Lidé cestující letadlem často neznají svá práva. O finanční odškodnění se nehlásí
V létě mají letecké společnosti žně, protože jejich služeb řada lidí využívá k cestě na dovolenou. Díky Evropské unii patří pravidla pro leteckou přepravu v celosvětovém měřítku k nejpřísnějším. Cestující však svá práva v případě zpoždění nebo zrušení letu mnohdy ani neznají.
„Pokud by to neřešili, tak by mi to vadilo. Pokud by se to snažili řešit, tak by se to dalo tolerovat. Tak v rozsahu 24 hodin,“ shoduje se na letišti v Praze mladý pár cestující do Reykjaviku.
Jeho tolerance by ale podle evropského práva leteckým společnostem neprošla. Dopravce se totiž o své klienty musí postarat už při zpoždění o délce dvě hodiny.
„Podstatné je rozlišit, proč ke zpoždění došlo. Jestli je to z důvodů vyšší moci, má dopravce sice stále povinnost péče, jako je ubytování a stravování, ale nemá vyplácet paušalizovanou náhradu škody,“ vysvětluje Tomáš Večl, ředitel Evropského spotřebitelského centra.
Špatné počasí, výbuch sopky nebo stávka leteckých dispečerů nejsou důvodem, aby letecké společnosti proplatily finanční náhrady. Postarat se ale o cestující musí.
Finanční odškodnění se proplácí jen ve speciálních případech. Cestující mohou žádat o paušální náhradu. Ta se bez ohledu na cenu letenky nebo vzniklou škodu pohybuje v rozsahu 250 až 600 eur.
„Nárok na náhradu je tehdy, pokud dojde ke zrušení letu z obchodních důvodů, například letecká společnost nemá na konkrétním letu dostatek cestujících, takže se jí vyplatí zrušit jej. Případně to letadlo potřebuje nutně na nějakou jinou trasu. Stane-li se toto méně než 14 dnů před odletem, cestující mohou požadovat náhradu škody,“ objasňuje Večl.
Většina leteckých dopravců prý ale moc vstřícná k proplácení kompenzací není. Většina lidí navíc ani neví, že o ně může požádat. Náhrady se přitom vztahují na všechny linky operující v Evropské unii, a to i ty s přestupem.
