Rozvojové státy nechtějí v čele MMF Evropana. Volají po změně
Po rezignaci Dominiqua Strauss-Kahna se rozhořel boj o křeslo šéfa Mezinárodního měnového fondu (MMF) naplno. Německá kancléřka Angela Merkelová už podpořila francouzskou kandidátku - ministryni financí Christine Lagardeová. A naopak rozvojové státy jako Čína, Turecko, Mexiko, Brazílie nebo Jihoafrická republika se vyslovily pro změnu způsobu výběru šéfa MMF.
Jako o možném kompromisním kandidátovi pro rozvojové země se tak mluví například o tureckém ministrovi financí Kemalu Dervisovi. Dalších jmen je ale celá řada.
Ředitel Pražského institutu pro globální politiku Glopolis Petr Lebeda ve Světě o osmé.
„Asi by to znamenalo určitou satisfakci pro celou skupinu těchto zemí. V tomto případě se mezi ně řadí i Japonsko, které taky kritizuje gentlemanskou dohodu mezi Spojenými státy a Evropou, považuje ji za zastaralou a nelegitimní,“ podotkl ředitel Pražského institutu pro globální politiku Glopolis Petr Lebeda.
Zatím je nepsaným pravidlem, že ředitelem MMF je Evropan a v čele Světové banky stojí zástupce Spojených států. Zvolením jiného než evropského kandidáta by ale podle Lebedy došlo jen k dodržení slibu, který si stanovily nejvyspělejší země na summitu G20 v Pittsburghu už před třemi lety.
„A Mezinárodní měnový fond se k tomu řadou svých vlastních studií také přihlásil, takže by to bylo jen naplnění toho, co už se delší dobu chystá,“ řekl Lebeda.
Jiné zájmy, odlišné pohledy
Připomněl, že nové země, které by rády viděly svého kandidáta na postu předsedy Mezinárodního měnového fondu, vždy představují určité zájmy a odlišné pohledy.
„Jakkoli se tam najdou společné zájmy, jako je stabilní mezinárodní finanční systém a předcházení dalším velkým krizím. Přesto je to velmi silná pozice a může to fungovat jako určitá mocenská páka pro zemi, které by se podařilo kandidáta prosadit,“ vysvětlil Lebeda.
I proto se nejspíš budou větší země z rozvojového světa spíš klonit ke kandidátovi z menší země a člověku, který bude mít opravdu respekt napříč různými zájmy a zeměmi. MMF by se teď měl podle Lebedy hlavně snažit diferencovat pravidla při poskytování mezinárodních půjček.
„Měly by se brát v potaz dílčí podmínky, možnosti jednotlivých zemí, které dostávají pomoc. A to tak, aby rady, které dostávají, opravdu vedly ke zdravějšímu a trvalejšímu ekonomickému růstu,“ uzavřel Lebeda s tím, že v minulosti tomu tak pokaždé nebylo.
