Sebere nový stroj práci brusičům skla?
Ve Světlé nad Sázavou je firma, která vyvíjí, vyrábí a provozuje ve světě unikátní automaty na broušení skla. Zvládnou i to, co se živým brusičům v životě nepodaří. A právě proto starým mistrům zvoní hrana.
Vybrousit docela obyčejnou skleničku prý není žádná věda, říkají staří mistři. Udělat však složitý geometrický dekor a nebo elipsu už je oříšek. A ten teď společně rozlouskneme. „Do stroje se nasadí tři sklenice a zhruba po třech minutách jsou vybroušeny,“ vysvětluje práci brusičského stroje seřizovač Petr Švarcar.
Jak jednoduché! Společně s konstruktéry a dvěma manažery sledujeme stroj zvaný Jack při práci. „Jak vidíte, jsou v něm upnuty tři sklenice najednou. Pomocí diamantových nástrojů je na sklenici vytvořena dekorace, která je předem naprogramována počítačem,“ popisuje Jan Vála.
Jde o číslicově řízený automat, který pracuje ne se třemi, ale hned s pěti osami, dozvídám se dále. Proto je schopen brousit i zaoblené a šikmé tvary. Umí se dokonce vyrovnat i s nepřesností, která vzniká u ručně vyráběného skla. „Tento stroj se vyrovná s nepřesnostmi tak, že jedna z os je pružná,“ nastiňuje konstruktér Miloslav Moravec.
Jde tedy o náhradu za živého brusiče? „Do jisté míry ano,“ připouští Miloslav Moravec. „Paradoxně se dá říct, že co je pro lidského brusiče velice složité, to je pro stroj jednoduché. Například spirála. Ta je pro ručního brusiče složitá, kdežto pro stroj jde o nejjednodušší záležitost, kterou může vytvořit.“
Obsluha během našeho rozhovoru vyměnila skleničky a Miloslav Moravec udává také opačný příklad. Obyčejné matování, čili zmatnění povrchu. „To je dokončovací práce po broušení. Je problém, aby se výrobek dostal do stroje v té původní poloze,“ popisuje.
S nadsázkou řečeno to skutečně vypadá, že klasickým uměleckým brusičům zvoní hrana. Podle ředitele firmy Jiřího Drtíka však ne tak docela. Všechno totiž nejde zautomatizovat a zdigitalizovat. „V žádném případě to neznamená útok na brusiče. Stroj je pomocník, který zajistí, aby tu tradice sklářství zůstala,“ domnívá se.
Jan Vála přinesl kus, který by člověk jen těžko dekoroval. Laickým okem vidím vybroušenou velmi hustou síť s naprostou geometrickou přesností. „Člověk by to brousil hodně dlouho a pravidelnost řezů by nebyla tak dokonalá, jako na této sklenici. Může na ní být až 700 řezů, takže ruční brusič by na ní pracoval asi celé dopoledne,“ říká.
Brousící automat je tedy budoucností nového sklářského designu, který nezná žádné hranice. Ty určují jen vize výtvarníků.
