Horníci ve Stonavě se dali na chov hospodářských zvířat

Lidé z širokého okolí jim závidí. Řeč je o drobných chovatelích ve Stonavě na Karvinsku. Obecní úřad jim totiž dává peníze za to, že se jejich dobytek pase i na veřejných prostranstvích. Vedení radnice si pochvaluje, že tak ušetří desítky tisíc za nákladné sečení luk a zelených ploch.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sprchování koně | Foto: Jan Rosenauer

Josefu Machýčkovi je pětašedesát let, s početnou rodinou žije v upraveném venkovském stavení - všude kolem se pasou ovce - s nadsázkou řečeno jako jedny z mála v kraji to dělají za peníze. Obecní úřad na to dává nemalé dotace. "Jsou peníze. Zadarmo to nedělám. Já jim udržuji prostředí, takže tady nemusejí séct, nemusejí posílat traktory na obdělávání. Já jim to udržuji a oni nám naopak pomáhají tím, že dostaneme nějaký ten grejcar."

O pár chalup dál bydlí Karel Kolář. Pyšně ukazuje své tři koníky. I on dostává na zvířata peníze z obecního úřadu, říká ale, že by koně choval i bez dotací. "Jak já reaguji? Říkám, že to je dobrý příspěvek. Aspoň lidi mají třeba na zvěrolékaře a ošetření zvířat. Ale člověk to nedělá jen kvůli tomu příspěvku, dělá to pro lásku k přírodě a hlavně ke zvířatům."

Starosta Ondřej Feber říká, že se jim za posledních pár let podařilo výrazně snížit náklady na sečení luk. Dávat peníze zemědělcům je podle něj levnější, než platit firmy, které hlučnými traktory a sekačkami trávu posečou. "My jsme si spočítali, že nás to vyjde na menší peníze, než kdybychom udržovali plochy tím, že je budeme kosit a shánět nějaké firmy. Ti lidé si to dokonce zaslouží, protože mají vztah k přírodě, k venkovskému životu, s tím, že je tady fenomén zachování toho venkovského rázu. Udržujeme ráz krajiny tak, aby byl kontrast mezi městem a venkovem."

Josef Machýček je schopen o ovcích mluvit celé hodiny - každá z nich má jméno - a o beranovi Jurovi říká s hrdostí v hlase, že je otcem celého chovu. "Obec bez koní a bez krav, to není obec, to je jen nějaké příměstí nebo něco takového."

Zvířata jsou hlavním tématem i u chovatelů koní. Karel Kolář přiznává, že bez pomoci rodiny a hlavně manželky by to nezvládl. "Kdyby s tím manželka nesouhlasila a nepracovala v tom, sám bych to nezvládl. Chodím do práce, ale ona je v domácnosti. Já spíš dělám tu práci kolem sena, orby a setí a ona krmení a takové věci."

Starší z obou zemědělců pan Machýček pracoval v minulosti jako horník, mladší zemědělec pan Kolář do podzemí fárá pořád. Podle Starosty Ondřeje Febera není náhoda, že dobytek chovají právě horníci. "To je tradice. Zdejší lidé pracovali vždy na dolech, které jim umožňovaly mít nějaké příjmy. Tady ve Slezsku není půda tak úrodná. Takže ta kombinace byla velmi vhodná - lidé si něco vychovali, něco jim vyrostlo na poli, ale nebylo toho tolik, aby měli možnost po celý rok se tím živit."

Pětašedesátiletý Josef Machýček říká, že ojedinělý dotační program jejich obecního úřadu jim závidí lidé z širokého okolí. "To je jenom bledá závist, protože my dostaneme a oni ne. Smějí se tomu, ale přitom závidí, že my to dostaneme - vám je hej, vy dostanete peníze. No ale to dostanu jen zaplaceno za práci, takovou odměnu. Že to nedělám zadarmo."

Ve Stonavě na vyplácení dotací vymysleli přesný ceník. Za koně, krávu nebo býka dostane zemědělec ročně pět tisíc, za ovci nebo kozu jeden tisíc korun.

Andrea Čánová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme