Klaus pro Rádio Česko: Eurozóna bude fungovat dále
Přední ratingové agentury v posledních týdnech rychle snižují hodnocení zemí, jako jsou Řecko nebo Portugalsko, tedy států, které bojují s vysokým zadlužením. Státy kvůli sníženému ratingu čím dál obtížněji shánějí prostředky pro financování svých rozpočtových deficitů.
Před deseti lety si podobným scénářem prošla Argentina, která dospěla až ke státnímu bankrotu. Na to, jestli čeká podobný náraz nebo krach v nejbližší době i zadlužené evropské země, se Rádio Česko zeptalo v exkluzivním rozhovoru prezidenta Václava Klause, který je v těchto dnech v Argentině a v Chile na státní návštěvě.
Exkluzivní rozhovor s prezidentem republiky Václavem Klausem natočila Naďa Bělovská.
„Ten případ té Argentiny byl specifický. Portugalsko přece jenom, co vůbec historie pamatuje, žádné hyperinflace nemělo, takže taková situace v Portugalsku v žádném případě není, ale Argentina byla jiný případ. Argentina nevěděla, jak se zbavit těch nepřetržitých obrovských inflací a hyperinflací a přijala tehdejší doktrínu, která říkala, že všechno se v ekonomice může hýbat, ale jen jedna věc musí být pevná a ta jedna věc musí tu ekonomiku takzvaně ukotvit, a to je zafixovaný měnový kurs. Argentina to udělala, a v jistou chvíli to bylo velmi velmi dobré. Ona to udělala jinak než my, my jsme si nechali svou centrální banku, oni si ji nenechali, oni založili takzvaný guarancy board neboli měnový výbor, kdy ta centrální banka byla opravdu formální institucí, naprosto formální a centrální bankou Argentiny fakticky v tu dobu byla americká centrální banka. To u nás samozřejmě nic takového ani zdaleka nebylo. Nicméně oni si zafixovali to své peso 1:1 vůči dolaru, no a ono to chvíli funguje, protože to začne na nějaké úrovni, takže na začátku ten kurs není nesmyslný. Na začátku ten kurs tak či tak je blízký tomu, jaký by být měl nebo mohl, no ale čas plyne, mezitím se ve světové i domácí ekonomice odehrává spousta věcí. Samozřejmě oni to zafixovali vůči dolaru. Tím pádem oni prožívali všechny osudu dolaru. Když dolar byl slabý, tak argentinská měna byla slabá a když dolar byl silný, tak argentinská měna byla nesmyslně silná, a tím pádem velmi velmi složitá pro exportéry a podobně. V tom je ta podobnost s tou Evropou a s Evropskou měnovou unií. Na začátku ten systém docela odpovídá těm reálným ekonomickým situacím, no ale jak čas plyne, tak se od nich začíná víc a více vzdalovat, no a v Argentině to vydrželo deset let a pak to vybouchlo tragickou krizí, které spláchla úspory obyvatelstva, a tím pádem zničila vůbec naakumulované bohatství lidí za celá desetiletí.“
Argentina dospěla prakticky v roce 2002 ke státnímu bankrotu, alespoň tak to bylo nazýváno. Přišla devalvace měny, lidé přišli o velkou část peněz, jak jste sám řekl. Dalo se tomu podle vás předejít nějakými jinými kroky?
„Určitě se to dalo předejít. Otázkou je, kdy, v které chvíli a jak připraveně nebo nepřipraveně se má ten zafixovaný kurs opustit. Paralela s dnešní Evropskou měnovou unií je jasná, tady v té Evropské měnové unii to jakoby není možné, a není to přepokládané. Argentina samozřejmě měla možnost to udělat a otázka je samozřejmě kdy. Ta nerovnováha obchodní bilance, platební bilance, deficitu rozpočtu, všeho, to prostě se kumulovalo, narůstalo, no a pak to vybouchne a smete to všechno. Smete to jak úspory jednotlivců, tak státní bankrot, i ten stát není schopen platit své závazky.“
Našel byste tu něco, v čem by se naopak evropské státy mohly od Argentiny inspirovat, například to, jak se tato země právě s tou velkou krizí dokázala vyrovnat?
„No tak dokázala, ale tehdy to vypadalo neskutečně dramaticky. V té chvíli, když se to tady stalo, to tak tak se země ubránila naprostému rozvratu a tak tak nedošlo k nějaké občanské válce téměř. Takže v tom se snad ta Evropa poučuje. Problém je jediný: Argentina si tu svou měnu ponechala, pouze vytvořila zvláštní typ měnové unie zvaný měnový výbor, zatímco Evropa, ta eurozóna si ty své měny neponechala. Takže jestli Argentina v nějakou chvíli mohla říct: Už dále ne v tom fixním vztahu s americkým dolarem, no tak Řecko, Irsko, Portugalsko to dneska udělat nemůže.“
A vidíte jako reálný scénář, že by u některých evropských států, vy jste sám zmínil Irsko nebo Řecko, že by tyto země mohly dojít ke státními bankrotu v nejbližších měsících?
„Opravdu jako prezident členské země Evropské unie nevidím důvod, abych prognózoval bankroty nějakých sousedních zemí. Já si myslím, že ta eurozóna bude dále fungovat. Tam je celá řada velmi silných hlasů, které říkají nebude a ona se rozpadne. Já si to opravdu nemyslím, protože veškerý takový problém se dá, teď jde o to, jak dlouho, nazval bych termín uplácet, neboli platit, že. Když by objevilo Řecko dneska zlatý důl, no tak může si financovat ten svůj problém ještě dlouhou dobu. Evropa to řeší jiným způsobem. Evropa to řeší tím, že zavádí masivní fiskální transfery, to znamená přesun peněz od zemí bez problémů k zemím s problémy. No samozřejmě, že to je cesta, jak se to jistou dobu dá dělat a teď jde o to, jestli ta cesta není dlouhodobě ještě daleko nebezpečnější než eventuálně cesta jiná. Ale v Evropě vznikl pokus vyrobit měnovou unii bez toho, že by existovala ta unie fiskální a unie politická. Tím vůbec nechci říci, že já jsem pro, já pro ně nejsem, ale fakticky je naprosto elementární triviální pravda, že bez toho to nejde.“
