Řekům kvůli krizi zmizel úsměv z tváří. Do práce se ale nehrnou
Řecká ekonomika je v recesi už pět let, jen za poslední rok se hrubý domácí produkt propadl o 7 procent. Nezaměstnanost stoupla na 20 procent a mezi mladými je bez práce celá polovina. Špatné zprávy jsou téměř na denním pořádku. O jejich vlivu na psychiku Řeků se mohl přesvědčit zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Athénách Ondřej Bouda.
Jaká je v Řecku nálada?
Špatná. Ještě tak před třemi lety se všichni neustále usmívali, bavili a doufali, že se všechno nějak vyřeší. Dnes bych řekl, že jim zmizel úsměv z tváří. Těch špatných zpráv je prostě příliš mnoho a oni teď s velkými obavami hledí do budoucna. Podle vlastních slov ztrácejí naději na jakékoliv rozumné řešení.
Čeho se bojí nejvíc?
I v krizi jsou Řekové velmi hrdý národ a neradi mluví o svých vlastních problémech. Alespoň ne s cizími lidmi. Často slyším, že si nějak poradí. Krizi i případný bankrot nějak překonají a život půjde dál. Zmiňují dlouhou historii, kterou mají a poukazují na to, že vždy všechny potíže překonali. Ať to byla římská okupace nebo pravicová diktatura.
Znamená to, že se Řekové opravdu nebojí ničeho?
Ne tak úplně. Řecká společnost je velmi soudržná a vlastně nejčastěji zmiňují strach ze sociální krize. Jeden Athéňan se mi třeba chlubil, že tu s výjimkou druhé světové války nikdy nikdo netrpěl hlady. Společnost se tu o své chudé stará. Jenže dnes jejich počet stoupá nad únosnou míru a téměř třicet procent lidí je ohroženo chudobou. To znamená sociální nepokoje. A Řekové se bojí, že dosavadní protesty byly jen slabým odvarem toho co je čeká. A pak se také obávají o osud svých dětí nebo vnoučat. Zda se o ně schopni postarat, poskytnout jim vzdělání a do jakého světa budou vyrůstat.
Řecká vláda nemůže po dubnových volbách zaručit pokračování reforem
Číst článek
Jsou ochotní pro budoucnost své země něco udělat?
Většina lidí tu dnes hledá viníka krize. Ať už to jsou zkorumpovaní politici, Evropská unie, která měla zlikvidovat jejich zemědělství nebo Německo, které zase údajně zruinovalo zdejší průmysl. Ti kteří práci nemají, by ji samozřejmě chtěli. Ale třeba přístup pracujících se moc nezlepšil. Například památky mají zavírat v 15 hodin. Ponechme stranou, že to je celkem brzy a stát tak přichází o peníze na vstupném. Ale včera jsem viděl pokladní, která už ve čtvrt na tři nedočkavě podupávala u brány a v půl třetí nekompromisně zamkla a šla domů. S takovou pracovní morálkou se z krize hned tak nedostanou.
