Spuštění nových dukovanských bloků se plánuje na rok 2036, nastiňuje ředitel elektráren Závodský
Odklon od uhlí a nejistota spojená s dodávkami plynu posiluje pozici jaderné energetiky. V současnosti probíhá příprava stavby nových jaderných bloků v Dukovanech, kam nyní míří zástupci možných dodavatelů: „Všechny tři nabídky budou na tlakovodní reaktor do 1200 MW. Všechny tři firmy jsou zkušené a staví ve světě, takže uvidíme, jak naplní naše požadavky,“ uvdl pro Český rozhlas Plus Petr Závodský, ředitel elektráren v Dukovanech a Temelíně.
Očekávaná cena zakázky byla před dvěma lety stanovena na šest miliard eur a v takovém případě by návratnost investice byla řádově 25 let. Od roku 2020 ovšem ceny stavebních materiálů a práce vzrostly.
Poslechněte si Interview Plus Jana Bumby s Petrem Závodským, ředitelem elektráren v Dukovanech a Temelíně
Spuštění nových dukovanských bloků se plánuje na rok 2036. ČEZ se přitom chce poučit z chyb při stavbě jiných reaktorů. Například finského Olkiluoto 3 spuštěného v březnu s dvanáctiletým zpožděním. I ten se prý ale i přes výrazné prodražení nakonec vyplatí.
„Uvidíme, jaká bude finální nabídková cena, ale měli bychom se dostat na zhruba šedesát euro za MWh. Když to porovnáme s tím, co se dnes odehrává na trhu, byla by to úžasná cena. Na příští rok se obchoduje okolo 250 eur za MWh,“ dodává Závodský.
Závodský uvádí vlastní zkušenost z výstavby Temelína, kdy se argumentovalo tím, že elektřina z něj bude velmi drahá, blok se nikdy nezaplatí a nebude ani potřeba.
„Dnes jsme rádi, aspoň většina z nás, že Temelín máme a vyrábí bezemisní elektřinu. Je to nějakých dvacet procent naší spotřeby. Argumenty jsou dnes opět podobné, ale příklady jiných projektů ukazují, že elektrárna se ve finále zaplatí,“ zdůrazňuje.
Zvládli jsme postavit elektrárnu v poušti, zvládneme i Dukovany, tvrdí jihokorejský zájemce
Číst článek
Modulární budoucnost?
O návratu k jádru se začíná diskutovat i v dalších evropských zemích, vedle komplikovaného povolovacího procesu tak může výstavbu zdržet i nedostatek kapacit na straně dodavatelů nebo stavebních dělníků. Česko prý ale má před dalšími zeměmi náskok, pokud jde o přípravu projektu.
Znovu se také otevírá diskuze o tom, co dělat s vyhořelým jaderným palivem, které je nyní uloženo v meziskladech přímo v elektrárnách.
„Je to docela dobré místo, protože vidíte, kolik toho použitého paliva za desítky let provozu je. Nejsou to nějaké haly, ten objem je poměrně malý. Nicméně je třeba připravit trvalé úložiště. I s ohledem na takzvanou taxonomii Evropské komise, aby jádro bylo udržitelné, bychom to úložiště měli mít do roku 2050,“ připouští.
Závodský zároveň věří, že díky novým technologiím bude možné použité jaderné palivo znovu využít a ne ho na stovky tisíc let ukládat pod zem.
V budoucnu by se také kromě velkých jaderných elektráren mohly budovat i menší, takzvané modulární. Do roku 2035 by mohl v Temelíně vyrůst pilotní projekt, přičemž by tímto způsobem bylo možné nahradit menší uhelné elektrárny o výkonu okolo 200 až 250 MW. A dokonce by mohly vyrůst i přímo ve starých elektrárnách.
„Zbourali bychom kotelnu a v areálu postavili malý modulární reaktor. Samozřejmě je to vize, jsme na začátku, ale dávalo by to smysl. Většina uhelných elektráren má napojení na centrální zásobování teplem, je tam přivedená voda na chlazení. Byla by to přirozená náhrada,“ uzavírá.
