Kolumbie, Mexiko, Chile a Peru se chtějí ekonomicky více integrovat

Kolumbie, Mexiko, Chile a Peru dnes podepíší novou dohodu o oblastní integraci. Prezidenti Juan Manuel Santos, Felipe Calderón, Sebastian Piňera přijeli do Limy, kde je hostí Alan García. Takzvaný Pacifický pakt má prohloubit ekonomickou integraci těchto zemí, které mají všechny přístup k Tichému oceánu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pobřeží Mexika | Foto: U.S. Geological Survey

Dnes podepisovaný dokument je jakýmsi rámcovým paktem, který by měl umožnit hlubší integraci ekonomik - je to smlouva, která v budoucnu umožní snazší uzavírání integračních smluv, týkajících se konkrétně propojení trhu zboží, služeb, ale také snad pracovní síly. Takže něco, co známe také z jednotného evropského trhu, i když ani v EU to nefunguje úplně nejlépe.

Motivace je podobná jako u ostatních integračních sdružení – tedy větší konkurenceschopnost propojených států, úspory z rozsahu a tak dále. Ale zatím je to spíš politická snaha a iniciativa peruánského prezidenta Alana Garcíí; teprve se ukáže, jak se ty deklarace naplní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Téma přiblížil ve Světě o deváté David Koubek ze zahraniční redakce Radiožurnálu

Všechny čtyři země - Kolumbii, Mexiko, Chile a Peru - spojuje to, že leží na pobřeží Tichého oceánu, takže se chtějí propojovat i kvůli pronikání na asijské trhy. Chile, Peru i Mexiko už jsou v seskupení APEC, které sdružuje 21 zemí Jižní Ameriky i Asie. Na konci května se také mají propojit burzy Chile, Kolumbie a Peru a vytvořit Integrovaný latinskoamerický trh (MILA). Bude to druhá největší burza v Latinské Americe hned po brazilské Bovespa.

Ale není to jen ekonomická integrace - například existují politická sdružení, teď asi nejaktivnější je Unasur, a nebo třeba Andské společenství, což je dnes Ekvádor, Kolumbie, Peru, Bolívie - ty mají volný pohyb osob i společný pas.

Integraci brzdí politické spory

O regionální integraci se v Latinské Americe mluví už dvě desetiletí, ale často jsou to spíše jen deklarace než činy. Často to je dáno i některými ostrými změnami v politice či ideologii. Jednalo se i o zóně volného obchodu 34 zemí obou amerických kontinentů. Smlouva označovaná jako FTAA je ale už u ledu - kvůli politickým sporům.

Pak chtěl venezuelský prezident Chávez vytvořit antiamerickou zónu ALBA i s Kubou, o té se spíš taky pořád jen mluví. Venezuela navíc vystoupila z Andského společenství, hlavně kvůli roztržkám s Kolumbií. Venezuela už má také 5 let podepsanou vstupní dohodu s Mercosurem, ale zatím se neintegrovala, takže jsou body, kde to vázne. Navíc je třeba vidět na tom, jak jednotlivé země - každá zvlášť - podepisují obchodní dohody se Spojenými státy nebo EU – že si zkrátka dělají to, co chtějí a co je pro ně nejvýhodnější.

Nenaplněné ambice Mercosuru

Asi nejambicióznějším integračním sdružením v oblasti byl Mercosur - tedy Brazílie, Argentina, Paraguay a Uruguay. To mělo dokonce ambice stát se jakousi obdobou Evropské unie v Jižní Americe. Měl to být jednotný trh s volným pohybem zboží, služeb, osob a také volné obchodování s měnami. Dokonce byly plány na společnou měnu Gaucho. Sdružení vzniklo už v roce 1991, ale dostalo se za tu dobu jen k celní unii a k částečné zóně volného obchodu.

David Koubek, mta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme