Zároveň spekulace o řízeném banktoru Řecka společně se spekulacemi o tom, že se nakonec možná ani Španělsko neobejde bez zahraniční pomoci, opět rozvířily úvahy o možném rozpadu eurozóny. Něco podobného ale její členové odmítají, jak v Talinu Romanu Chlupatému potvrdil estonský ministr financí Jurgen Ligi.

„Evropa jako taková by měla věci dělat rychleji - a měla by toho dělat více - kvůli stavu veřejných financí. O eurozónu ale strach nemám. Eurozóna přežije. Společná měna je totiž pro Evropu nezbytná. Nicméně, každá země by měla mít strach pokud je její dluh na úrovni sta a nebo více procent; pokud zadlužení narůstá; pokud dlouhodobě hospodaří se schodkem. Každá země potřebuje reformy. A ty je třeba je udělat rychle a musí být zásadní.“

Říkáte, že každá země potřebuje reformy. I proto: čekáte, že Portugalsko bude poslední země, která se neobejde bez zahraniční pomoci, a nebo čekáte, že dluhová krize a vše, co s ní souvisí, tedy i případné další společné záchranné akce, bude pokačovat?

„Doufám, že Portugalsko je poslední. V tuto chvíli nejsou žádní další adepti. Portugalsko bylo adeptem na záchranu celé měsíce. No, a pokud se teď podíváme na trhy, tak je jasné, že další země nemají tak velké problémy s financováním svých dluhů. Deficty jako takové jsou ale nesporně problém. Nechápu, jak se vlády mohou spokojit s deficitním hospodařením po nějakou delší dobu. A přesto šlo o tradici. A to možná krize změní,“ předvídá Ligi.

Podobné nápravě by mohla napomoci i větší míra celoevropské koordinace a dozoru z Bruselu. Kritici to ale odmítají s tím, že by šlo o další krok směrem k federalizaci unie. Bez ní ale možná hrozí, že některé země nikdy nebudou dostatečně zodpovědné. Jak to vidíte vy?

„Tak to je – pochopitelně - otázkou definice. V některých ohledech se bezesporu dělají kroky směřující k federální unii a politické unii; směrem k výraznějšímu politickému propojení. Zároveň ale nesmíme zapomenout na to, že existují silné síly vystupující proti takovému procesu. I já jsem přesvědčený o tom, že je třeba uchránit suverenitu národů. Musíme si proto vybrat. Federalizmus je nezbytným prvkem hospodářské politiky, to je bez diskuse. Pokud země provádějí reformy příliš pomalu a mají problémy s veřejnými financemi, pak jsou společné akce přirozené. Je jednodušší některá opatření doma vysvětlit, pokud jsou přijímána kolektivně; a pokud to znamená, že se země chová zodpovědně vůči svým sousedům. Každá země má své svědomí a neměla by zapomínat na to, že jí bylo pomoženo.“

Mnohé postkomunistické země včetně Česka mají s transferem pravomocí do Bruselu kvůli historickým zkušenostem problém. Jak je na tom Estonsko? Jsou některé oblasti, o které by se podle vás měl starat Brusel a kterých se přitom kvůli veřejnému mínění vzdát nemůžete?

„Nepochybně platí, že čím menší země a nebo ekonomika je, tím méně možností má. Nemůžeme se prostě vyhnout vlivu, který na nás dění v Evropě má. Nemůžeme se bránit hospodářským a politickým procesům, které v Evropě probíhají. Ale můžeme se na nich podílet. Sedět u jednoho stolu s ostatními členy euroskupiny je něco úplně jiného než se zúčastnit jednání Ecofinu. Skutečné diskuse a rozhodování se dějí na zasedání euroskupiny. Jsme přesvědčeni o tom, že skutečnou politiku vytváří euroskupina; že to podstatné se děje v eurozóně. A proto je příjemné být u toho.“

„Na druhou stranu je nepochybně nepříjemné, když jste svědky toho, že v některých případech rozhodují jiné země. Nicméně, malá země si prostě musí přiznat, že nemá tak velký vliv. Záchrana Portugalska je přitom první velká výzva pro Estonsko. Nikdy předtím jsme totiž nebyli nespokojení se společnou politikou. Nikdy předtím se po nás nic tak zásadního nechtělo. Ale rozumíme tomu, že je to nezbytné. A já se proto za tento program postavím v parlamentu ve chvíli, kdy bude potřeba ho ratifikovat. A, jak jsem řekl, nemůžete být Evropanem jen tehdy, když je to pohodlné. Jinak by se tak začal chovat každý. A v tom případě by menší země měli ještě větší problémy,“ zdůraznil estonský ministr financí Jurgen Ligi.