to tedy něco, na co jste před chvílí narážel?
V EastMedu jsou vedle sebe dva protichůdné projekty. Jeden z nich je dovést plyn do Evropy z Blízkého východu přes Turecko, a druhý, který překvapivě prosazuje Řecko s Kyprem (které spolu jinak mají dlouholeté vzájemné spory – pozn. red.), je podmořský plynovod, který se samozřejmě Turecku vyhýbá velkým obloukem. Takže EastMed jsou dva různé projekty, které se jmenují stejně, ale jeden je turecký a druhý je řecký a nemají mnoho společného.

K čemu ale došlo po letošním únoru, je zásadní přehodnocení těchto projektů ze strany unie a my budeme především investovat do LNG terminálů, protože chceme mít dodavatele po celém světě. Hlavně se plynovodem nepřivázat k jedné konkrétní zemi nebo skupině zemí. Protože plynovod je vlastně oboustranná, dlouhodobá vazba.

Když se podíváte na projekty, které Evropa rozjela po letošním únoru, není mezi nimi žádný nový plynovod, jenom zvýšení dodávek plynu plynovody z Norska, Alžírska a Ázerbájdžánu, to je pravda. Nové plynovody zde ale nechceme, stavíme terminály na LNG. Od Finska po Řecko, od Francie po Itálii. Takže vidíme v té různorodosti dodavatelů LNG větší záruku bezpečí dodávek než v tom postavit jeden plynovod přes jednu konkrétní zemi z nějaké části světa. A tím nemířím nijak specificky proti Blízkému východu nebo Turecku. Myslím to obecně. Evropa je dnes mnohem více opatrná a nebude důvěřovat jedné konkrétní zemi pro velkou část dodávek. Ani Kataru, ani Spojeným státům.

Evropské plány na život bez ruského plynu. Spoléhání na LNG, jádro i úspory, část zemí opět pálí uhlí

Číst článek

Budoucnost energetických zdrojů s ohledem právě na bezpečnost lze vnímat právě v rozptýlených LNG terminálech a možná i v obnovitelných zdrojích energie, o kterých jsme ještě nemluvili, ale na půdě Evropské unie se o nich taktéž vede debata. Nicméně ty jsou spíše investicí do budoucna, není to zdroj, ze kterého bychom mohli čerpat okamžitě.
Zemní plyn rozhodně není vítězem této krize (LNG je zkratka pro zkapalněný zemní plyn – pozn. red.). Za vítěze můžeme považovat úspory, energetickou účinnost, obnovitelné zdroje a jádro.

Až krize skončí, myslím, že role zemního plynu bude nižší, než v této chvíli je. Protože mnoho odběratelů – ať jsou to domácnosti, nebo podniky – hledá jiný zdroj energií, ať už tepla, nebo elektřiny. A když si jednou postavíte náhradní zdroj, k plynu už se vracet nebudete.

Myslím, že bude velmi zajímavé v příštích několika letech zjistit, jaké jsou reálné spotřeby Evropy v oblasti zemního plynu. Dočasně je nahrazujeme primárně uhlím, což samozřejmě není úplně ekologické. Ale nepochybně tady do budoucna naroste podíl obnovitelných zdrojů a věřím, že i jádra.

Kompenzace

Energetická společnost ČEZ podle jejího šéfa Daniela Beneše utrpěla kvůli výpadkům ruských dodávek škody ve vyšších stovkách milionů až v miliardách korun. V Otázkách Václava Moravce zaznělo, že je vyloučené jednat s ruským dodavatelem o dodávkách na příští rok. Jediným možným krokem je naopak podle Beneše mezinárodní arbitráž. Bylo by to z vašeho pohledu proveditelné?
Je to naprosto správný postup. ČEZ o tomto svém záměru už vládu informoval a má v tomto ohledu podporu. Je to srozumitelné a jasné. Tyto kroky podniká řada evropských firem, samozřejmě s podporou a vědomím evropských vlád.

Německo bude mít až 200 miliard eur na regulaci cen energií. Parlament souhlasil s možností půjčky

Číst článek

Na evropské půdě rozohnilo debaty rozhodnutí Německa, že dá finanční injekci svým firmám. Bylo to zodpovědné? Německo je přece jenom největší ekonomika kontinentu, co udělají tam, má vliv na jeho sousedy. A ti si nemohou dovolit 200miliardový finanční stimul.
Nepochybně máte pravdu, že toto rozhodnutí rezonovalo. Německá vláda, podobně jako další evropské země, se rozhodla pomoci svým firmám, aniž by se zvlášť ptala někoho okolo, zda to jsou schopni zvládnout podobně. Nicméně vidíme v této chvíli i ze strany dalších členů unie, že mají potřebu něco udělat a udělat to rychle – aby předkládali svým občanům rozhodnost a akceschopnost. Myslím, že ještě zdaleka nejsme u konce těchto pomocí.

