Nepřijmout euro nemusí být výhodné. Podle expertů Česku hrozí odliv investic a izolace
Němečtí politici se snaží zachránit euro takřka za každou cenu. Ti čeští naopak společnou měnu zatracují. Přitom do Německa putuje největší část českého exportu, a naše ekonomika je tak na větším sousedovi závislá. Podle některých expertů je proto spíš v národním zájmu euro přijmout a spolupracovat na jeho záchraně.
„Pokud se Německo vrátí k marce nebo vznikne jakési supereuro, tak tato nová měna obrovsky posílí. To ale zruinuje německý export, který je tahounem celé ekonomiky, a důsledkem by bylo omezení dovozu. To znamená, že Česká republika má velký zájem na zachování eura,“ vysvětluje Jürgen Matthes, respektovaný ekonom z Institutu německého hospodářství v Kolíně.
Ohrožuje tedy podle něj česká vláda národní zájmy? „Německá vláda by určitě ocenila větší podporu ze strany českých politiků. Na mezinárodní úrovni tak česká vláda nedělá vše, co by mohla. Na druhou stranu, když zapomeneme na krizi, tak liberální politika české vlády udržuje konkurenceschopnost tuzemských podniků,“ dodává Matthes.
Měla by se Česká republika přijmout euro nebo se alespoň podílet na jeho záchraně? Názory expertů zjišťoval redaktor Ondřej Bouda
Rychlý odliv zahraničních podniků tak zatím asi nehrozí. Podle hlavního ekonoma Raffeisenbanky Pavla Mertlíka ale může být pomalý a plíživý, protože investoři dají přednost zemím platícím eurem kvůli větší ekonomické jistotě a stabilitě měny.
„U existujících investic, kde je spousta utopených nákladů, to často nedává ekonomicky smysl. Nicméně když se uvažuje o tom, kde se bude znovu investovat - buď rozšířit výrobu, nebo poté, co doběhne životní cyklus té existující, tak tam tyto úvahy hrají roli. To jsou důvody, proč třeba výroba nové malé škodovky bude v Bratislavě a nikoliv v Mladé Boleslavi,“ upozorňuje Mertlík.
Česká republika je podle zahraničních expertů připravená na přijetí eura a dokonce by se mohla stát i členem elitního supereura, a to právě kvůli propojení s Německem. Přesto ale jsou i důvody proti okamžitému zavedení společné měny.
„Česká vyčkávací pozice je celkem šalamounská. V době, kdy eurozóna je v krizi, může být výhodnější do ní nevstupovat a počkat si, jak to celé dopadne. Určitě je to ochrana před chaosem a byrokracií,“ chápe českou vládu Ansgar Belke ředitel institutu ekonomie na univerzitě v Duisburgu a Essenu.
Bez eura členy druhé kategorie
Rovnou ale dodává, že to pro nás může být i nevýhodné, protože události v eurozóně na nás mají vliv, ale bez zavedení eura o nich nemůžeme rozhodovat.
„Něco takového už východní Evropa zažila. Těsně před rozšířením v roce 2004 se změnil způsob hlasování v Evropské centrální bance. A ten bude do budoucna nevýhodný pro státy východní Evropy,“ podotkl Belke.
Že se stáváme členem druhé kategorie, potvrzuje také Pavel Mertlík. Evropa prochází změnami, které ji ovlivní na mnoho let. Vznikají federální instituce, byť zatím s omezenými pravomocemi, a čeští politici nemají šanci se k jejich fungování vyjádřit.
„V politické praxi to má podobu, kterou jsme viděli v přímém přenosu minulý týden, když na půl hodiny pan premiér Nečas spolu s dalšímu premiéry zemí mimo Evropskou hospodářskou a měnovou unii byli přizváni k předkrmu toho, co se podávalo potom, a pak jim řekli: Támhle jsou dveře a my si potřebujeme popovídat doopravdy,“ připomíná Mertlík.
Hrozí, že se ocitneme na periferii evropských zájmů a až jednou budeme chtít euro přijmout, tak budeme muset projít stejně složitým přijímacím procesem jako před vstupem do Unie.
