Evropa ohrožuje celý systém, zní z ekonomického fóra v Davosu
Světové ekonomické fórum v Davosu řeší krizi kapitalismu a krizi Evropy. Jak se přitom shodují mnohé špičky globální politiky i světa financí, tyto dvě věci je do značné míry možné považovat za spojené nádoby. Evropa tak ohrožuje celý systém. I proto na prestižním ekonomickém summitu zaznívají mnohá originální a odvážná řešení i dramatické výzvy.
Globální elity - například George Soros, Stephen Coach nebo Nouriel Roubini Evropanům z Davosu vzkazují, že samy strukturální reformy nestačí, že by Evropané měli stimulovat ekonomiku podobným způsobem jako Spojené státy od roku 2008.
Evropa ale na rozdíl od Spojených států řeší problém neexistence společného federálního rozpočtu, který by měl podle vedoucího Ústavu financí na brněnské Mendelově univerzitě Lubomíra Laciny kapacitu generovat prostředky na tuto podporu.
Hostem Světa o deváté byl vedoucí Ústavu financí na brněnské Mendelově univerzitě Lubor Lacina
„Naopak řeší problém vysoce zadlužených národních rozpočtů. Druhý problém je rozdíl mezi situací federálního rezervního systému a Evropské centrální banky a možností těchto centrálních bank přispívat nebo spolupracovat s vládou na odstranění problému,“ vysvětluje Lacina.
Evropská centrální banka má ve svém statutu mnohem větší nezávislost než federální rezervní banka. Také má definovaný pouze jeden cíl – stabilizaci cenové hladiny. Federální rezervní systém má ve svém statutu podporu zaměstnanosti, trhu práce a ekonomického růstu.
„Z tohoto pohledu má Evropská centrální banka svázané ruce v nějaké další měnové expanze,“ říká Lacina.
ECB by měla více intervenovat
Evropská centrální banka je momentálně jedinou institucí, která může evropskou dluhovou krizi řešit. Mnozí ekonomové ji vyzývají, aby zaujala aktivnější pozici, daleko víc intervenovala.
„Evropská centrální banka je jediná banka, která má potenciálně dostatečnou kapacitu provádět intervence na trzích, které by situaci stabilizovaly. Problém je, že na rozdíl od federálního rezervního systému ji k tomu nemůže nikdo donutit. Je to čistě rozhodnutí bankovní rady a rady guvernérů ECB, jestli takovou politiku bude provádět," říká Lacina.
Bývalý guvernér italské centrální banky Tommaso Padoa Schiopa například navrhuje, aby Evropský fond finanční stability za nízký úrok odkupoval pokladniční poukázky problémových zemí, což by prý ohroženým zemím přineslo okamžitou úlevu.
O tématu mluvil na Radiožurnálu hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček, který byl za Českou republiku na davoské fórum pozván
„Pokladničními poukázkami se většinou financují krátkodobé dluhy. Tam se riziko stále zvyšuje, takže snížení rizikové prémie, kterou země musí i při vydávání pokladničních poukázek dávat prostřednictvím garantovaného úroku, by určitě zklidnění situace na finančních trzích mohlo prospět. Problém je stále limitovaná kapacita stabilizačního fondu,“ reaguje na nápad Lubor Lacina.
Zbaví se eurozóna Řecka?
Často opakovanou radou je, aby se eurozóna zbavila Řecka. To by ale Řecku podle Laciny příliš neprospělo:
„Analýzy ukazují, že Řekové, ačkoliv se snaží snižovat mzdy ve státní sféře, prosadit v parlamentu reformní zákony, se stále propadají v ekonomickém růstu, který je pro snížení dluhové zátěže nejpodstatnější. Řecko má velmi malou otevřenost. Jeho potenciál, který by mohl získat případnou devalvací měny na nějaké zvýšení obchodu a podpory ekonomického růstu, je mnohem menší než v jakýchkoli srovnatelných zemí Evropské unie,“ dodává Lacina.
Obejde se Evropa bez růstu?
Svého zástupce na Světovém ekonomickém fóru v Davidu má i Česká republika. Je jím hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček, který má v pátek v rámci jednoho z debatních panelů přednést tezi - kapitalismus se obejde bez nekonečného ekonomického růstu.
„Lidé pořád přemýšlejí nad tím, že je hlavní nakopnout růst. Když ale někde řeknu, že teď je důležitější stabilita, tak se diví, protože nás straší tím, že když nebudeme růst, tak nás Čína dohoní a předhoní. Za Řecko a Island ale nemůže Čína. Za americké problémy, za Maďarsko také nemůže Čína. To jsou naše vlastní hříchy, které nás dohonily. Většin to má něco společného s tím, že jsme se předlužili na úrovni státu nebo na úrovni bank. Mnohem větší nebezpečí tak plyne z naší vlastní fiskální nedisciplíny, než ze strany Číny,“ vysvětluje Sedláček.
