Pro globální růst je nutná i zásadní reforma národních ekonomik, říká ekonomka Marcussen
Růst a stabilita globálního hospodářství budou v ohrožení, pokud se svět nenaučí spolupracovat. Ve svém vystoupení v Ženevě před tím varoval šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn. Podle něj by této hrozbě zabránila pevná mezinárodní struktura s fondem v čele. Ta by totiž zajistila vyřešení nerovnováh v globální ekonomice, ale například i takzvané měnové války.
S tím, že je nyní třeba intenzivní spolupráce, souhlasila v rozhovoru s Romanem Chlupatým pro Rádio Česko i Michala Marcussen, která pracuje jako hlavní globální stratég pro Societe General Asset Management. Jak ale dodala, stejně tak je nutná i zásadní reforma mnohých národních ekonomik:
„Tak já si myslím, že skutečně musíme odlišit dvě různá témata. Tím první je otázka měn. A další otázkou, na kterou se musíme zaměřit, je otázka motorů domácího růstu. Co se prvního týče, tento problém byl v poslední době nepochybně jedním z hlavních témat pro skupinu G20. A já si myslím, že je v této souvislosti povzbudivé, že politici začínají chápat, že měny samotné k narovnání nerovnováh nestačí. Měny mohou přesunout růst z jedné oblasti do druhé, ale nevyřeší základní problém chybějících motorů růstu. Proto, zaprvé, je třeba aby Čína vytvořila motor domácího růstu. Což znamená spotřebu, tedy klíčový faktor, na který je třeba se soustředit. No a aby k tomu došlo, je zapotřebí strukturální reformy. Evropa pak musí ve střednědobém horizontu růst mnohem rychleji. A to by, opět, zajistily strukturální reformy. A dokonce i Spojené státy potřebují jisté strukturální reformy, které by zvýšily konkurenceschopnost jejich ekonomiky na mezinárodním poli. Takže odpověď na vaši otázku je ano a ano. Potřebujeme více spolupráce mezi vládami. Ale hlavně potřebujeme, aby se ony motory v jednotlivých ekonomikách skutečně nastartovaly.“
Řekněme, že se nepodaří na té mezinárodní úrovni dohodnout žádnou koordinovanou akci, žádný společný postup. Ohrozí to nastartovaný ozdravný proces globálního hospodářství?
„Tak já si myslím, že nás historie učí – a Bernanke před tím mnohokrát varoval – že by skutečně byla velká chyba zavést ochranářská opatření jako se tomu dělo ve třicátých letech minulého století. Čímž mám na mysli různé obchodní bariéry. Z pohledu politika může být přijetí ochranářských opatření atraktivní, protože to na papíře vypadá jednoduše: pracovní místa zůstanou doma a vy tak ochráníte své zaměstnance. Jenže ve svém důsledku, bohužel, tato politika přináší ztráty pro všechny zúčastněné. Volný obchod je tak pro úspěšné ozdravení globálního hospodářství klíčový. Nicméně, a to se vracím k první odpovědi, je skutečně nutné, aby každá země přijala zodpovědnost a provedla strukturální změny.“
Soustřeďme se tedy na národní úroveň. Co se týče Číny, mnozí experti pochybují o tom, že ji politické uspořádání umožní zvládat problémy, kterým bude čelit. Co si myslíte vy?
„Tak já si myslím, že můžeme brát to, co se v Číně stalo, v tomto smyslu jako povzbuzení. Víte, vždy je zajímavé se na věci podívat z jistého nadhledu. Takže se pojďme podívat na Čínu v sedmdesátých letech minulého století. Šlo o velmi zaostalou ekonomiku, která se díky strukturální reformě stala druhou největší ekonomikou světa. A to je obrovský úspěch. Nicméně, je třeba si uvědomit, že další cesta kupředu bude vyžadovat mnoho energie a další reformy. A to nepřijde samo od sebe. Dojde k tomu, že tlak na růst cen bude vyšší tak, jako třeba nyní, kdy je tu tlak na růst cen potravin. Objeví se prostě napětí a problémy. Nejde o bezproblémový proces. Ale cílem nové pětiletky je naprosto bezesporu snaha o narovnání nerovnováh v ekonomice. A to je povzbuzující. Takže, občas se objeví problémy. Ale obecně jsem optimistou a myslím si, že Čína se může změnit a jít kupředu.“
Vy tvrdíte, že čínská spotřebitelská poptávka začne hrát významnou roli už za dva roky, což se mnohým může zdát přehnaně optimistické. Z čeho ve své analýze vycházíte?
„Můj názor vychází z toho, že čínský spotřebitel zažije snahu o narovnání nerovnováh. Bude mu k dispozici silnější sociální síť. Dojde k jistému přesunu od vkladů firem k vkladům domácností, flexibilita a mobilita pracovní síly se zvýší, dojde k pozemkové reformě. A všechny tyto změny čínskému spotřebiteli prospějí. Jistě, bude trvat ještě několik dekád než HDP na hlavu v Číně dosáhne úrovně na jaké je ve Spojených státech. Ale pokud se zaměříme na samotnou čínskou ekonomiku, tak ta by měla nadále růst a to ve střednědobém horizontu na úrovních kolem osmi procent. A to je pro hospodářský rozvoj klíčové.“
Řekněme, že k tomu skutečně dojde. Do jaké míry z toho bude profitovat celý svět – budou na tom, že Číňané začnou více utrácet, vydělávat i americké a nebo evropské společnosti?
„Tak záleží na tom, o jakých výrobcích se budeme bavit. Příjem průměrné čínské domácnosti je nízký – jde stále o chudou domácnost. To, co budou kupovat, tak nebudou luxusní výrobky, které některé evropské země vyrábějí. Někteří Číňané ano, ale většina je kupovat nebude. To, že Číňané začnou utrácet tak spíše umožní růst domácích výrobců a domácích, čínských značek. A to je také důležité. Pro americké společnosti a evropské společnosti se objeví příležitosti v oblasti luxusního zboží a infrastruktury, a stejně tak se objeví i příležitosti pro zajímavé investice. A časem, s tím, jak čínský spotřebitel bude bohatnout, bude i spotřeba nadále růst. Připomeňme si, že Čína je už nyní největší automobilový trh na světě, což je úspěch. A to podle mě bude i nadále pokračovat.“
