Ani zdánlivý prázdninový klid neprospěl zdraví společné evropské měny. Spíše naopak. Po červencovém schválení druhého záchranného balíku pro Řecko, které se topí ve vlastních dluzích, teď země eurozóny otálejí s jeho uvedením do života.

21:44 29. srpna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ihned po skončení parlamentních prázdnin se proto v Bruselu sešli europoslanci a jejich výbor pro hospodářské a měnové záležitosti dnes o situaci v eurozóně několik hodin diskutoval například s prezidentem Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichetem, s předsedou eurzóny a lucemburským premiérem Jeanem-Claudem Junckerem či eurokomisařem pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehnem.

Prezident ECB hájil kroky své instituce, která má jen omezené pravomoci, jak tu situaci může řešit, protože dbá o cenovou a měnovou stabilitu. Může určovat měnové sazby v eurozóně a také může ovlivňovat množství peněz v oběhu.

K lepšímu fungování eurozóny má přispět mimo jiné zpřísnění pravidel pro rozpočtové schodky, které by měly být co nejnižší, a také pro výši státního dluhu, protože by se mělo ukázat, že země, které toto nebudou dodržovat, by potom v eurozóně neměly do dělat. To může být příklad Řecka.

Někteří europoslanci poukazovali také na to, že potom může dojít k rozdělení Evropské unie na státy první a druhé kategorie, což už se vlastně stalo, protože je tu elita, která platí eurem, potom je tu deset států, které eurem zatím neplatí nebo nechce platit, a pak jsou tu také ti, kteří se do eurozóny nikdy neměli dostat.

Pavel Novák, Jan Richter, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít