Mikloš: Když země není schopná plnit kritéria, může být omezena její suverenita
Ještě před středeční vrcholnou schůzkou eurozóny a Unie se sejdou ministři financí. Předjednají podobu záchranného fondu pro zadlužené země, plán rekapitalizace evropských bank a podíl soukromého sektoru na záchraně Řecka. Na ministerské schůzce bude i vicepremiér a ministr financí končící slovenské vlády Ivan Mikloš. Moderátorka Rádia Česko Martina Mašková se ho zeptala na postoj Slovenska k možnosti, že by soukromí věřitelé odepsali větší část řeckého dluhu, než se čekalo – konkrétně 50 až 60 procent.
Slovensko je pro řešení, která jsou skutečnými řešeními. A ty jsou takové, aby řecký dluh byl udržitelný. V zásadě panuje shoda v tom, že udržitelný bude tehdy, když opatřeními, včetně účasti soukromého sektoru, které jsme vždy prosazovali od začátku, a také s přispěním ze strany eurovalu, se sníží veřejný dluh Řecka v roce 2020 pod 120 procent HDP.
Původně byla dohoda 21 procent. Je tento evropský návrh pro Slovensko přijatelný?
Tam je víc variant, nejenom z hlediska toho, jestli je to 50 nebo 60 procent nebo je to výměna za dluhopisy ESF nebo za řecké dluhopisy snížené jen o 50 nebo 60 procent.
Hostem moderátorky Martiny Maškové byl slovenský vicepremiér a ministr financí Ivan Mikloš
Podpoří Slovensko změnu základních smluv Evropské unie, pokud by šlo o zavedení možnosti nucené správy zadlužených zemí?
Ano, podporujeme všechna zpřísnění. Podporujeme, aby sankce byly automatické, podporujeme, aby pravidla byla o mnoho přísnější, ale i efektivněji vynucované. Z tohoto pohledu souhlasíme s tím, když země není schopná plnit kritéria, tak může být omezená její suverenita nebo chcete-li rozpočet.
Dovedete si představit zrušení jednomyslného rozhodování, ať už v eurozóně nebo v Evropské unii jako celku, v zájmu záchrany zadlužených zemí?
Toto je věc, o které jsme zatím nediskutovali. Pro nás je důležité zachovat jednomyslnost.
S čím na summity pojedete? Pokud vím, tak zpočátku byla debata ze strany Smer, že by vláda v demisi neměla rozhodovat jen sama za sebe v Bruselu, že nemá dostatečný mandát.
Novelou ústavního zákona je pojmenované, v čem můžeme a v čem nemůžeme jednat, ale samozřejmě, že mi teď nemůžeme v Evropské unii říct, že máme za čtyři měsíce volby, tak počkejte na nás, nemůžeme přijímat žádné opatření, které je potřeba přijímat, to by byl samozřejmě nesmysl.
Měl by mít záchranný fond bankovní licenci, jak chtějí Francouzi a odmítá Německo?
Zásadní spor o tom nebyl, zásadní spor byl o tom, zda má být Evropská centrální banka použitá jako nástroj pákování - zvětšení objemu, tam shoda nebyla. Odmítala to i Evropská centrální banka. Potom jsou ještě další dvě možnosti, o kterých se diskutuje a tam zatím shoda není.
Můžete tyto možnosti zmínit?
Jedna z nich je pojištění části ztrát, že by například euroval pojišťoval pro držitele nových dluhopisů například 20 procent, prvních 20 procent ztrát z těchto dluhopisů, čímž by se tento objem mohl zpětinásobit. Další možnost je taková, že by vznikla speciální instituce - něco jako banka, kam by euroval vložil peníze, ale kam by mohli vkládat peníze i soukromí investoři, případně i mezinárodní instituce jako je Mezinárodní měnový fond a potom by tato instituce vlastně půjčovala.
V případě pojištění by bylo Slovensko pro?
My v zásadě nemáme problém ani s jedním z těchto dvou řešení.
Pokud jde o debaty - zda by měly být schůzky Evropské unie před schůzkami eurozóny a obráceně, jak se na to díváte vy? Nehrozí přeci jen kvůli odděleným schůzkám Evropa dvou rychlostí?
Problém je, že máme eurozónu, máme evropskou sedmnáctku a také evropskou sedmadvacítku a jistá koordinace je nevyhnutelná. Nyní se například ukázalo, že při řešení problému rekapitalizace bank je potřebná dohoda na úrovni evropské sedmadvacítky, protože mnohé banky fungují ve všech zemích nebo je to propojené, takže jiné řešení není. Věci je třeba řešit zejména na úrovni sedmnáctky, ale co nejvíc jich koordinovat a projednávat také na úrovni evropské sedmadvacítky.
Co říkáte názoru prezidenta Václava Klause o tom, že euro je příkladem toho, že politika ‚znásilnila‘ ekonomiku?
Každopádně se ukázalo, že rizika, která byla spojená s eurozónou - měnovou unií, byla podceněná nebo nebyla doceněná, ale já za zásadní problém považuji, že se nedodržovaly ani ty pravidla, které existovaly. Například Řecko vstupovalo do eurozóny se 100procentním dluhem i když Maastrichtská kritéria hovořila o 60. Další země potom nedodržovaly Maastrichtská kritéria, která jsou nevyhnutelná pro vstup. Daly se podchytit ve statistikách nebo účetnictví. Těch důvodů bylo mnoho, ale já nemám ten samý názor, jako má váš pan prezident, který je velmi známým euroskeptikem. Navíc euro tu je a měli bychom udělat všechno proto, aby bylo životaschopné, protože dnes je to zájem nejen zemí, které jsou v eurozóně, ale i těch, které nejsou, včetně České republiky, z hlediska provázanosti jednotlivých ekonomik v Evropě.
Kabinet kvůli eurovalu končí, ale ještě zůstává fungovat do březnových voleb. Co ještě chcete prosadit do té doby z evropské agendy?
My v evropské agendě od začátku prosazujeme jisté principy jako je například zreálnění distribučního klíče - co jsme dosáhli a prosadili. Klíč je poměr, podle kterého se jednotlivé země podílejí na eurovalu, i když poměr, který byl vyjednaný našimi předchůdci byl nelogický a nespravedlivý, protože ve vztahu k ekonomické síle země platíme víc. Proto při stálém mechanismu, o kterém jsme už jednali my, jsme vyjednali nižší podíl. Vždy od začátku jsme prosazovali a prosazujeme co nejsilnější účast soukromého sektoru, to se také podařilo i proto, že Německo a další země to prosazovali. Prosazovali jsme co nejjasnější a nejpřísnější pravidla. Při smlouvě stability a růstu jsme byli v té skupině zemí, která chtěla o mnoho přísnější pravidla, jako jsou ty, které se nakonec dohodly. Ukazuje se, že nyní, když jednáme o dalším způsobu fungování eurozóny, tak to také padá na úrodnou půdu a ty pravidla zřejmě budou výrazněji zpřísněné, čili chceme tuto filozofii držet i do březnových voleb.
