Moskva se učí od Teheránu, jak obcházet sankce. Odlišné země, sdílí ale nepřítele, varuje expertka

  • Nesmíme zapomínat na Írán, který roky západní sankce úspěšně obcházel, zdůraznila v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz Rebecca Schönenbach z berlínského think tanku Veto.
  • Německá expertka se dlouhodobě zabývá „vším, co se týká islámu a peněz“.
  • A teď navíc upozorňuje, že právě Írán by mohl Moskvu inspirovat, jak se vyhnout následkům agrese proti Ukrajině.
  • Recept na úspěch se podle ní jmenuje sankcionování jednotlivců a překonání evropské lenosti.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí a ruský prezident Vladimir Putin

„Nestačí jen uvalit sankce, musíme zároveň využít protiteroristické zákony a zákony proti praní špinavých peněz, které už máme,“ vysvětluje německá ekonomka Rebecca Schönenbach, jak v případě Ruska a Íránu postupovat | Zdroj: Profimedia

Snažíte se upozornit na, řekněme, spříznění mezi Íránem a Ruskem. Írán je země, která dokázala dlouhodobě obcházet sankce uvalené Západem, Rusku tento „přístup“ připadá inspirativní a chce se to od Íránu naučit. Nebo už se tak dokonce stalo?
Nevyhneme se tomu, aby si předaly zkušenosti. Rusové se to od Íránců naučí velmi rychle. A když teď zmírníme protiíránské sankce, například v případě, pokud vznikne další dohoda ohledně íránského jaderného programu, Moskva toho využije. Už teď zakládají „íránské“ a „turecké“ společnosti, skutečnými vlastníky jsou ale Rusové.

Írán je schopen vyrobit jadernou bombu, ale zatím se nerozhodl ji sestrojit, říká poradce duchovního vůdce

Číst článek

Jsou tedy vůbec sankce efektním nástrojem? Uvedu příklad Kuby, která je Západem sankcionovaná od 60. let, a cíle, tedy reformy tamního režimu, se dodnes nepodařilo dosáhnout.
V případě Íránu ale není cílem změna režimu, to je na Iráncích. Sankce proti Íránu jsou o zastrašení a fungovaly. V roce 2012, kdy sankce byly opravdu tvrdé, se Teherán ani neblížil vývoji atomové bomby. Jen díky zmírnění sankcí po jaderné dohodě z roku 2015, kterou Teherán nedodržoval, byli schopní dosáhnout svého cíle a nyní jsou několik týdnů od toho vyrobit nějaký druh atomové zbraně.

Navíc nestačí jen uvalit sankce, musíme zároveň využít protiteroristické zákony a zákony proti praní špinavých peněz, které už máme, abychom určili, kdo je skutečným vlastníkem společností, a že například turecká nebo íránská firma je ve skutečnosti ruská, jak jsem již zmiňovala. Existující sankce musí být důsledně vyžadované.

Rebecca Schönenbach

Rebecca Schönenbach, vystudovaná ekonomka, je odbornicí na financování terorismu. Stojí v čele německého think tanku Veto! Für den Rechtsstaat, který poskytuje expertízu v oblastni bezpečnostních témat. Od června 2021 přispívá svými sloupky do Welt am Sonntag. 

Není to ale něco, co zabere hodně času? Myslím tím konkrétně, jestli ke sledování a vynucování dodržování sankcí máme odpovídající nástroje.
Legislativa je dostatečná, na úrovních jednotlivých států a stejně tak na úrovni Evropské unie. Musíme být důslední, což se často neděje kvůli lenosti: najít skutečného vlastníka nebo rozkrýt nějaké schéma vyžaduje úsilí. Můžeme s tím ale začít klidně hned zítra.

Třeba jen Německo bylo dvakrát upozorněno Evropskou komisí, protože dostatečně neaplikuje zákony proti praní špinavých peněz. Je to o politické vůli.

Nevyměnit jednu diktaturu za druhou

Řekla byste tedy, že současné protiruské sankce nejsou dostatečné?
Nejsou dostatečné, protože se nevztahují na plyn. Kdybychom to udělali, Rusko by přišlo o finanční zdroje velmi rychle. Navíc: pokud chceme, aby tyto sankce proti Rusku fungovaly, musíme uvalit, respektive nerušit sankce proti Íránu.

„Třeba jen Německo bylo dvakrát upozorněno Evropskou komisí, protože dostatečně neaplikuje zákony proti praní špinavých peněz. Je to o politické vůli,“ popisuje Rebecca Schönenbach, jak dosáhnout maximální efektivity sankcí. Ať už těch uvalených na Irán, či na Rusko | Foto: Almut Meyer

Současné sankce proti Íránu uplatňují hlavně Spojené státy, Evropa se musí přidat. Je potřeba zavést také opatření, která umožní sankcionovat konkrétní lidi a jejich rodiny. Česká republika se teď naštěstí snaží prosadit Magnitského zákon (zákon, jenž umožní Česku zařadit na vnitrostátní sankční seznam jednotlivce, kteří porušují lidská práva, i tehdy, kdy na jménech nebude panovat shoda v EU, pozn. red.). To by pomohlo. Stejně jako rodiny ruských oligarchů, tak i rodiny íránských elit žijí v Evropě.

Evropa v současnosti hledá cesty, jak se odstřihnout právě od ruského plynu a ropy. Neobáváte se, že to může nahrát právě Íránu jakožto třetímu největšímu producentu zemního plynu na světě a zároveň jednoho z top deseti producentů ropy na světě? Plyn a ropa, které nebudeme brát z Ruska, musíme vzít někde jinde…
To by byla chyba. Nedává smysl zbavit se závislosti na jedné diktatuře tím, že se uděláme závislými na další. A navíc, ať už bereme ropu a plyn z Ruska či Íránu, ty země spolu budou spolupracovat. Musíme najít jiné řešení.

Evropská unie schválila peníze pro Ukrajinu a řešila nové sankce. Týkají se dovozu zlata i dalších produktů

Číst článek

Jaké?
Například americký plyn, samozřejmě je to ale dražší. Nebo země jako Katar, což také není demokracie, ale můžeme vyjednávat. A pak také musíme přemýšlet o nových technologiích a alternativách. A třeba Německo má velké zásoby plynu, které se v současnosti netěží z ekologických důvodů.

Nevím jak v Německu, ale lidem v Česku se už teď z cen energií točí hlava. Dokážete si představit, že budou ochotni snášet ještě další zdražování, pokud bychom třeba přiváželi vámi zmiňovaný zkapalněný plyn z USA?
Jsem původně ekonomka a chtěla bych říct, že musíme chápat, že inflace nepochází pouze z ruské invaze na Ukrajinu, i když to je narativ, který se snaží Rusko využít ve své propagandě.

Ceny energií v Německu stoupaly už před letošním únorem, a to kvůli německé energetické politice, kdy se zavírají jaderné a uhelné elektrárny. Krize cen energií je tedy širší problém, nejde jen o sankce. Ruský plyn pořád kupujeme, a přesto ceny energií pořád rostou.

Jaký je vůbec vztah Íránu a Ruské federace – jsou to spojenci, nebo konkurenti?
Je to podobné jako v případě islamistů a extrémní pravice. Rusko, Írán nebo Čína jsou země velmi odlišné, pokud jde o náboženství nebo filozofii, ale mnoho toho sdílí. Jsou to totalitní režimy, mají absolutní kontrolu nad svými lidmi a mají společného nepřítele: USA a Západ.

Íránci také již pro Rusko perou špinavé peníze. Vojensky spolupracují v Sýrii a taky na úrovni politického lobby. Ti politici, kteří se zastávají Ruska, jsou ti samí, kteří jsou připraveni se zastávat Íránu. Írán pozorně sleduje, jak Západ odpovídá na současnou ruskou agresi, aby se z toho mohl poučit.

Íránské drony mají pomoct Rusku v invazi na Ukrajinu. Putin se potká s Raísím a Erdoganem

Číst článek

Dobře, ale proč by nás, Středoevropany, měl zajímat právě Írán, sice strategický partner Ruska, ale jinak země, která leží více než čtyři tisíce kilometrů daleko od Prahy? Je to regionální hráč, který se přetahuje o vliv v oblasti se Saudskou Arábií. Čím ohrožuje Evropu?
Musíme chápat, že po změně režimu v roce 1979 se z Íránu stal stát založený na totalitní ideologii, která má náboženské základy, jde tedy o teokracii. V čele země stojí ajatolláh, který vše řídí, íránský prezident je jeho loutka, není to prezident jako v demokratických zemích. Írán se snaží vyslat vzkaz ke svým vlastním občanům, že demokracie nemůže fungovat, že neexistuje žádná alternativa k jejich státnímu zřízení a náboženskému narativu.

Írán je velmi dobrý ve financování terorismu v zahraničí, čímž destabilizuje Blízký východ, ale i širší okolí. Povedlo se to třeba v Jemenu, Iráku nebo Sýrii, což se pak následně projeví v podobě migračních vln do Evropy. Dále Irán financuje mešity a náboženská centra v celé Evropě, která ale nejsou pouze náboženskými centry, ale jsou také centry politickými.

Extremisty pojí společný nepřítel

Známá je role Íránu při financování palestinského Hamásu nebo libanonského Hizballáhu. Zmiňujete íránská centra přímo v Evropě, kde bychom je našli?
Nejvlivnější nábožensko-politické centrum je v Hamburku, další jsou například v Belgii. Celkově jde o evropské země, ve kterých žijí muslimské menšiny. Problém ale není jen jedno konkrétní centrum.

Írán plánuje útoky po celé Evropě, má své agenty všude: špehují a zastrašují íránskou opozici nebo například Němce íránského původu, kteří veřejně kritizují íránský režim. Zajímavé také je, že tyto skupiny přímo napojené na Teherán budují spojenectví se západní krajní pravicí.

Frustrace u lidí narůstá. Využijí ji protisystémové strany v podzimních volbách, předvídají experti

Číst článek

Chcete říct, že islamističtí extremisté spolupracují s „našimi“ evropskými pravicovými extremisty? Vždyť se jejich představy o světě vzájemně vylučují.
Ano, je to paradox, tento typ spojení. Jsou ale tři věci, na kterých se shodnou. Spojuje je vzájemná nenávist k Americe a Západu jako celku, dále antisemitismus, což je základní pilíř íránského systému, je ale mimochodem přítomný i v ruské ideologii, a třetí je nenávist k ženám. Na tomhle se shodnou islamisté a pravicoví extremisté.

V Íránu je genderový apartheid, ženy jsou občané druhého pohlaví. Na práva sexuálních menšin a na ženská práva se, jak v Íránu, tak v Rusku, nahlíží jako na něco, proti čemu by se mělo bojovat, považují je za nějaké liberální „vynálezy“, které ničí morálku země.

A právě západní krajně pravicové skupiny jsou velmi otevřené ruské a íránské propagandě. Víme o případech, kdy někteří představitelé mládežnické organizace německé AfD (Alternativa pro Německo, německá krajně pravicová, pozn. red.) byli pozváni do Íránu, ale také do Sýrie, kde se je snažili přesvědčit, že Sýrie je svobodná země, kam se mohou uprchlíci z Evropy vrátit.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme