Šéf německého koncernu E.on Wulf Bernotat pro ČRo o jaderné energetice

Jedním z ústředních témat německé předvolební kampaně je téma energetiky. Jednotlivé strany se profilují hlavně na postoji k jaderným elektrárnám. Obchodníci na burze se domnívají, že volby vyhraje pravice a že tím pádem dojde k prodloužení životnosti německých reaktorů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaderná elektrárna. Ilustrační foto. | Foto: Tomáš Adamec

Jaderná energetika zažívá v řadě evropských zemí renesanci. Nové reaktory mají v úmyslu stavět Francie, Velká Británie, Itálie nebo Finsko. Může Německo, které kráčí opačnou cestou, takovýto vývoj ignorovat?

"Minimálně bychom se měli pečlivě podívat, proč mají sousední země odlišný postoj k jaderné energetice, než jaké je oficiální německé stanovisko. Ale taky v Německu existují hlasy a politické strany, které se pro energii z jádra vyslovují. Není to tak, že by panoval jednotný odpor vůči tomuto zdroji elektřiny. U veřejnosti to je asi 50 na 50. Je politickým úkolem ujasnit si, jestli se do budoucna můžeme úplně vzdát jaderné energetiky nebo zda ji ještě několik desítek let budeme potřebovat. Cílem je, abychom postoupili kupředu v oblasti obnovitelných zdrojů s cílem zajistit zásobování elektřinou," řekl Bernotat.

Kolik let by podle Vás ještě jaderná energetika měla být v Německu součástí tamního energetického "mixu?" Podle atomového zákona mají být do roku 2021 odpojeny ze sítě všechny atomové reaktory.

"Podle stávajícího politického kompromisu v Německu je průměrná životnost reaktoru 32 let. V cizině je to ale 50 nebo i 60, jak se tomu teď děje ve Švédsku. Vidíme, že potenciál je skutečně obrovský. Je to ale jednak otázka bezpečnosti jednotlivých reaktorů a taky politické rozhodnutí, které musí někdo přijmout."

"Od přijetí atomového zákona v Německu už uplynula řada let a svět se od té doby pořádně změnil. Ochrana klimatu se mezitím stala globálním tématem a my všichni se musíme zabývat otázkou, jak zabránit nebo alespoň stabilizovat oteplování zeměkoule. Jaderná energetika energie může v tomto snažení sehrát velmi podstatnou roli, protože při výrobě elektřiny jsou emise CO2 prakticky nulové. Právě v Německu brání stávající atomové reaktory emisím oxidu uhličitého zhruba ve stejné výši, jaké jsou celkové emise všech osobních a nákladních aut. Vyjádřeno čísly jde o 150 miliónů tun. To všechno je vývoj, který se tenkrát opomenul, ale dnešní politická reprezentace by ho měla vzít v potaz."

Před pár měsíci jsme zažili vážnou rusko-ukrajinskou krizi kolem dodávek zemního plynu, která se může kdykoli opakovat. Jaké ponaučení si z této situace Evropa vzala?

"Poučili jsme se, jak moc jsme závislí na těchto surovinových dodávkách středním koridorem, přes země, jako je Ukrajina. Proudí tudy 80 procent ruských surovin a pokud dojde k výpadku, tak máme v celé Evropě vážný problém. Jasné zjištění tedy bylo, že musíme usilovat o alternativní trasy; jak na severu přes Baltské moře, tak i na jihu z Kaspického přes oblast kolem Černého moře.

Co se týče právě jižního směru, rozhořel se tvrdý politický boj mezi příznivci plynovodů Southstream a Nabucco. Souhlasíte s názorem, že tyhle dva projekty nemohou existovat paralelně? "Myslím si, že se nakonec dočkáme skutečně jen jedné jižní zásobovací cesty. Záleží jen na tom, jestli bude dostatek suroviny, která bude tyto plynovody "napájet." Tahle otázka platí hlavně pro projekt Nabucco. Odkud má pocházet zemní plyn, který by zajistil dlouhodobé zásobování touto cestou? Podle mě bude tento projekt úspěšný především tehdy, pokud se pro něj podaří získat taky zemní plyn z Íránu, což bylo původním záměrem. To ale předpokládá, že se politická situace kolem této země změní. V současné době si dodávky můžeme jen těžko představit."

Evropská unie se dohodla na podstatném omezení emisí CO2 v příštích letech. Nemyslíte si ale, že by i ve světle současné hospodářské krize měla EU tyto cíle ještě přehodnotit?

"Hospodářská krize vede tendenčně v první řadě k tomu, že se do ovzduší vypouští méně oxidu uhličitého, protože se vyvíjí menší průmyslová aktivita. Co se týče ochrany životního prostředí měla tedy krize spíš pozitivní důsledky, ale ne zrovna ty, které by si člověk vyloženě přál. Evropská unie stanovila pro své členské země v oblasti snižování emisí CO2 skutečně ambiciózní limity. Je na místě určitá skepse ohledně toho, zda se tyto cíle podaří splnit. Ale možné musíme mít vysoké cíle, abychom vůbec něčeho dosáhli," poznamenal Wulf Bernotat.

Milan Kopp, Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme