Opustit eurozónu není v ničím zájmu, říká ekonom Knightley
Českou ekonomiku čeká v roce 2011 mírné zpomalení, světovou několik překážek, které na nastoupené cestě ode dna bude muset překonat. Mezi ně patří i pokračující evropská dluhová krize a nebo narůstající nerovnováha mezi velkými hospodářsky rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi. To jsou hrubé kontury, na kterých se shodne většina ekonomů. Detaily jednotlivých předpovědí se ale liší.
Roman Chlupatý společně s ekonomem londýnské pobočky ING Commercial Banking Jamesem Knightleym se zaměřil na tolik diskutovanou budoucnost eurozóny.
Rozhovor Romana Chlupatého s ekonomem ING Commercial Banking Jamesem Knightleym.
Já si myslím, že stále existují obavy o udržitelnost eurozóny. A tyto obavy budou existovat do té doby, než se podaří vyřešit současnou dluhovou krizi. A to podle mě – naprosto upřímně – je spíše otázka let a ne měsíců. A kvůli tomu se bude jakési vnímání rizika, které v danou chvíli existuje, často a prudce měnit. Já si ale nemyslím, že se eurozóna rozpadne. Podle mě to není v ničím zájmu.
Pokud se například zaměříme na Německo – které by se podle některých názorů mohlo chtít osamostatnit – tak německé banky napůjčovaly hodně peněz do zadlužených zemí eurozóny. A pokud by se eurozóna rozpadla, a německá marka by prudce posílila, zatímco měny problematických zemí by kolabovaly, pak by v podstatě došlo na bankrot německého bankovního sektoru. Ten by totiž nebyl schopen se s takovými ztrátami vypořádat. A stejně tak by ani němečtí exportéři nebyli schopni se vypořádat s výrazným posílením marky. Což by opět výrazně poškodilo růst. A právě proto Německo nechce rozpad.
A co země, které nyní mají velké problémy – a které nemohou oslabit měnu, což by mohlo pomoci. Nevystoupí z eurozóny – a nebo nebudou jaksi vyhozeny?
Zaměřme se na Irsko. Chtělo by Irsko skutečně opustit unii? Podívejte se třeba na Island. Irsko a Island je možné srovnávat. Obě země měly problémy kvůli bankovnímu sektoru, který v podstatě zkolaboval. Island nechal následně svou měnu oslabit o 50 procent vůči euru – a přesto neroste. Naopak, od počátku krize se objem jeho ekonomiky snížil o 16 procent. A já i proto v případě Irska nevidím žádné výhody spojené s vystoupením z eurozóny.
Berte to tak, že mnoho společností do Irska zainvestovalo proto, že šlo o zemi s nízkými daněmi, která byla součástí eurozóny. A ony tam tak mohly mít svoji centrálu pro eurozónu. Pokud Irsko nebude součástí měnové unie, tyto společnosti už nebudou mít o Irsko zájem. Budou chtít své centrály přesunout do jiné země eurozóny. A proto si nemyslím, že by bylo v irském zájmu.
Znamená to tedy, že věříte tomu, že se evropští politici nakonec dohodnou, jak krizi řešit a jak ji napříště předcházet – i když to zatím tak nevypadá?
Já si skutečně nemyslím, že je v něčím zájmu, aby opustil eurozónu. A pokud tomu tak je, pak je možné předpokládat, že se politici dohodnou. Problém je v tom, že občanům bude nějaký čas trvat, než pochopí, že je lepší, když věcem čelí společně. Prostě proto, že bude nesmírně jednoduché pro některé politiky začít hrát na populistickou strunu a začít vykřikovat, že je třeba vystoupit z eurozóny, a že sama o sobě na tom země bude mnohem lépe. Což se nyní zdá, že je mezi lidmi populární názor. Prostě proto, že se to zdá být velmi jednoduché řešení.
Já si přesto myslím, že politici pochopí, že to není to nejlepší řešení. A že o tom přesvědčí i voliče. To ale, jak jsem říkal, bude nějaký čas trvat. A proto tvrdím, že řešení této krize nebude jednoduché. Což pro eurozónu není dobrá zpráva. Podle mě je to hlavní důvod, proč růst eurozóny bude zaostávat. Protože i když se Německu bude dařit, budou tu jisté obavy: dojde k rozpadu, s čím máme počítat, co budeme dělat a tak dále. A to poškodí dlouhodobé plánování. Takže toto je podle mého názoru teď ten klíčový problém.