Řecko dosáhne na další evropské peníze jen po tvrdších opatřeních
Řecko zatím nedostane další peníze na úhradu svých dluhů. Eurozóna se rozhodla vytáhnout Řecko z dluhové bažiny jen pod podmínkou, že bude plnit domácí úkoly – tedy i přes lidové protesty zavádět drastická úsporná opatření. Proto ještě ministři financí zemí eurozóny, kteří jednají v Lucemburku, o výplatě páté splátky ze 110 miliardového balíku pomoci nerozhodli a svolali další mimořádné zasedání na 3. července.
Řecku už přitom, obrazně řečeno, hoří za patami. Další jeho dluhy jsou splatné už v létě, ale protože neplní sliby, které dalo, když se loni rozhodovalo o miliardové půjčce eurozóny a Mezinárodního měnového fondu, peníze na ně zatím nedostane.
„Řecký parlament musí nejdříve přijmout zákony, které zavedou úsporná opatření, potvrdí privatizaci a reformy veřejných financí,“ uvádí předseda eurozóny, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Schůzku ministrů financí naplánoval po klíčovém zasedání řeckého parlamentu, který má zmíněné zákony schvalovat 28. června.
Zpravodaj ČRo při EU Pavel Novák shrnuje pro Ozvěny dne rozhodnutí eurozóny a podmínky pro Řecko
Do Řecka pravidelně jezdí monitorovací mise MMF a Evropské centrální banky. Poslední mise zjistila, že se reformní opatření příliš pružně nezavádějí. Vláda premiéra Papandrea připravuje návrhy pro parlament, který je úplně neschvaluje. Papandreu kvůli tomu, aby v parlamentu návrhy prošly, vyměnil ministra financí.
„Sportovně řečeno, tenisový míček je na řecké straně kurtu a Řecko musí v průběhu nejbližších dní dokázat, že je ochotné naplňovat závazky, ke kterým se zavázalo. Když už půjčku dostalo, nemůžou ostatní země eurozóny dělat nic víc, než ukázat dobrou vůli a ochotu spolupracovat,“ potvrdil slovenský ministr financí Ivan Mikloš.
Kdyby Řecko v červenci splátku nedostalo, mohlo by se dostat do konkurzu nebo by provedlo restrukturalizaci dluhů. Pak by hrozilo, že by se dluhová nákaza mohla rozšířit do dalších zemí, ale podle ministrů ani s tímto rizikem nelze Řecku povolit.
Bankrot by nejvíce postihl Řecko, kde by nebyly peníze na důchody nebo ve školství. Pocítily by to i další země eurozóny, ale zprostředkovaně i Česká republika, která je na eurozónu napojená.
Slíbené peníze Řecku stačit nebudou
Už delší dobu se mluví také o tom, že Řecku nestačí dnes přislíbených 110 miliard eur a bude třeba půjčit mu ještě další finance – podle odhadů 100 miliard eur. Na tom se shodují ministři financí, ale neshodují se, z jakého fondu peníze brát.
Česká republika a Velká Británie například nechtějí, aby se používaly peníze z fondu finanční stability EFSM zřízeného Evropskou komisí, ze kterého už čerpají Irsko a Portugalsko. Do tohoto systému přispívají i země mimo eurozónu.
Ekonom Petr Zahradník a ministr financí Miroslav Kalousek hodnotili situaci Řecka ve Stalo se dnes
Podle Miroslava Kalouska by byla česká strana k použití tohoto fondu velmi zdrženlivá, protože ze 60 miliard tam zbylo necelých 12 miliard, ale ve fondu eurozóny je ještě mnohem více peněz. Pokud by však ostatní země Česko a Británii přehlasovaly a Řecko by i přesto zkrachovalo, muselo by Česko podle svých dřívějších závazků vrátit do rozpočtu Unie 3,5 miliardy korun.
„Jsem přesvědčen, že Irsko a Portugalsko situaci zvládnou a že nedojde na to, že bychom museli platit. Pokud by však všechny zbylé peníze byly poskytnuty Řecku, jsem přesvědčen, že to jsou nenávratně ztracené peníze,“ řekl Kalousek Radiožurnálu. Tvrdí, že jde jen o odklad neodvratného problému, jehož dobré řešení neexistuje.
Diskutuje se o zapojení soukromých investorů
Diskutuje se také o způsobu zapojení soukromých investorů – Německo chce, aby byli zapojeni povinně, většina států ale upřednostňuje jejich dobrovolnou účast. Například banky by měly prodloužit splatnost svých pohledávek.
Požadavek na účast soukromých investorů na pomoci Řecku je podle ministra Miroslava Kalouska legitimní: „Je tady logický požadavek řady evropských politiků, aby se ti investoři, kteří mají ve svých bilancích řecké dluhopisy, na jejichž záchranu je pomoc také, na pomoci podíleli. Z kusých informací, které mám, se to týká především francouzských, belgických a německých bank.“
„Angela Merkelová má vzhledem k pohledávkám německých bank jen dvě možnosti – buď posílat peníze německých daňových poplatníků do Řecka, a nebo v případě bankrotu Řecka potom peníze německých daňových poplatníků dávat do systému německých bank, které by se ocitly v kapitálových potížích,“ hodnotí situaci Německa Kalousek.
Ratingová agentura varuje, že povinná účast investorů by budila dojem bankrotu. V tom případě by prý opět snížila rating a Řecko by se mohlo dostat až k písmenu D, tedy „default“ – bankrotující země.
Je moudré dát Řecku šanci, tvrdí ekonom
Vedoucí Evropské kanceláře České spořitelny Petr Zahradník se domnívá, že se vyplatí Řecku půjčovat. Vidí to jako podržení evropského integračního procesu, do něhož už bylo za posledních 50 let investováno poměrně dost.
„Řecko je sice malá ekonomika, něco přes 2 procenta unijního HDP, nicméně je současně i velmi nedisciplinovaná ekonomika, která svoji fiskální nedisciplinovanost řešila na úkor nikoli svého vlastního finančního trhu, ale zahraničních věřitelů,“ tvrdí.
Na rozdíl od podstatně zadluženějšího Japonska, které dluh drží ve vlastních institucích, je řecká dluhová angažovanost v zahraničí poměrně vysoká. Zhruba 70 procent řeckého dluhu je drženo především francouzskými a německými finančními institucemi.
Nebylo by podle něj moudré přetínat spojení řecké ekonomiky s německým finančním sektorem. „V neposlední řadě je tady efekt reputační, respektive jakýsi dominový efekt. Pozastavení role Řecka by se neodehrávalo bezbolestně,“ vysvětluje.
Domnívá se, že kdyby Řecku opravdu nebylo pomoci, věřitelé se nějakého majetku nebo alespoň nehmatatelného vlivu v Řecku nakonec domůžou, například ve formě jakési nucené správy Řecka.
„Dnes je módní slovo ‚kondicionalita‘. Zkusme vymyslet nějakou kondicionalitu, tedy podmíněnost toho, jakým způsobem bude dávána další stabilizační pomoc. Pokud ani po této případné kondicionalitě Řecko nedozná nápravy, tak už asi jí není hodno a nějaký pád je nutný.
