„Žádný podnikatel v polistopadovém Česku nedokázal víc.“ S novinářem Maškem o otisku Petra Kellnera

Lenka Kabrhelová mluví se šéfredaktorem Hospodářských novin Jaroslavem Maškem.

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

30. 3. 2021 | Praha

V osobě Petra Kellnera, který o víkendu zemřel při nehodě vrtulníku na Aljašce, odešla jedna z nejvlivnějších tváří tuzemského byznysu. Firmy nejbohatšího Čecha se angažovaly v rozličných odvětvích – od bankovnictví přes média nebo strojírenství až po provozování mýta na dálnicích. Zároveň se ale mluvilo také o jeho politickém vlivu nebo angažmá v Rusku a Číně. Jakou stopu zanechává Petr Kellner?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Matěj Válek, Miroslav Tomek, David Kaiser

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

O koho, pane Mašku, Česko s odchodem nejbohatšího muže Petra Kellnera přišlo?
Myslím, že si to teď málo lidí uvědomuje, ale Petr Kellner byl opravdu jeden z nejvýznamnějších Čechů. Ať se to někomu líbí, nebo ne, to, co dokázal v byznysu, nedokázal nikdo před ním v historii nejenom Česka, ale ani v historii dávnější. 

„Helikoptéra se zřítila za zatím nevyjasněných okolností nedaleko horského ledovce Knik Glacier. Ten leží asi 100 km východně od největšího aljašského města Anchorage. Neštěstí se stalo v sobotu v půl sedmé večer aljašského času. Záchranáři, na místo dorazili asi o dvě a půl hodiny později, ale našli už jen pět mrtvých a jediného přeživšího. Ten je teď je těžce zraněný v nemocnici právě v Anchorage. Při nehodě vrtulníku, který provozoval luxusní lyžařský resort, zemřelo podle agentury AP celkem pět lidí - tři klienti a dva zkušení horští průvodci. Kromě Kellnera jsou mezi oběťmi také tři Američané a jeden další cizinec jménem Benjamin Larochaix. To je Francouz, který dlouhodobě spolupracoval s Kellnerovou PPF. Americká média ho identifikují jako Čecha.“

Český rozhlas, 29. 3. 2021

Neobjevoval se často v médiích. Byl mnohdy označován za takovou až bájnou mytickou postavu, která je vzdálená jednak mediálnímu světu a jednak vlastně i jeho potenciální příjemcům. Ekonomičtí novináři se shodovali, že bylo složité se dostat do jeho blízkosti. Vaše zkušenost dlouholetého ekonomického zpravodaje, reportéra, je podobná?
Zhruba před deseti, jedenácti lety měl takové období, kdy dal tři rozhovory za sebou - každý rok poskytl jeden. Bylo to tehdy pro MF DNES, kterou vedl Robert Čásenský. A tehdy byl ochotný mluvit. Bylo to po začátku krize v roce 2008 a od té doby se vlastně odmlčel s tím, že už přestal své jednotlivé byznysové kroky komentovat. Já jsem ho naposledy potkal minulé září ve Velké Chuchli při parkurových závodech, kde Anna Kellnerová „vyskákala“ kvalifikaci na olympiádu. A tam jsme měli šanci asi 10 minut hovořit. Při osobním styku byl velmi příjemný. Bylo vidět, že je neuvěřitelně chytrý, nechtěl prostě jenom věci komentovat veřejně. Vlastně jedinou výjimku dělal jednou za rok ve výroční zprávě, kde vždy sám psal úvodní slovo.

Takže z toho vlastně vyplývá, že se velice aktivně snažil držet pod kontrolou to, jaký obraz se o něm na veřejnosti skládal. Tím, že dost reguloval, kdo, kdy a jakým způsobem s ním mluví…
Nepochybně. Já myslím, že to ale není nějaká velká výjimka. Dělá to většina lidí, kteří se dostanou v byznysu tak daleko jako on.

