Velká proměna českých tepláren: Za evropské peníze nahradí uhlí biomasou nebo plynem
Místo uhlí by měla v kotlích většiny českých tepláren do deseti let hořet biomasa, odpady anebo zemní plyn. Podniky jsou k tomu tlačeny mimo jiné čím dál vyššími cenami emisních povolenek. Některé teplárny už cestu k ekologizaci nastoupily samy. Většině by ale v příštích letech měly k proměně pomoci peníze z Modernizačního fondu - žádat o ně mohou od pondělí. Cílem je výrazně nižší produkce emisí a tím pádem i levnější provoz tepláren.
Ještě před několika lety spalovala teplárna ve Strakonicích ze sta procent jen uhlí. Dnes je uprostřed areálu několik obřích hromad biomasy. Uhlí je uskladněné jen v jedné menší hale a podle ředitele teplárny Pavla Hřídele už se skoro nevyužívá.
„Tady byly kotle na uhlí, ty se v roce 2014 zbouraly, vyměnily a postavily se nové, které uměly pálit 40 procent biomasy, zbytek uhlí. My jsme tu biomasu ale postupně navyšovali. A dneska už se v tom kotli pálí ze sta procent,“ popisuje postupnou transformaci svého provozu Hřídel.
Letos v zimě si ještě teplárna vypomáhala občasným pálením uhlí. Příští rok už by měla fungovat stoprocentně na biomase, kterou občas doplní zemní plyn. Nový kotel na plyn by chtěl ředitel pořídit právě z peněz z Modernizačního fondu. „My jsme požádali zhruba o 680 milionů. Chceme sem přivézt plyn, postavit plynový kotel. A zároveň chceme změnit současné parovody na teplovody,“ popisuje své plány Hřídel.
Soutěž o 6,5 miliardy
Většina tepláren zatím s modernizací není tak daleko jako ta strakonická a uhlí je pro ně stále primárním zdrojem tepla. Pro ty budou peníze z Modernizačního fondu zásadní. Na přeměnu teplárenství by z něho v příštích deseti letech mělo putovat zhruba 40 až 70 miliard korun.
Prodej emisních povolenek Liberty Ostrava za miliardu kritizuje i Babiš. Firmě vadí vměšování vlády
Číst článek
Nedostane se ale zdaleka hned na všechny. Peníze z fondu se budou v příštích deseti letech uvolňovat postupně. V první fázi – tedy ve výzvě HEAT, která startuje v pondělí, je podle ředitele Státní fondu životního prostředí Petra Valdmana pro teplárny připraveno 6,5 miliardy korun.
„Tím, že máme na začátku omezené prostředky, tak tu prioritu dáváme na projekty, které jsou připravené na to zahájit realizaci co nejdříve a musí nám garantovat, že do šesti měsíců od schválení projektu doloží uzavřenou smlouvu o dílo,“ vysvětluje Valdman.
Teplárna pak modernizaci musí uskutečnit do třiceti měsíců od schválení projektu. O dotaci mohou teplárny žádat od pondělí do poloviny ledna.
Zájem projevilo podle Valdmana předběžně 550 žadatelů. Všichni ale určitě nesplní potřebné podmínky.
Ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek upozorňuje na to, že řada podniků je teď ve velmi špatné finanční situaci a budou mít problém projekty vůbec dofinancovat.
„Jsme určitě rádi, že modernizační fond vzniknul. Ale problém je v tom, že pokryje jen asi polovinu dané investice a tu druhou polovinu musí teplárny někde vzít. A v situaci, kdy jsou naprosto vysáté povolenkami, tak už nemají kde ty peníze vzít. Je tedy obava, jakým způsobem teplárny do budoucna budou vůbec schopné ty peníze z Modernizačního fondu čerpat,“ vysvětluje Hájek.
A připomíná, že cena emisních povolenek za poslední rok stoupla na dvojnásobek, aktuálně je zhruba na 55 eurech.
Změny chystá také společnost ČEZ, která provozuje šest velkých tepláren - většina z nich zatím spaluje uhlí, říká místopředseda představenstva Pavel Cyrani.
„Třeba z mělnické teplárny zásobujeme Prahu teplem vyrobeným z uhlí, stejně tak z teplárny v Trmicích zásobujeme Ústí nad Labem. Předpokládáme, že tyto teplárny překlopíme z uhlí na jiné zdroje do roku 2030. Vždycky nejvíc preferujeme nejvíc bezemisní zdroje, to znamená biomasu a odpady, nicméně z pohledu objemu těchto komodit je jasné, že jich nebude dostatek. To znamená, že velká část bude dodávaná z plynu,“ vysvětluje Cyrani.
Podle odhadů Teplárenského sdružení je možné nahradit zhruba třetinu celkového množství spalovaného uhlí biomasou, tedy zejména klestím svezeným z okolích lesů, případně speciálně pěstovanou biomasou.
Dvanáct až patnáct procent uhlí lze nahradit spalováním odpadů a zbytek zemním plynem. Ani ten ale není bezemisní. Měrné emise CO2 při spalování zemního plynu jsou ale ve srovnání se spalováním hnědého uhlí zhruba poloviční. Teplárny spalující plyn tak budou nakupovat o polovinu méně emisních povolenek.
Zbytečné teplo
Na proměnu teplárenství je možné nahlížet i z jiné perspektivy. Podle Edvarda Sequense ze Sdružení pro záchranu životního prostředí Calla je ale nutné položit si otázku, jestli je naším cílem vyrábět co největší množství tepla, anebo zajistit, aby lidé měli doma teplo, což jsou dvě rozdílné věci.
Zpráva kontrolního úřadu: Energetické úspory u veřejných budov se nedaří tak rychle, jak by bylo třeba
Číst článek
Logickým zájmem tepláren je vyrábět teplo minimálně ve stejné míře jako dosud. Podle Sequense by se ale mělo v první řadě mluvit o renovaci a zateplení budov, díky které by významné množství tepla v budoucnu vůbec nebylo potřeba.
S tím souhlasí Petr Holub z organizace Šance pro budovy, která se věnuje energeticky úspornému stavebnictví: „Koncepčně správně by bylo podívat se nejprve na každé město, kam teplárna dodává teplo, a zpracovat pro toto město strategii renovace budov. Tím by se zjistilo, jaké budou budoucí potřeby vytápění a jaká bude hustota odběru. A až následně by se zpracovávala strategie modernizace teplárenské soustavy. To se u nás ale bohužel neděje.“
Podle Holuba by tak řada měst zjistila, že přestavba budov na vysoký energetický standart vyjde v konečném důsledku levněji, než modernizace celé teplárny.
„Myslím, že tady zaspal stát a ministerstvo průmyslu. Tento postup měly vyžadovat. Protože samozřejmě pokud mám energeticky pasivní dům, tak potřebuji třeba jen deset procent tepla, než pokud mám nezateplený panelák,“ dodává Holub.
Celková spotřeba tepla v Česku by se podle odhadů Šance pro budovy dala snížit až na polovinu. „A to i když počítáme s tím, že památkově chráněné budovy se zrekonstruují jenom trochu. A nějakých pět až osm procent budov se nezrenovuje vůbec,“ dodává Holub.
O nutnosti zaměřit se v první řadě na snížení poptávky po teple mluví i autoři studie ČVUT z letošního února. „Je potřeba zdůraznit, že změny na straně nabídky (výroba tepla) musí být spojeny se změnami v poptávce po teple u konečných spotřebitelů. Transformace výrobní základny pro dodávky tepla musí odrážet prioritizaci zvyšování energetické účinnosti ze strany spotřebitelů,“ konstatují autoři studie.
