Evropa potřebuje strukturální reformy, říká ekonomka Michala Marcussen
Českou ekonomiku čeká v roce 2011 mírné zpomalení, světovou pak několik překážek, které na nastoupené cestě ode dna bude muset překonat. Mezi ně patří pokračující evropská dluhová krize nebo narůstající nerovnováha mezi velkými hospodářsky rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi. To jsou hrubé kontury, na kterých se shodne většina ekonomů. Detaily jednotlivých předpovědí se ale liší.
Rádio Česko i proto na tento týden připravilo sérii rozhovorů, které nabídnou různé úhly pohledu a předpovědi na příští rok. V prvním díle jsme se s Michalou Marcussen, která pracuje jako hlavní globální stratég pro Societe Generale Asset Management, zaměřili na potřebné změny v Evropě.
„Já si myslím, že pokud začneme od politického uspořádání v Evropě, tak je jasné, že máme strukturu, která zaostává. A to v tom, že máme jednotnou měnu, jednotnou měnovou politiku, ale nemáme mechanismus, který by umožnil koordinaci fiskálních politik. A to je bezesporu chyba Maastrichtu, o které se už dlouho ví a na jejímž odstranění se pracuje,“ říká Michala Marcussen a pokračuje:
„Tato náprava si vyžádá čas, ale první kroky už se dějí. Fond evropské finanční stability je jedním z těchto kroků. I když šlo původně jen o dočasnou záležitost, věříme, že se nakonec stane institucí trvalou. A nebo revize evropských fiskálních politik - opět, jde o malý krok, ale potvrzuje, že se Evropa pohybuje kupředu. Takže i když si nemyslím, že výsledkem bude plná fiskální unie, budeme nakonec svědky mnohem větší fiskální koordinace v Evropě. Ale i tak, stejně jako mnoho dalších ekonomik, Evropa potřebuje strukturální reformy. Což není jen o fiskální politice, ale i o zvýšení konkurenceschopnosti. Všechny země na periferii potřebují strukturální změny, ale i jádro unie je potřebuje. Německo udělalo jistý pokrok, ale stále může udělat více. Francie, Itálie, všechny státy musí projít strukturálními reformami, aby se v globalizovaném světě staly konkurenceschopné.“
Co tato potřeba provést strukturální změny znamená, a to zejména pro střední a východní Evropu?
„Já si myslím, že když mluvíme o strukturálních reformách, tak jde o mnoho, mnoho věcí. Například, což je asi nejdepresivnější pro mnohé z nás, jde o to, že budeme muset pracovat déle. Protože bez toho by naše penzijní systémy byly neudržitelné. Musí dojít na větší deregulaci na trhu se zbožím. A trh práce musí být flexibilnější. Což ale neznamená, že se musíme vzdát sociálních jistot. Ale musíme mít mnohem flexibilnější prostředky, které nám umožní reagovat na hospodářský cyklus. To jsou důležité věci. No a já si myslím, že pokud se zaměříme přímo na východoevropské ekonomiky - jistě, každá z nich je jiná, a to je třeba mít vždy na paměti - ale pokud se na ně podíváme z nadhledu, tak je jasné, že také potřebují strukturální změny. Ty by některým ekonomikám pomohly posunout se na žebříčku hodnoty, kterou země během výroby jednoho produktu přidává, vzhůru. Pomohlo by jim to k tomu, aby exportní sektory v těchto zemích byly i nadále konkurenceschopné na globálních trzích. A pomohlo by jim to vyvážet a být součástí projektu jednotného trhu. Protože, abychom zakončili na optimistické notě, jednotný trh je podle mě jednou ze sil, které pohánějí reformy v Evropě. A já si myslím, že jde o něco, o co se musíme snažit.“
Je možné, že se dluhovou krizí nakazí i střední a východní Evropa a že se poté, co se vyřeší nynější problémy, investoři zaměří na náš region?
„Pokud se rozhlédneme po světě, tak najdeme mnoho zemí, které mají problémy s veřejnými financemi. A je jednoduché si představit to, že jakmile budou trhy hotové s jednou zemí, začnu věnovat pozornost druhé. To je riziko, které bezesporu existuje a kterého si musíme být vědomi. Ale podle mě ještě větší s tím související riziko je spojené s okamžikem, kdy se trhy začnou zajímat o udržitelnost veřejných financí Spojených států. Protože to je viditelný strašák, na kterého se teď nikdo nesoustředí. A to by podle mě měla být jedna z klíčových věcí, které je třeba velmi pozorně sledovat.“