Vraťme se k jeho podnikatelským začátkům v 90. letech. Z jakého prostředí Petr Kellner přicházel? Jak se k podnikání dostal?
V roce 1989 ho revoluce zastihla jako čerstvého inženýra ekonomie po Vysoké škole ekonomické v Praze. Pocházel z České Lípy a začal obchodovat s kopírkami. Ale to by samo o sobě samozřejmě nestačilo. První velký kapitál získal od tehdejšího šéfa teplického Sklo Unionu Štěpána Popoviče, který mu v podstatě na dobré slovo - a teď už asi nikdo z nás nedohlédne, co všechno za tím bylo - půjčil nějakých 40 milionů korun, které potom použil v privatizaci. Takže měl na to, aby vykupoval kupónové knížky od jednotlivých DIKů, tehdejších lidí, kteří se účastnili kuponové privatizace.

Nejbohatší Čech Petr Kellner (na snímku z 23. srpna 2020) zemřel 27. března 2021 při nehodě vrtulníku v aljašských horách | Foto: Vondrouš Roman | Zdroj: ČTK

A jak velký majetek tehdy nashromáždil?
To nevím. Tehdy jsme se bavili samozřejmě o desítkách milionů korun a postupně to začalo jít do miliard. Ale myslím, že první miliarda přišla až s ovládnutím České pojišťovny.

Tak to byla někdy polovina 90. let, kam se to jeho podnikání ubíralo potom?
Začal budovat čím dál úspěšnější Českou pojišťovnu. Je možná dobré říct, že za Petrem Kellnerem nikdy neskončila nějaká vytunelovaná firma nebo okradení střadatelé. A postupně se rozšiřoval do dalších oborů. Tím nejvýznamnějším v posledních letech byl splátkový celosvětový byznys pod jménem Home Credit. Kellner je vlastně jediný Čech, který uspěl v Číně. Home Credit je tam dodneška druhý největší poskytovatel úvěrů na trhu. Zároveň má aktivity přes Indii, Rusko, Evropu až po Spojené státy, kde zkoušel spolupráci s tamním mobilním operátorem. Takže když se na to podíváme opravdu z vrchu, největšího úspěchu dosáhl celosvětově s Home Creditem. Postupně začal své portfolio diverzifikovat směrem do telekomunikací, což se v poslední krizi vyvolané koronavirem ukázalo jako velmi prozíravé. Splátkový byznys šel velmi dolů, ale naproti tomu telekomunikace, které potřebujeme každý den, stále, rostly a držely stabilní výkon, což mu pomohlo krizi ustát.

Na zahraniční trhy se vydal relativně záhy, do Ruska už v polovině 90. let, kde se v letech 1994 a 1995 odehrávala tamní obdoba kupónové privatizace. Víme, jak přemýšlel ohledně těch zahraničních teritorií? A jak se mu vlastně podařilo prosadit se na tak náročných trzích, jakým bylo Rusko 90. let a zhruba o dekádu později například v Číně?
On je vždycky velmi pragmatický. To, že byl neuvěřitelně chytrý, je nutná podmínka k takovému byznysu. A zároveň na všechno nahlížel čistě přes byznysové příležitosti. To znamená, že se snažil vycházet co nejlépe s nomenklaturou v Číně. Samozřejmě se snažil vycházet co nejlépe také s politiky v Rusku. To Rusko samo o sobě bylo vždycky v takových vlnách. Na začátku tam neuspěl, tuším, s Fondy Petra Velikého. Stáhnul se odtamtud. Později tam vybudovával ten splátkový byznys. Ovšem přišla krize, zase mu to smetla. Takže s Ruskem měl smíšené zkušenosti.

PPF | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Už v tu dobu se objevily výhrady třeba vůči etičnosti takového podnikání, dejme tomu po finanční krizi v roce 2008, 2009. I to, co jste zmiňoval o Číně ohledně dobrých vztahů s tamní nomenklaturou. Jakým způsobem Petr Kellner nakládal s těmito výtkami? Potýkal se s nimi vůbec nějak, anebo to pro něj nebyla záležitost, které by se věnoval? Šel čistě po podnikání?
To bychom se asi museli zeptat jeho. Ale podle mě říkat o úvěrech, že jsou něco špatného, je nesmysl a pokrytectví. Na úvěrech vyrostla celá naše západní společnost. A to, že si už vlastně od středověku a možná ještě déle můžeme půjčovat peníze, přináší obvykle užitek.

Jak hodnotit Petra Kellnera coby podnikatele? Když se podíváte na chování firem z jeho impéria, dal by se nějak popsat jeho styl? Byl dravý podnikatel, nebo spíš rozvážný byznysmen, který všechno několikrát zvažoval? Nebo to byl uměřený člověk, který měl ale impulzy, které ho ve své době vedly k nějakému originálnímu uvažování?
Myslím, že to poslední platí asi nejvíce. Lidé, kteří s ním pracovali hodně na blízko, říkají, že vždy uvažoval „out of the box“, to znamená nějakými cestami, kterými nikdo jiný ještě před ním nešel. Stále se snažil držet všechny míčky ve vzduchu a nakonec vždy přišel s nějakým řešením, které byznysové protivníky nebo třeba ten trh překvapilo. V tom byla určitě do jisté míry jeho genialita. Proto byl také jedním z nejúspěšnějších byznysmenů na světě. Abychom to měli zasazené do souvislostí, americký Forbes ho hodnotí jako 68. nejbohatšího člověka na světě. Je z Česka. Je to velký úspěch.

„ Finance, telekomunikace, zdravotnictví nebo také e-commerce. Takové je byznysové rozkročení skupiny PPF, kterou spoluzaložil a vlastnil Petr Kellner. Padesátišestiletý Petr Kellner byl dlouhodobě na prvním místě žebříčku nejbohatších Čechů magazínu Forbes. Ten loni v říjnu odhadoval hodnotu Kellnerova majetku na 293 miliard korun. Teď pod skupinu PPF spadají společnosti z mnoha zemí a také odvětví, ať už to jsou finanční služby jako Home Credit nebo Air Bank, pak telekomunikace, operátor O2 a technologická CETIN, z oblasti strojírenství Škoda Transportation. Poslední výraznou investicí bylo převzetí mediální skupiny CME, pod kterou spadá také česká televize Nova. Na tento obchod ale odborná veřejnost reagovala poměrně kriticky. Například Nadační fond nezávislé žurnalistiky tehdy uvedl, že když velké byznysové skupiny skupují média, podkopává to pak důvěru v jejich nezávislost. Skupina PPF tehdy odmítla, že by Novu kupovala s cílem ovlivňovat politiku. V současnosti PPF vyjednává o podílu v bance Moneta Money Bank. Mimochodem, její akcie a také akcie O2 začaly po otevření pražské burzy ztrácet. Petr Kellner ale také prostřednictvím PPF podporoval kulturu, umění a spolu s manželkou má i nadaci zaměřenou na vzdělávání. Díky ní vzniklo mimo jiné osmileté gymnázium internátního typu Open Gate. Tam mají možnost studovat i sociálně znevýhodněné děti.“

Český rozhlas, 29. 3. 2021

Vy jste sestavoval ty žebříčky v českém Forbesu ještě jako tamní ekonomický reportér. Kdybychom to měli ilustrovat nějakým jedním případem, co třeba vás konkrétně upoutalo? Kdy se podle vás ukázalo, jak je schopný myslet mimo ty zajeté šablony, což mu potom přineslo podnikatelský úspěch? Vy jste zmiňoval telekomunikační technologie, do kterých se obrátily podnikání a investice Kellnera v poslední době, při koronavirové pandemii. Napadá vás třeba ještě jiný příklad?
Já myslím, že zajímavé bylo také třeba rozdělení bývalé O2 tu část čistě provozního mobilního operátora a na ty pevné sítě, kterým se dnes říká CETIN. Majetek těch, kteří v té investici vydrželi jako akcionáři firmy, se během dvou let zdvojnásobil. Petr Kellner dobře věděl, že třeba v těch sítích je obrovská stabilita a zároveň přísun peněz, cash flow, které neovlivní okolní situace na trhu. Zároveň v mobilním operátoru viděl příležitost, jak ho dál modifikovat, jak si s ním dál hrát, aby třeba oslovil více potenciálních zákazníků.

Když jste porovnával Petra Kellnera třeba s jinými významnými českými podnikateli, miliardáři, čím se podle vás odlišoval? Právě stylem přemýšlení?
Já myslím, že Petr Kellner uměl vždy dobře vyjít s vládní garniturou, ať už v Česku nebo v zahraničí. Nepouštěl se do předem prohraných bitev a působil navenek vždy velmi kultivovaně, byť to byl samozřejmě velmi ostrý obchodník.

Jak dobré vztahy měl tedy s nejvyššími politickými patry konkrétně v ČR? Jak významným hráčem byl, když se na to díváme z odstupu a z hlediska právě symbiózy velkého byznysu a politiky?
Není tajemství, že PPF stále finančně podporuje ústav Václava Klause, že se na začátku 90. let stýkal s politiky, kteří také připravovali privatizaci, aby měl co nejlepší informace. V jednu chvíli to skřípalo mezi ním a Milošem Zemanem. Ale zase to, řekněme, čínské dobrodružství je svedlo dohromady čistě pragmaticky. Miloš Zeman chtěl dělat nějaké PR na investicích, které přitečou z Číny směrem do Česka. A Petr Kellner to společně s ním mohl umožnit. Alespoň třeba na rok to tak vypadalo.

„Já jen bych k tomu ještě doplnila, že těch vazeb je více, protože například teď v říjnu 2016 prezident Miloš Zeman udělil jedno ze státních vyznamenání například manažerovi Štěpánu Popovičovi, což je muž velmi blízký Petru Kellnerovi. Nebo malá drobnost typu, že Miloš Zeman má svůj prezidentský fond, který je veden u soukromé PPF banky spadající také do tohoto impéria.“

Ozvěny dne, Český rozhlas Radiožurnál, 8. 3. 2017

Překračovaly ty blízké vztahy nějakou mez, kterou by měly mít? Protože asi v jakékoliv zemi jsme svědky toho, že byznys a politika se protínají. Nebo se vše odehrávalo v intencích toho, že to je nejbohatší člověk v ČR, má velký byznys a nějakým způsobem s politickou sférou musí kooperovat?
Já jsem v tom pragmatický. Myslím, že propojení byznysu a politiky je logické vyústění aktivit, ať už politiků, nebo byznysmenů. Petru Kellnerovi se nikdy neprokázalo nějaké mimořádné ovlivňování české společnosti, české vlády. Byť samozřejmě je tady případ agentury, která měla zlepšovat jméno Čínské republiky Česku. To byl v jednu chvíli pro PPF reputační problém.

„Společnost Home Credit vlastněná podnikatelem Petrem Kellnerem platila PR agenturu C&B, která měla v Česku vylepšovat obraz komunistické Číny u české veřejnosti. Vyplývá to z reportáže serveru Aktuálně.cz. Reportéři Aktuálně.cz také poukázali na to, že společnost Petra Kellnera zorganizovala vznik a činnost institutu Sinoskop - institutu pro současnou Čínu, který se měl stát jakousi protiváhou institutu Sinopsis, vyjadřujícímu se k dění v Číně spíše kriticky.“

Český rozhlas Plus, 11. 12. 2019

„Skutečnost, že agentura C&B Reputation Management spolupracovala s projektem Sinoskop, v žádném případě neznamená, že obsah projektu Sinoskop ovlivňovala společnost Home Credit. Uvědomujeme si však zpětně, že bylo chybou podpořit projekty Sinoskop částečným plněním prostřednictvím PR agentury, a nikoliv napřímo sponzorským darem.“

168 hodin, Česká televize, 15. 12. 2019

Na druhou stranu, pokud se podívám do českých médií, převládá tam podle mě jednostranný názor o tom, že všechno v Číně je špatně. Já jsem v tom pragmatický.

Takže myslíte, že i kapitola, kdy PPF vezla prezidenta Zemana do Číny svým vlastním letounem, nebyly za hranou, na které by se měly pohybovat vztahy nejvyšších představitelů států a nejvlivnějších podnikatelů?
Jestli si to pamatuju dobře, tak ho vezla z Číny, aby tady stihnul nějakou významnou věc. A samozřejmě si myslím, že si to měli odpustit. Ale byla to jedna z mála věcí, která takto pronikla na veřejnost.

