Mikroúvěry, známé z Indie, mají být v Česku dostupné od příštího roku
Mikrobankovnictví a systém mikroúvěrů je známý především z Indie. Právě v této zemi mikrobankovnictví dokázalo nastartovat ekonomiku. Tento systém se ale užívá i v Evropě. Zde totiž existují celé skupiny obyvatel, kterým banky odmítají založit bankovní účty nebo vydat kreditní karty.
Ne každý člověk dosáhne na bankovní úvěr. To je věc, která nikoho příliš nepřekvapí. Existují ale také skupiny lidí, kterým banky odmítnou otevřít i běžné účty. Stejně tak jim mohou odmítnout vydat kreditní kartu. Bez bankovního účtu se ale velmi komplikovaně shání například zaměstnání. Problém přichází také ve chvíli, kdy člověk musí uskutečnit platbu na větší vzdálenost.
O problemtaice mikrobankovnictví natáčela redaktorka Rádia Česko Barbora Kreuzerová
Důvody, proč banky běžné účty odmítají někdy otevřít, popisuje děkan Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze Petr Dvořák:
„Pokud banka má důvod odmítnout účet otevřít, tak tam bych viděl možné dva tři důvody: nesplnění určitých formálních požadavků, druhá věc může být negativní zkušenost s klientem a třetí věc může být i svým způsobem nějaká zkušenost, která ukazuje, že klient účet vůbec nevyužívá, a v té chvíli pro banku vedení účtu samozřejmě také není příliš zajímavé.“
Mikrobankovnictví zavádí Erste Bank
Proti vyčleňování některých skupin obyvatelstva z možnosti vedení bankovních účtů už některé banky bojují. Svůj systém mikrobankovnictví se snaží zavést například Erste Bank. Ta proto rozjela projekt mikrobankovnictví, který zatím funguje ve Velké Británii, Německu nebo Holandsku. Erste Bank ho nedávno zavedla také v Rumunsku. Jak systém funguje právě v této zemi, popisuje manažerka projektu Jennifer Rowe:
"V Rumunsku to funguje tak, že máme několik mobilních kanceláří , které rozmisťujeme různě po celé zemi. Ty mají za úkol vytvářet spojení s předáky různých komunit. Zkoumají, zda mají zejména vesnice zájem o produkty mikrokreditního bankovnictví. Pokud tam ten zájem je, tak se s předáky dohodneme, jakým způsobem budeme produkty nabízet. Ti vůdci potom ve svých komunitách utvoří skupiny. Většina lidí z těch vesnic se řadí do nízkopříjmových skupin.“
„Důležité pro nás ale je zajištění splácení, tedy zajištění lidí mezi sebou. Pokud jeden soused věří tomu druhému, ví o něm, že tvrdě pracuje a chce se za jeho úvěr zaručit, je to pro nás důležité a také dostatečné. Tento systém se nám velmi osvědčil."
Povinnost otevírat účty každému možná přikáže EU
Pokud se lidé do podobných programů dostanou, mají šanci využívat například i internetové bankovnictví nebo systému mikroúvěrů na podnikání. Na tyto služby by s největší pravděpodobností nízkopříjmové skupiny obyvatel jinak nedosáhly. I to se ale může díky legislativě změnit.V budoucnu by totiž na tyto služby měl každý ze zákona nárok automaticky. Pokračuje Petr Dvořák:
„V současné době existuje určitý návrh evropské směrnice, která by měla ukládat národním státům, aby upravily ve svých legislativách povinnost bank otevírat účet každému. Možností, jak by to mohlo vypadat, je tam celá řada. Nemusela by to třeba být každá banka, ale jenom některá a tak dále. Já říkám, že je spíše třeba zamýšlet se nad důvody, proč banky některým klientům účty neotevírají, než jim to regulativně přikázat. Podle mého názoru s tím bude celá řada problémů.“
Mikrobanking zlepšuje kvalitu života
Tato směrnice ale ještě zdaleka neplatí a její osud není vůbec jasný, i pro jistou kontroverznost návrhu. Právě proto vzniká mikrobanking, který má podle některých pozitivní efekt na celkovou ekonomiku. V současné hospodářské situaci evropských států si totiž podle některých analytiků nemůžeme dovolit ignorovat jednu skupinu obyvatel, která by mohla být ekonomickému systému nějakým způsobem prospěšná. Podle Jennifer Rowe je ale také důležité, že mikrobanking spojený s mikroúvěry zlepšuje kvalitu života lidí:
"My určitě očekáváme, že to bude mít pozitivní makroekonomický efekt. Věříme ale hlavně, že mikrobankovnictví dává prostor a umožňuje zlepšení individuálních životních podmínek lidí a obecně také životních podmínek celých skupin obyvatel. Mohu vám dát příklad jednoho našeho zákazníka, kterého jsme podpořili právě skrze mikrobankovnictví v Rumunsku.“
„Jeden mladý muž se už dlouhá léta staral o ovce svých sousedů. Neměl žádný majetek do začátku a patřil do nízkopříjmové skupiny obyvatel, protože výdělek od sousedů byl velmi malý. Šel do běžné banky, ale tam mu samozřejmě nepůjčili. Ale díky našemu systému, kdy se za něj právě sousedé zaručili, získal úvěr a mohl si pořídit vlastní stádo ovcí. Navíc teď může vytvářet i další pracovní místa pro ostatní z jeho komunity. Myslím, že na té regionální úrovni jsou vidět jednoznačné ekonomické důsledky."
Rizikovost mikroúvěrů vysoká
Méně optimistický je v této věci děkan Fakulty financí a účetnictví z Vysoké školy ekonomické v Praze Petr Dvořák. Rizikovost mikroúvěrů je podle něj vysoká, a to by se mohlo projevit ve výšce bankovních poplatků, které budou finanční ústavy vybírat. Ty by se pak týkaly nejen klientů mikrobankingu, ale také běžných klientů. Otázkou tak podle něj zůstává, jestli jsou to právě banky, které by měly řešit problematiku účtu a úvěrů nízkopříjmových skupin. Dvořák zároveň navrhuje jiná možná řešení:
„Jsou podle mého názoru 2 možnosti: buď iniciativa s účastí státu, což ale spíš vidím jako možnost krajní. Nebo potom je otázka, zda-li se nějakým způsobem nezamýšlet nad tím, jestli určité skupiny obyvatel, které bankovní účet nebudou mít, jsou schopné se bez bankovního účtu obejít.“
Systém mikrobankovnictví, pod který kromě mikroúvěrů spadá také nabídka mikrospoření a mikropojištění, by se měl rozjet i v České republice. Nízkopříjmové skupiny by o mikroúvěr mohly žádat od ledna 2012.
