Šéfka MMF Lagardeová chce, aby Řecko provádělo reformy důsledně
Řecko by mělo reformovat důsledně a ne jen rychle hasit nejžhavější problémy. Při své cestě po Asii to v Malajsii prohlásila generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Podle ní by mělo být prvořadým úkolem Řecka snížit dluh na takovou míru, aby byl dlouhodobě udržitelný.
Přesto by ale nemělo dojít k odkladu lhůt, který už tento týden navrhli ministři financí eurozóny. Státní dluh ve výši 120 procent hrubého domácího produktu do roku 2020 by měl podle Lagardeové zajistit odpis další části dluhu. Německo je ostře proti.
Vyjádření šéfky Mezinárodního měnového fondu je možné vnímat jako další prohloubení sporu mezi fondem a Německem.
„Uvnitř Trojky je samozřejmě určitá třenice nebo takový souboj o prvenství. Každá z těch tří institucí, to znamená IMF, Evropská komise a Evropská centrální banka, má svoji vlastní expertízu a snaží se prosadit svůj pohled na věc,“ vysvětluje investiční bankéř Ondřej Jonáš.
A zatímco dříve se Trojka přela o odhadech, jak rychle se Řecko zotavuje a jak zvládá plnění kritérií, jen mezi sebou, na začátku týdne neshody pronikly i na veřejnost.
„Myslím, že to nemá valný význam. Koneckonců ten spor je o tom, jestli na úroveň 120 procent HDP se Řecko dostane v roce 2020 nebo 2022,“ říká Jonáš. Jde ovšem i o to, kdo případný odklad zaplatí.
Diskuze je spíš politická než analytická
Mezinárodní měnový fond se teď snaží přimět věřitele, aby navzdory současné situaci přistoupili na další odpis dluhu. Instituce se ale zabývají také otázkou zda je 120procentní zadluženost vůbec udržitelná.
Pro dvouletý odklad termínu je i šéf Ústavu pro mezinárodní finance Charles Dallara. Evropa a Řecko podle něj musejí nastoupit jinou cestu, aby našly větší rovnováhu mezi úsporami a růstem.
„Politická diskuze, ta je samozřejmě jádrem věci. Ale to, že by Řecko bylo schopno svoji ekonomiku postavit na nohy, se dozvíme jenom v okamžiku, kdy opravdu přistoupí ke změnám, kdy se naučí vybírat daně, kdy úroveň korupce ve společnosti bude donucena na nějakou rozumnou míru,“ uvažuje Jonáš.
Vnější tlak na Řecko proto podle něj musí nějakou dobu trvat a ozdravení nemůže proběhnout v podobě jednorázového odpuštění dluhů.
„Chápu přístup německé kancléřky, které se vlastně už řadu let daří udržovat tlak na to, aby k těmto strukturálním změnám, politickým změnám uvnitř problematických zemí na periferii došlo. A to jsou rozhodnutí, která nelze udělat ze dne na den,“ uzavírá Jonáš.
