Mladí Španělé vyrážejí houfně za prací do světa. Oblíbené je i Česko

Mladí Španělé kvůli ekonomické krizi opouštějí rodnou vlast. Jenom loni jich odešlo za prací a životem do zahraničí několik set tisíc. Nejvíc jich hledá štěstí v západní Evropě nebo jižní Americe, ale neznámou destinací pro ně není ani Praha.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Žena a muž, práce, zaměstnání, sekretářka, vedoucí, ředitel, kancelář

Žena a muž, práce, zaměstnání, sekretářka, vedoucí, ředitel, kancelář | Foto: FreeDigitalPhotos.net

Dnes má u nás trvalý nebo dlouhodobý pobyt devět stovek Španělů. Není to závratné číslo, ale za dva roky se zvýšilo o celé dvě stovky.

Dvacátníci až třicátníci, kteří nechtějí být „ztracenou generací", pracují například v pražské pobočce globálního podniku s hotelovými službami. Španělé v ní jsou po Češích druhou nejpočetnější národností.

Fernando z jihošpanělské Murcíe si život v Česku nemůže vynachválit. Oceňuje třeba zdejší veřejnou dopravu. Do Prahy přišel před dvěma a půl lety. V recepci sídla mezinárodních společností na úvod s úsměvem podotýká, že nemá rád korporace, ačkoliv v jedné pracuje. Likvidují totiž podle něj konkurenci a jsou sovětsky těžkopádné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaké uplatnění nacházejí mladí Španělé v Česku, zjišťoval Jan Prokeš

Do Česka přišel Fernando za láskou. Zpátky do Španělska se teď ale nechystá i proto, že by tam slušně placené místo těžko našel. I když oficiální údaje o nezaměstnanosti považuje za přehnané. Mnozí totiž pracují na černo.

„Španělé jsou dnes ve světě na špici v poměrném počtu bakalářských i magisterských titulů. Naše ekonomika je ale zaměřená na zemědělství a stavebnictví, což není pro absolventy univerzit ideální,“ vysvětluje Fernando a pokračuje:

„Zatímco v Česku je nedostatek lidí s diplomem a zároveň dost pro ně vhodné administrativní práce, naše mise tady proto může být výhodná pro obě strany.“

Češi v nervlé slupce

Z podobných pracovně-milostných důvodů u nás zakotvila většina Fernandových kolegů ze Španělska. Fernandova kolegyně Lucía taky vnímá situaci doma jako komplikovanou, i když nikoliv bezvýchodnou. Sama přímo nezná lidi zdrcené krizí a věří, že problém je dočasný. Jediné, na co občas naráží u nás, je větší míra neochoty a nevrlosti mezi lidmi.

„V některých restauracích není obsluha moc přátelská. Neplatí to rozhodně všude, ale v některých hospodách nebo obchodech se na vás ani nepodívají,“ popisuje svoje zkušenosti Lucía a pokračuje:

Práce na notebooku (ilustrační foto) | Foto: Free Digital Photos

„Když se na vás někdo usměje, tak si říkáte: „Wau, díky!“ Někdy mám pocit, že dokonce nejsou rádi, když vkročíte do jejich podniku.“

Lucia a její krajané si ale navzdory chladnějšímu počasí i chování některých lidí u nás rychle zvykli. Někteří byli překvapení, jak je Česko v kulturním smyslu Západní a návrat domů zatím neplánují.

„Každý ví, odkud pochází, nemůžete si ale být jisti, kde zemřete. S přítelkyní v Česku možná zůstaneme déle, klidně pět nebo deset let, možná se posuneme jinam. Uvidíme, jak se bude dařit zdejší ekonomice,“ potvrzuje další španělský mladík Mark.

24letý Alejandro se do Česka vydal na vlastní pěst na doporučení kamaráda. Zpátky domů se zatím nechystá, je tady spokojený i díky přátelským vazbám, které už si stačil vybudovat.

„S Čechy bývá budování přátelství nesnadné. Když už se to ale podaří, tak jste jako rodina, pustí si vás naprosto k tělu. A to je skvělé. Ze začátku je to ale obtížné, musíte tlačit na pilu,“ říká Alejandro.

Krize pomine, věří mladí Španělé

Z mizérie tradičně veselého jižního národa obviňují mladí Španělé, usazení v Praze, v první řadě politiky. I běžní obyvatelé se sice podle nich v uplynulých dvou dekádách příliš upínali k nemovitostem. Lokální lídři a investoři ale podle nich realitní bublinu nafukovali, což dnes dokládají tři a půl miliony prázdných bytů nebo zbytečné dopravní stavby.

Nedávné korupční skandály v nejvyšších patrech moci i byznysu, kontrastující s utahováním opasků, pak prohloubily rozčarování španělské mládeže z politiky. Podle Marie ze Sevilly přitom krize vrhá negativní světlo na celý národ, a to není fér.

počítač, diskuze, studium | Foto: Václav Malina

„Maňána, siesta, odkládání úkolů na zítra, pauza na oběd, to všechno ke Španělsku patří. My ale pracujeme tvrdě! Lidé ve Španělsku opravdu pracovat chtějí. V dubnu mi říkala kamarádka, že dělá v restauraci šest dnů v týdnu od rána do večera za sedm set padesát euro,“ ohrazuje se Marie a pokračuje:

„To je vzhledem ke španělským cenám dost málo. Musíte platit účty. A co vám zbude na konci měsíce? Nic, snad přežívat o chlebu a vodě.“

Pracovní nasazení, slušné vědomosti i jazykové schopnosti. To vše oceňuje Jan Voříšek přinejmenším u těch Španělů, se kterými sdílí pracoviště a které i přijímal jako manažer lidských zdrojů do zaměstnání.

„Nemají detailní informace, tam je to spíš na všeobecný přehled a jak si danou informaci vyhledat. To, co u nás pořád ještě trochu chybí,“ popisuje Jan Voříšek.

Podle muže, který také ve Španělsku delší dobu žil, šíří Španělé na pracovišti navíc dobrou náladu.

Cizinci pracující v Česku (2004 - 2011) | Foto: ČTK

Jan Prokeš, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme