Eurem se platí už 10 let. Staré chyby ohrožují jeho další existenci
I když společná evropská měna prožívá nejvážnější krizi od svého vzniku, připomíná si významné výročí. Právě před deseti lety nahradily euromince a eurobankovky národní platidla ve 12 zemích. Postupně se k nim přidaly další země, nyní má měnová unie už 17 členů.
Zavedení skutečných papírových a kovových eur byl sice zlomový moment, ale historie eura je daleko delší.
Než se mohl slavnostně oznámit zrod eura a první zákazníci si mohli z bankomatů vybrat nové bankovky se zobrazením symbolů architektonických stylů, urazilo euro dlouhou cestu. Dokonce delší, než je ta od zavedení společných platidel do dneška.
Jedna z teorií, které rozvinul německý časopis Spiegel, tvrdí, že zavedení eura bylo cenou, kterou si Francouzi určili za vyslovení souhlasu se sjednocením Německa.
Jako jedna z okupačních mocností rozděleného státu se údajně báli příliš silné marky, a tak tehdejší prezident Mitterand údajně podmínil sjednocení země zavedením společné evropské měny.
Fakta ale říkají, že návrh na postupné zavedení hospodářské a měnové unie obsahovala v roce 1989 zpráva tehdejšího předsedy Evropské komise Jacquese Delorse. První myšlenky na ni ovšem objevily už v roce 1969.
„Dnes vyplouvá na povrch, že se už na začátku zavedení eura nepostupovalo dobře. Udělali jsme zásadní strategickou chybu,“ myslí si šéf Liberálních demokratů v Evropském parlamentu a bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.
„Odstartovali jsme měnovou unii, ale ne hospodářskou a fiskální unii. Víme, že nemůžeme mít jednu měnu a 17 různých vlád a hospodářských strategií. To neexistuje nikde na světě,“ dodává Verhofstadt.
Od počátku totiž chtěla Evropa budovat ekonomickou a měnovou unii. Na tu ekonomickou se ale nějak pozapomnělo. Teď se to snaží evropští politici dohnat. Mezitím si ale euro vydobylo slušnou pozici na světových trzích, která se teď poněkud viklá.
Lhůta na výměnu některých národních měn končí
Evropská měna se ale používá jako platidlo i ve státech mimo eurozónu. Například v Černé hoře nebo ve Vatikánu. V oběhu je také na území Kosova.
Spolu s výročím ale končí i lhůta pro výměnu starých národních platidel v některých zemí. V národních bankách bude možné už jen několik týdnů vyměnit marky ve Finsku, franky ve Francii, drachmy v Řecku a liry v Itálii. Jako první přestane vyměňovat staré bankovky národní banka Francie 17. února. Sousední Německo nemá pro výměnu marek na eura stanovené pevné datum.
I když euro po 10 letech své materiální existence prožívá krizi, je stále podle prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho symbolem evropské integrace. „I přes výzvy, kterým Evropa i zbytek světa čelí, lidé v eurozóně si mohou být jistí tím, že Evropská centrální banka bude věrná své úloze udržování cenové stability.“
Jako měna vzniklo euro už v roce 1999, jako fyzické oběživo existuje od roku 2002. Začalo s ní platit nejdříve 12 států, později ji místo tolarů přijalo Slovinsko, následované Estonskem, Kyprem a Maltou. Tříletou zkušenost má s eurem i sousední Slovensko.
Tehdejší ministr financí Ján Počiatek viděl vstup své země do eurozóny jako historický mezník: „Jedná se opravdu o historický úspěch Slovenska. Je to velký úspěch pro lidi a dobrá zpráva pro celou společnost.“
Euro se stalo jedním ze svorníků, které drží Evropskou unii pohromadě. Proto se teď podniká všechno pro jeho záchranu. Politici moc dobře vědí, že sama Unie by padlé euro o moc déle nepřečkala.