Nemám teď na mysli pouze Německo. Třeba česká vláda neměla původně v úmyslu prosadit zastropování cen zemního plynu a elektřiny, ale musela to udělat, protože jinak by tady opravdu hrozil veliký sociální problém. Nedokážu říct, jaká bude ekonomická situace v listopadu nebo v březnu příštího roku, ale rozhodně bych nevylučoval to, že kvůli tomu vlády národních států sáhnou k naprosto mimořádným opatřením.

Rozkol v možnosti poskytování finanční pomoci nevadí? Díváte se na to jako na kompetenci každého členského státu? Může si rozhodnout jakoukoliv výši příspěvku a nelze to potírat nějakým jednotným způsobem?
Evropa má svá pravidla pro státní pomoc. Ale ta jsou teď mnohdy měněna za pochodu. Členské státy jsou vystaveny naprosto bezprecedentní situaci. Upřímně – a teď to nemyslím vyloženě jako kritiku – když se česká vláda rozhodla pro zastropování cen, tak se nikoho také na nic neptala. Nebyla žádná konzultace s Bruselem, zda smí, nebo nesmí. Byli jsme donuceni to udělat, byla to otázka týdnů, nikoliv měsíců a prostě se to stalo.

Německo umožní čínské firmě převzít část přístavu Hamburk, půjde ale o maximálně čtvrtinový podíl

Číst článek

Toho budeme v energetické oblasti svědky stále častěji, že národní státy budou stát před dilematem, zda udělají něco teď v tuhle chvíli, anebo padnou.

Co úvahy německé vlády, zda umožní čínské státní společnosti Cosco převzít podíl v hamburském přístavu? Čína jakožto významný geopolitický hráč, se kterým má Evropská komise problém, by měla operovat v Německu – jak se na to díváte?
Na tohle vám řeknu jedinou věc. Česká republika strávila čtyři roky ostrými debatami o tom, zda vpustit Rusy a Číňany do výstavby Dukovan. Byla to velmi ostrá vnitřní debata. To poslední, co bychom v té chvíli chtěli řešit, by byl názor našich sousedů. V Německu nyní řeší, co udělat nejen s hamburským přístavem, ale i dalšími možnými investicemi. Ale tohle si musí oni vyříkat mezi sebou. Do toho my v tuhle chvíli nemáme co vstupovat.

Vzkaz Evropanům

Na druhou stranu už na začátku rozhovoru jste zmiňoval a psal jste o tom i na twitteru, že ropná společnost Rosněfť se stala druhým největším majitelem rafinerií v Německu. Po ruské invazi na Ukrajinu se Rosněfť stala pro spolkovou vládu bezpečnostním problémem. Zároveň bylo jasné, že krok proti ní vyvolá tvrdou reakci. Co očekáváte, že Rusové udělají? A jak se to může podepsat na evropském energetickém trhu?
Myslím, že primární odpověď se na to vztahuje k Německu. Zklamání v Rusku je citelné a viditelné, protože oni opravdu věřili, že Německo pro ně bude jakýsi klíč do Evropy. Co udělají, to opravdu nevím, záleží, jak moc se budou chtít Německu mstít. Ale Němci sami očekávají tvrdou reakci a ta nepochybně nějaká přijde.

Úniky z plynovodů Nord Stream? Nic podobného nepamatuji, ceny to ovlivní, říká Gavor

Číst článek

Mohla by ta reakce být obdobná útokům na Nord Stream? Mohou tyto útoky pokračovat nebo se zintenzivňovat?
Vyšetřování švédských a dánských úřadů ještě není u konce, stále ještě běží. Je ale dost možné, že nikdy nedospějí k jednoznačnému závěru. Jsou podezření a nepochybně část populace bude věřit tomu, že to byla americká CIA, možná větší část lidí bude věřit, že to udělali Rusové.

Každopádně sdělení výbuchů je naprosto jasné a adresuje vzkaz celé Evropě: nejste v bezpečí. Infrastruktura ve vašich výsostných vodách a na vašem území může být zničena. Ten, kdo výbuchy provedl, má know-how a schopnosti, které umožňují zničit prakticky jakoukoliv část energetické infrastruktury.

Když vezmeme v potaz, že roury Nord Streamu 1 i 2 se skládají z centimetru a půl oceli, čtyř centimetrů izolací a okolo toho ještě šest centimetrů betonu – tohle rozervat v délce 50 metrů, jako se to stalo na jednom z těch míst, to musela být pořádná šlupka. Berme to tak, že ať už to udělal kdokoliv, je to jasný vzkaz nám Evropanům, že nejsme v bezpečí ani u sebe doma.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme