Podle Marka Emmersona z HSBC mohou firmy krizi využít ve svůj prospěch
Zahraniční obchod skončil v říjnu rekordním přebytkem 25,5 miliardy korun. Vyplývá to z čísel Českého statistického úřadu. Říjnový přebytek je podle statistiků nejvyšší od vzniku samostatné České republiky. Ředitel pro exportní financování v Evropě HSBC Bank Mark Emmerson se domnívá, že čísla zahraničního obchodu budou v Evropě stoupat i nadále. Barbora Kreuzerová se ho na úvod rozhovoru zeptala, kam by měli evropští exportéři cílit.
Teď vidíme, že když je v Evropě těžká ekonomická situace, tak se mnoho firem pouští do toho dobrodružství spojeného s objevováním nových mezinárodních trhů. Poslední výzkum banky HSBC zaměřený na obchodní propojení firem ukázal, že se mezinárodní obchod v Evropě bude v budoucnu navyšovat, a to až o čtyři procenta. Takže je tady pro evropské firmy ohromná příležitost začít mezinárodně růst.
S ředitelem pro exportní financování v Evropě HSBC Bank Markem Emmersonem mluvila Barbora Kreuzerová
Některé se prosadí v těch tradičních regionech, některé objeví úplně nové trhy. Hodně se teď mluví o možnostech na Dálném východě, tedy o Číně nebo Indii. Ale já doporučuji firmám i jiné země, které jsou trochu ve stínu těch vyzdvihovaných regionů. Jsou to země jako Indonésie, která má přes 200 milionů obyvatel a jejich počet se pořád navyšuje. Česká republika má také například historicky dobré vztahy s Vietnamem, i toho by se dalo využít. Potom tu jsou tradičnější země jako třeba Rusko. Zajímavým regionem je také Latinská Amerika. Je tady prostě široká škála možností, stačí jen aby měly evropské firmy dost kuráže ty trhy objevovat.
A jaké sektory budou mít v budoucnu největší šanci exportovat?
Je velmi těžké říci nějaký jeden konkrétní sektor. Existuje mnoho možností napříč různými sektory. Vidíme evropské firmy, které jsou velmi respektované v oborech, jako je infrastruktura, výstavba nebo strojírenství. Máme ale možnosti i jinde, třeba v maloobchodě. Ale myslím, že tohle samo o sobě není důležité. Důležité je, aby si každá firma uvědomila, jak vypadá dodavatelský řetězec. Jaké má součásti a kde v něm stojí právě jejich firma. Musíme si ten řetězec představit jako řeku a podívat se, kde je její pramen, a následovat proud celého obchodu až do moře. Společnosti, a teď myslím i ty české, by měly zvážit, jaké odborné znalosti jsou potřeba pro budování těchto řetězců. Musí také zjistit, kde je jejich místo, a pochopit, kde jsou ty největší příležitosti.
Pokud spadne eurozóna a potom i celá Evropská unie do druhé krize a do recese, co se pak stane s evropským exportem?
Většinu svého profesního života jsem strávil v cizích zemích. Byl jsem dlouho v Asii, na Středním východě a nějakou dobu jsem strávil také v Evropě. Prožil jsem v těchto zemích naštěstí a nebo možná naneštěstí mnoho krizí. Během těžkých ekonomických časů se mezinárodní obchod většinou dostává do popředí. Firmy, které předtím spoléhaly na domácí trh, si najednou uvědomí, že se musí chovat víc mezinárodně. Myslím, že teď se tak začnou chovat i evropské firmy a bude to také budoucí trend. Firmy se nebudou tolik spoléhat na evropské teritorium.
Takže nám ta krize může pomoct a můžeme ji nakonec využít ve svůj prospěch?
Já to opravdu vidím vcelku pozitivně. Předpověď HSBC o mezinárodním obchodu ukazuje, že jeho podíl mezi Evropou a zbytkem světa stále stoupá. Pokud se podíváme na ta globální čísla o mezinárodním obchodu pro příštích pět let, tak my předpovídáme, že z obchodu bude každý rok plynout jeden bilion dolarů. A teď si představte, že by české nebo i jiné evropské firmy dosáhly alespoň na zlomek z těch možností, které mezinárodní obchod skýtá.
Českému exportu je často vytýkáno příliš velké propojení s Německem. Myslíte si, že je to v tuto chvíli výhoda, nebo spíš nevýhoda?
Nemá význam odsuzovat to, co je úspěšné. České firmy jsou velmi dobrou součástí výrobního řetězce, který míří do Německa a pak dál exportuje do zahraničí. Na tom není nic špatného. Myslím, že by Česká republika měla v tomto ohledu pokračovat. Ale samozřejmě si musí taky trochu důvěřovat a začít o sobě uvažovat v mezinárodním měřítku. České firmy by měly objevovat země, o kterých jsme mluvili, tedy země Dálného východu nebo Latinské Ameriky. Měly by se podívat, kde uspěly jiné firmy, nebo se zajímat o to, zda by nemohly být součástí jiných výrobních řetězců. Takže bych řekl: zkuste obojí. Pokračujte dál v objevování Německa a zároveň se poohlížejte i v jiných zemích.