Ropa a plyn jsou v severní Africe těsně svázané s politikou, říká analytik Lee
Cena v Londýně obchodované ropy typu Brent se dostala na více než dvouleté maximum. Důvodem jsou ozbrojené střety mezi vládními jednotkami a opozicí v Libyi. Ty by totiž mohly ohrozit vývoz ropy ze země, která má její největší zásoby v Africe.
Navíc revoluce v Libyi jen potvrzuje, že by po Tunisku a Egyptě mohlo i v dalších zemích v regionu dojít ke změně režimu. A právě ta může ovlivnit vývozy ropy a plynu. Romanu Chlupatému to v Londýně potvrdil analytik Centra pro globální energetická studia Julian Lee.
Zaměřme se na to, co se nyní děje na severu Afriky a na Blízkém východě. Do jaké míry to analytici energetického sektoru sledují; do jaké míry to i pro vás může změnit pravidla hry?
Analytik Centra pro globální energetická studia Julian Lee odpovídal na otázky Romana Chlupatého
„Tak já si myslím, že politika na Blízkém východě a na severu Afriky byla vždy důležitá. Ropa a plyn v tomto regionu jsou tak natěsno svázané s politikou, že si prostě nikdy nemůžete dovolit politiku ignorovat. Což zásadní změny, ke kterým by zejména na severu Afriky mohlo dojít, jen potvrzují.“
„Právě kvůli nim se teď množí spousta s energií souvisejících otázek: jak se například nový režim postaví k zahraničním investorům; jak bude přistupovat k tradičním obchodním partnerům - což jsou v případě severní Afriky zejména Jihoevropané; a jak se Blízký východ napříště postaví k Západu jako takovému?“
„Stejně tak je třeba se v tuto chvíli ptát i na to, zda vlády zemí, které protesty zatím nezasáhly, budou schopny některé věci pozměnit a udobřit si tak své občany. Tím by se totiž mohly vyhnout dramatickým změnám, kterých jsme byli svědky v Tunisku a v Egyptě.“
Podle některých expertů ať už se stane cokoli, nelze čekat, že by těžba a dodávky ropy a plynu výrazně trpěly. Prostě proto, že jsou pro většinu zemí v regionu důležité. Souhlasíte?
„Myslím si, že můžete tvrdit oboje. Určitě můžete tvrdit, že je energetický sektor pro země v regionu natolik důležitý, že si prostě nemohou dovolit netěžit ropu a plyn a nebo nevyvážet ropu a plyn. A proto jsou tato odvětví většinou dobře chráněna a případné přerušení dodávek bývá relativně krátkodobé. Ale to není tak úplná pravda; respektive neplatí to pokaždé.“
„Pokud se zaměříte třeba na to, co se stalo v Íránu v roce 1979, tak zjistíte, že tam premisa o nedotknutelnosti sektoru neplatila. Iránský vývoz tehdy v podstatě zkolaboval. Berte to tak, že oni před revolucí těžili denně nějakých 6 milionů barelů. Po revoluci šlo o 2 miliony. No a od revoluce se nikdy nedostali nad 4 miliony barelů ropy. Přitom je už více než 30 let po revoluci. Jinými slovy, toto byla změna, která měla zásadní vliv na schopnost využívat potenciálu, a stejně tak i na samotný vývoz ropy a plynu.“
Jak pravděpodobné je, že se něco podobného bude opakovat, respektive co by nám mohlo napovědět, zda se to opakovat bude; v čem byl Írán v tomto slova smyslu specifický?
„Částečně to bylo dáno samotnou revolucí, jejím duchem. V důsledku revoluce se totiž ropa a plyn v Iránu staly součástí vysoké politiky, a energetický sektor proto ovládli lidé s řekněme pochybnými technickými znalostmi. Ale částečně to bylo dané i tím, že se po revoluci vyhrotily vztahy se zahraničními investory, s obchodními partnery a nakonec se vyhrotily i politické vztahy s ostatními zeměmi.“
„Írán proto už třicet let čelí sankcím a ty - ať už íránská vláda říká cokoli - měly a mají zásadní vliv na schopnost země investovat a modernizovat ropný a plynařský průmysl. Pokud se tedy vrátíme k vaší předchozí otázce, tak sice platí, že si podle většiny expertů země v regionu ropného a plynařského sektoru váží natolik, že je ochrání. Ale existují i příklady toho, že se občas děje pravý opak,“ řekl Rádiu Česko analytik Centra pro globální energetická studia Julian Lee.