Problém kryptoměn je soutěživost. Těžaři spalují víc energie, to zatěžuje spíš chudé země, říká antropolog
„S kryptoměnami je to jako na houpačce. Když jdou nahoru, všichni jsou nadšení, články v médiích jsou pozitivní a optimistické. Ale jakmile hodnota kryptoměn padá, všichni pohřbívají celý kryptotrh,“ upozorňuje sociální a ekonomický antropolog Martin Tremčinský z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Rizik spojených s investováním do kryptoměn je mnoho, mimo jiné je to kolísání hodnoty, upozorňuje sociální antropolog v magazínu Finančák Radia Wave: „A nejhorší je, že jsou rizika nerovně distribuována. Lidé, kteří mají málo peněz, jsou ohroženi více. Zároveň je ohrožen více takzvaný globální jih.“
Jsou kryptoměny kapitalistické, nebo naopak antikapitalistické? Je dobré do nich investovat za každou cenu? Jak a na koho dopadá těžba kryptoměn? Poslechněte si Finančák
Pojem globální jih označuje ve zkratce méně rozvinuté země světa.
„Tam se kryptoměny využívají ke každodenním transakcím a lidé na nich závisí, protože jejich vlastní měny jsou například oslabené, lidé nemají přístup k bankovním službám anebo potřebují využít možnost mezistátního bankovního transferu mezi sebou a svými příbuznými,“ vysvětluje Tremčinský.
Z rozvojových zemí totiž často odchází za prací do bohatších částí světa zpravidla mladí lidé, kteří pak podporují ze svých platů rodinu doma.
Fosilní a zelené zdroje energie
Dalším problémem kryptoměn je, že jejich těžba je náročná na energie. „Část těžařů se snaží využívat obnovitelné zdroje nebo zbytkovou energii, je to ale jen okolo 20 až 40 procent lidí. Asi 70 procent těžby stále využívá fosilní zdroje energie,“ upozorňuje Tremčinský.
FBI uvedla, že 615 milionů v kryptoměnách ukradli hackeři napojení na Severní Koreu
Číst článek
„Problémem je soutěživost,“ vysvětluje. „Pokud je systém nastaven tak, že těžaři spolu musí soutěžit o to, kdo energie spálí víc, kdo vyvine větší výpočetní výkon, tak samozřejmě spotřeba roste.“
A o moc lepší to není ani tehdy, když se těžaři přeorientují na zelené zdroje energie.
„V americkém státě New York už se objevil případ, že těžaři přešli na obnovitelné zdroje, ale tím odsávali energii z přilehlých měst. A ta města pak musela energie dokupovat na burze, což se promítlo do cen pro místní obyvatele,“ uvádí sociální antropolog a dodává:
„Jako ekvivalent energetické spotřeby bitcoinu samotného se často uvádí Švédsko nebo Norsko. Pokud jde o všechny kryptoměny, bude to víc, ale bitcoin je dominantní spotřebitel celé výpočetní kapacity.“
„Zároveň i těžba více dopadá na globální jih. Příkladem může být Kazachstán, kde došlo k nárůstu v odběru elektrické energie s přesunem těžby ze sousední Číny. To ohrozilo dodávky elektřiny v celém regionu střední Asie. Docházelo tam i k poměrně násilným nepokojům, blackoutům a dočasně tam musela být těžba kryptoměn zakázána.“
Investovat jen to, co lze ztratit
Sám do digitálních měn investoval v řádech stovek euro, a to spíše v rámci studijních účelů. „Základní pravidlo investování je, že člověk by měl investovat peníze, které si může dovolit ztratit. A já si nemůžu dovolit ztratit žádné peníze,“ vysvětluje.
Výzkumy ukazují, že kryptoměnám často nejvíce důvěřují mladí lidé, kteří se řadí mezi drobné investory. Tato investice vyžaduje technologické kompetence, které starší generace nemívá. Zároveň je, jako při každém investování, nutné počítat s riziky a ztrátou.
„Lidé jsou často povzbuzováni, aby své peníze investovali za každou cenu, jinak jim je sežere inflace. Zároveň panuje rozšířené přesvědčení, že lidé se v investicích musí orientovat a rozumět jim. Ale to často není v našich silách,“ uzavírá Tremčinský.
Jaká je budoucnost kryptoměn? A budou státy aktivní v jejich regulaci? Na tohle všechno odpoví Martin Tremčinský, který digitální měny studuje z hlediska sociální a ekonomické antropologie.
