Krize eurozóny může přinést změnu smluv i sblížení ekonomik
Cílem posledních měsíců bylo uklidnit finanční trhy a zabránit dalším dluhům v eurozóně. Šéfové vlád zemí platících eurem i zbytku Unie se ale přesvědčili o tom, že na vrtkavou náladu světových burz odhodlaná slova o podpoře Řecka a větší disciplíně v eurozóna nestačí. Na nedělním summitu v Bruselu se proto snažili najít razantní řešení problémů eura, konečný návrh slibují představit ve středu.
Zatím není úplná shoda, jak se má posílit kapacita a schopnost spasit zadlužené země evropským záchranným fondem. V něm bylo 440 miliard eur, ale hodně už odčerpala pomoc poskytnutá Portugalsku, Irsku a velkou část si vezme i Řecko ve druhém záchranném balíku 109 miliard eur, který nedávno jako poslední schválilo Slovensko.
Řešení krize eurozóny a možné institucionální změny fungování EU rozebrali ve Světě o osmé bruselský zpravodaj Pavel Novák a expert na EU Ivo Šlosarčík
Údajně existují dvě varianty, jak fond posílit, shodli se na nich v pátek ministři financí eurozóny. Podle německé kancléřky nefiguruje v žádném z řešení Evropská centrální banka, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy však nějaký podíl banky, která může natisknout libovolné množství peněz, na řešení nevyloučil. Německo i Francie už vzkázaly, že definitivní rozhodnutí padne na další vrcholné schůzce EU i eurozóny ve středu.
„Jsme si vědomi zvláštní zodpovědnosti, která leží na bedrech Francie a Německa. Jsme odhodlaní nejpozději ve středu přijmout dohodu, která uklidní finanční krizi. To nám společně s Německem umožní připravit pro skupinu G20 rozhodnutí, která by svět znovu přivedla k hospodářskému růstu,“ uvedl francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Součástí řešení krize bude také mnohem větší odmazání dluhů Řecku, než se předpokládalo. Už v létě se eurozóna dohodla, že účast soukromého sektoru – tedy bank a jiných investorů na de facto řízeném bankrotu Řecka bude asi 21 %.
Banky už se ale smiřují s tím, že ze svých pohledávek uvidí jen něco kolem poloviny. Neoficiálně se hovoří o tom, že budou muset obětovat až 60 %. Své pohledávky by musely buď úplně škrtnout, nebo jim notně prodloužit dobu splatnosti a věřit, že Řekové dluhy v budoucnu splatí.
Lisabonská smlouva s krizí nepočítala
Kvůli řešení krize se stále častěji hovoří i o změnách unijních smluv. Podle předsedy Evropské rady by šlo jen o omezené změny, které by EU výrazněji nezměnily. „Nebude to všeobecný převrat v uspořádání Unie, které je zakotvené v Lisabonské smlouvě. Cílem je prohloubení hospodářské unie a posílení fiskální disciplíny,“ uvedl Herman Van Rompuy.
Nepružnost současných pravidel částečně potvrzuje i expert Ivo Šlosarčík z Institutu pro evropskou politiku Europeum. „Lisabonská smlouva se připravovala na zcela jiný vývoj, než jaký nastal. Energie věnovaná na přípravu smlouvy se soustředila hlavně na zahraniční politiku, nikdo moc nepočítal s ekonomickou krizí toho typu, které čelí EU,“ vysvětluje Šlosarčík.
EU podle něj postrádá většinu nástrojů, kterými by na krizi mohla reagovat. Přestože Lisabonská smlouva u řady otázek nutnost jednomyslného rozhodování odstranila, v těch nejcitlivějších včetně ekonomických – například v harmonizaci daní – však nutnost shody všech zemí zůstala. „Evropská komise se dlouhodobě snaží, aby se více hlasovalo kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti,“ popisuje expert na EU.
Pokud by se Francie s Německem nebyly schopny dohodnout, celé jednání by se zablokovalo. Země mají na řadu otázek kolem řešení krize eurozóny rozdílné názory. Komunikace mezi státy platícími eurem a těmi bez eura by se však už brzy měla zlepšit. „Dříve byly summity eurozóny před setkáními všech států EU a existoval dojem, že co se dohodne v rámci eurozóny už velký summit jen lehce formálně schválí. Nyní to bude naopak, užší summit eurozóna bude až po celounijním setkání,“ dodává Ivo Šlosarčík z Institutu pro evropskou politiku Europeum.
