Kritika plánu na záchranu eurozóny sílí hlavně v Německu
Německá kancléřka Angela Merkelová musela před poslanci obhajovat plán na záchranu eurozóny, na kterém se minulý týden dohodla část Evropské unie. Její krok kritizuje její koaliční partner, liberální FDP, a opatrná je k poskytnutí půjčky i centrální banka. Spory o poskytnutí půjčky se vedou uvnitř vlád i v Česku, Británii a váhá s ní dokonce i Estonsko, které eurem samo platí.
O české pomoci eurozóně a žádosti o půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu má ve středu rozhodovat i česká vláda. Česká národní banka by mu mohla ze svých devizových rezerv poskytnout v přepočtu skoro 90 miliard korun. Fond by pak tyto prostředky zřejmě použil hlavně na pomoc oslabeným zemím eurozóny.
Fond má exkluzivní statut, takže i pokud nějaká země nakonec zbankrotuje, fond o své peníze nepřijde. To znamená, že škody by ani v krajním případě neměly vzniknout Česku či dalším zemím, které by fondu půjčily.
¨Reakce na plán záchrany eurozóny sleduje redaktor Ondřej Houska a okomentoval je i expert na mezinárodní politiku a hospodářství Petr Robejšek
Premiér Nečas je osobně proti poskytnutí půjčky. Stejný názor mají i jeho kolegové z ODS a koaliční Věci veřejné. Další vládní strana TOP 09 naopak půjčku spíše obhajuje. Premiér Nečas ale naznačil, že pokud by fondu půjčily všechny země Unie, Česko by jen těžko mohlo zůstat stranou.
Zatím se ale zdá, že některé země půjčku odmítnou. Naznačila to Velká Británie a proti je údajně i Estonsko, které samo platí eurem. Podmínku o účasti všech zemí Unie si klade dokonce i Německá centrální banka.
V případě prostředků pro měnový fond se nejedná o náklady ze státního rozpočtu. Centrální banky by pro něj pouze vyhradily část ze svých aktiv.
Spory v Londýně
Podle experta na mezinárodní politiku a hospodářství Petra Robejška by se Česko do pomoci eurozóně zapojovat rozhodně nemělo: „Naše vláda by měla zůstat věrná své úsporné politice. Jestliže ministr financí požaduje tvrdé úspory, tak by bylo odmítnutí pomoci měnovému fondu jenom důsledné, úspory mají prioritu.“
Takový argument by podle něj mohla Evropská unie velice těžko zpochybňovat, protože sama zároveň žádá od svých členů schválení takzvané dluhové brzdy, která má extrémnímu zadlužování bránit.
Budoucnost eurozóny vyvolává rozepře i v Británii. Premiér David Cameron, který v Bruselu vetoval novou dohodu o řešení finanční krize, musí doma přesvědčovat nejen opoziční labouristy, ale i menšího koaličního partnera – proevropské Liberální demokraty.
„Je na první pohled jasné, že jednání Londýna je správné a je v kontinuitě současné a minulé britské politiky vůči Evropské unii. Je to krok logický a v nejlepším zájmu Velké Británie,“ chválí Robejšek pevnost britského postoje.
Darwinovská strategie Merkelové
Německá kancléřka Angela Merkelová odpoledne ve Spolkovém sněmu obhajovala závěry bruselského summitu Evropské unie z minulého týdne a především potřebu nové reformní smlouvy, která je z velké části právě jejím dílem.
„Německu nezbývá nic jiného, než to co dojednalo s Paříží také obhajovat, i když každému musí být jasné, že dohoda má velkou řadu nedostatků. Důraz, který Merkelová klade na dlouhodobost a odmítá krátkodobé zákroky jako pomoc Evropské centrální banky či eurobondy, svědčí o tom, že zvolila darwinovskou strategii – státy budou muset naplňovat úspornou politiku a ty, které nebudou schopné nebo ochotné ji uskutečnit, eurozónu postupně opustí,“ míní Robejšek.
Podle něj se tím eurozóna ozdraví a zůstanou v ní jen členové, kteří dokáží euro ekonomicky udržet. Platí to prý ale jen za předpokladu, že eurozóna do té doby nezkolabuje.
Plán na záchranu eurozóny má v Německu silné kritiky uvnitř vládní liberální strany FDP, která k otázce uspořádala i nezávazné vnitrostranické referendum. A pokud by kritici plánu získali u liberálních demokratů navrch, mohlo by to přinejmenším oslabit středopravicovou koalici Angely Merkelové.
Včera vyšla na veřejnost také reakce Německé centrální banky. V dopise jejího vedení ministrovi financí se uvádí, že banka poskytne peníze MMF, jen když to udělají i ostatní země – nejen EU, ale i další státy.
Opatrná Německá centrální banka
Spolková banka chce nyní pozorně sledovat reakce dalších centrálních bank, zejména Británie, Francie, Spojených států nebo Číny. Údajně také pro takový krok žádá souhlas německého parlamentu, protože rozšíření úvěrové linky prý není pro německé daňové poplatníky zcela bez rizika. Jde podle ní o to, že MMF má při splácení závazků nesolventního dlužníka přednost, což by poškodilo jiné věřitele, konkrétně například německé subjekty.
„Na výzvu prezidenta německé centrální banky odpověděl vůdce politického klubu CDU/CSU v Bundestagu tím, že takové potvrzení z řad sněmu není možné, protože naše spolková banka jedná zcela nezávisle,“ říká Robejšek.
„Ideu podpořit měnový fond měla Merkelová, aniž by krok konzultovala se svou centrální bankou. Předpokládala, že její politická vůle bude centrální bankou respektována. Vidíme, jaké piruety provádějí političtí vůdci, aby za každou cenu prosadili svou – a sice cestu do pekla,“ míní analytik.
Podle něj je však nereálné, že by se do pomoci eurozóně zapojily i země mimo EU. Zvláště pokud s tím mají problémy i některé členské státy. „Myslím, že to je vyloučené. Američané jasně řekli, že jsou proti něčemu takovému a ani ostatní státy nemají žádný zájem na tom, aby podporovaly – z hlediska rozvojových zemí – mnohem bohatší Evropany,“ dodal Petr Robejšek.