„Samozřejmě, že bych tím letadlem neletěl, kdyby tam za prvé nestálo, za druhé kdyby mně to nenabídli a neměli volné místo a za třetí, kdyby tentýž následující den nebyl 28. říjen. Nicméně jsem této nabídce vděčný, protože jsem mohl spát o tři a půl hodiny. “

Miloš Zeman pro Český rozhlas Radiožurnál, 2. 11. 2014

„Tak vypadá dobře, je úspěšný a na rozdíl od některých jiných českých podnikatelů za ním nejsou žádné korupční skandály. Což je bohužel spíše výjimka než pravidlo. Ale tím lépe pro Petra Kellnera. “

Miloš Zeman o Petru Kellnerovi, Český rozhlas Radiožurnál, 2. 11. 2014

A když mluvíme o politice, věděli jsme vůbec něco o politických preferencích Petra Kellnera? V červenci 2019 se ve výroční zprávě PPF nečekaně vyjádřil ke stavu společnosti. Tehdy ve svém textu varoval před ohrožením tradičních hodnot, před rovnostářstvím. Bylo to pro vás v čemkoliv překvapivé, že se Kellner de facto přihlásil, řekněme, ke konzervativnějšímu vidění světa?
Vzhledem k tomu, že to byl miliardář, tak to pro mě překvapivé ani nebylo. Asi bychom nečekali nějakou levici nebo revoluci. Ale myslím, že Petr Kellner vyznával liberální hodnoty západní demokracie. A byť to třeba z hlediska podnikání v Číně tak nevypadá, skutečně nebyl příznivcem nějakých autoritářských režimů.

Přestože tam tady směřoval výraznou část svého podnikání?
Ano. Já myslím, že se to vůbec nevylučuje. Američani také podnikají po celém světě a je to prostě příležitost na prázdný trh, který se dá obsloužit. A pokud se to podařilo člověku, který vyrostl v Česku, tak je to vlastně do jisté míry zázrak, že Češi dokážou úvěrovat největší zemi na světě. Všechno to udělali čeští lidé, Home Credit tam má svoje expaty.

Víme cokoliv bližšího o jeho pohledu na geopolitické otázky týkající se režimů jako je Čína, jako je Rusko, jako je vývoj v těchto velkých zemích?
Já jsem s ním o tom nikdy nehovořil, takže opravdu nevím. On byl opravdu pragmatický, ale vždy vyznával demokracii a liberální pohled na svět.

Do jaké míry byly PPF a další firmy Petra Kellnera postavené výhradně na jeho osobě? Může teď jeho úmrtí otřást postavením celého toho podnikatelského impéria?
To určitě může, byť ta firma má desítky tisíc zaměstnanců a schopných manažerů, kteří po nějakou dobu budou fungovat na, řekněme, autopilota. Na druhou stranu ten jasný vůdce, navíc člověk, který se skutečně aktivně účastnil toho vedení, žil tady v Praze, denně chodil na PPF Gate do práce, tak bude velmi rychle chybět v těch strategických rozhodnutích.

Jaké má společnost PPF krizové plány pro takový případ? Existují vůbec?
To nevíme. Určitě budou. Já myslím, že každý takto bohatý člověk má samozřejmě vždy krizový plán s tím, co se stane, kdyby náhodou rychle nebyl. To se bavíme spíš o dědictví, o rozdělení majetků. Na druhou stranu to provozní řízení bude pokračovat dál a určitě se bude hledat nějaký nástupce Petra Kellnera. Někdo, kdo by mohl alespoň po určitou dobu řídit celou tu skupinu svrchu. Já tipuju, že v prvních týdnech a měsících to bude Ladislav Bartoníček jako muž, který s Petrem Kellnerem tu skupinu buduje od začátku a má v ní i malý podíl.

„Řízení veškerých aktivit skupiny PPF převezme po zesnulém Petru Kellnerovi minoritní akcionář a Ladislav Bartoníček. Společnost to oznámila dnes v podvečer. Ladislav Bartoníček vlastní zhruba půl procenta akcií PPF. S Petrem Kellnerem začal spolupracovat už na začátku 90. let. Deset let pak vedl Českou pojišťovnu, kterou PPF vlastnila. Podle vyjádření společnosti bude PPF pokračovat ve všech projektech tak, jak to se svým týmem naplánoval Petr Kellner.“

Český rozhlas, 29. 3. 2021

V prvních reakcích tady v ČR se objevilo třeba i srovnání se situací, v jaké se po smrti Steva Jobse ocitla společnost Apple. Vidíte tam nějakou paralelu, co se týče dalšího osudu PPF a jiných Kellnerových firem? Když jste mluvil o tom, že on byl skutečně tím člověkem, který by se dal označit za vizionáře, za toho, který přemýšlel v intencích out of the box…
Já myslím, že jsou asi dvě možnosti. Buď se podaří najít opravdu silný nástupce, který povede tu skupinu výkonně. Zároveň se nějakým způsobem zapojí rodina do dohlížení na to samotné vlastnictví a na tu strategii zvenčí. Pak může zůstat skupina PPF dále v rodinných rukách jako čistě privátní firma. Druhá možnost je, že se skutečně začnou jednotlivé divize velké firmy postupně rozprodávat. Nebude to otázka týdnů, myslím si, že se bavíme o výhledu třeba dvou tří let, kdy se toto ukáže a vyjasní.

No, otázkou příštích týdnů, měsíců asi bude i debata o tom, jaký odkaz za sebou Petr Kellner zanechal. On v jednom z těch mála rozhovorů, které dal, v roce 2007 prohlásil že si přeje, aby jeho jméno bylo spojené s úspěchem PPF. Uvedl doslova: „Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla.“ V tom se asi všichni shodnou. Ale když bychom se měli dívat na ten odkaz, který za sebou tedy zanechává Petr Kellner, jak byste ho zformuloval z vašeho pohledu?
Myslím, že každý člověk na to bude mít trochu jiný názor, ale pro mě je to nejen nejúspěšnější byznysmen, který kdy v Česku působil, ale samozřejmě je to jeden z nejúspěšnějších Čechů. Právě díky tomu, jak daleko a úspěšně dotáhl svoji expanzi do zahraničí. To se nepodařilo nikdy nikomu. Zároveň zaměstnával obrovské množství lidí, platil daně. Dával inspiraci třeba i jiným podnikatelům, kteří se ho snažili nějakých způsobem napodobit nebo alespoň být trochu úspěšní jako on.

A pokud se na něj budeme dívat prizmatem toho podnikatelského vizionářství, bylo by možné, aby pronikl z postkomunistického prostoru na světové trhy bez unikátních podmínek 90. let?
To je asi jedna velká hádanka, kterou nerozlouskneme. A myslím si, že asi nebylo. To je jasné, že všichni, kteří byli ve správném věku, měli správné myšlení a vlastnosti, tak pokud využili příležitosti, které dávalo okno mezi lety 1990 a, řekněme, 1995, tak to mohli dotáhnout tak daleko. Na druhou stranu těch podnikatelů, úspěšných Čechů, je tady spousta. Ale nikdo z nich nedošel v zahraničí tak daleko jako Petr Kellner.

Když se díváte na ten jeho příběh jako na nějakou komplexní historii posledních 30 let, je to čistě pozitivní příběh někoho, kdo se vypracoval k nebývalému bohatství a působení na mezinárodní scéně? Nebo z vašeho pohledu ten příběh otevírá třeba i některé sporné otázky o českém podnikání devadesátých a nultých let, o propojení politiky a byznysu?
Samozřejmě těch otazníků je tam spousta. Já jsem říkal, že Petr Kellner nebyl beránek, byl to jeden z nejtvrdších byznysmenů, který využil v podstatě jakékoliv příležitosti, aby prosadil své cíle. Takže pokud bych si měl vybrat nějaký příběh porevolučního úspěchu úplně od nuly, tak bych asi řekl nějakého jiného miliardáře českého. Na druhou stranu nikdo nebyl tak schopný, aby dokázal příležitosti, které dostal, dotáhnout tak daleko jako Petr Kellner.

Lenka Kabrhelová, Matěj Válek a Miroslav Tomek

Související témata: podcast, Vinohradská 12, PPF, Petr Kellner, Česko, privatizace, byznys, Rusko, Čína, Home credit, Česká pojišťovna