Sociální systém je zacílen dobře. Lidé ale často nevědí, jak o dávku požádat, upozorňuje ekonomka Kalíšková
Životní náklady kvůli inflaci rychle rostou a ekonomové se shodují, že není v silách státu je kompenzovat všem. Debata se proto vede hlavně o tom, jak pomoci těm, kteří to potřebují nejvíce. K nejvíce ohroženým patří lidé v sociálně vyloučených lokalitách: „S velkými problémy se potýkali už před současnou situací. I když započítáme pobírané sociální dávky a důchody, jejich příjmy jsou blízko nule,“ upozorňuje ekonomka Klára Kalíšková.
Kalíšková pro Český rozhlas Plus Poukazuje na to, že výrazně rostou především ceny základních potravin, nájmů a energií, což tvoří prakticky celý spotřební koš nízkopříjmových domácností.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby s Klárou Kalíškovou, ekonomkou z think tanku IDEA při akademickém pracovišti CERGE-EI
Výzkumníci z akademického pracoviště CERGE-EI prováděli studii v sociálně vyloučených lokalitách, v nichž žije asi jedno procento obyvatel Česka. Jejich typickým obyvatelem je prý člověk ve středním věku se základním vzděláním nebo středním bez maturity.
Pokud pracují, tak nejčastěji v takzvaných prekarizovaných formách práce, na jednorázové pracovní smlouvy a dohody. Jejich příjmy jsou proto nestabilní a těžko si najdou další zdroje. Mnozí také zcela rezignovali na možnost, že by si našli zaměstnání.
„Vždycky to mají nejtěžší lidé s nízkým vzděláním a malými pracovními zkušenostmi. Často ani nemají základní pracovní návyky a těžko si najdou stabilní zaměstnání,“ vysvětluje s tím, že i zaměstnavatelé preferují jednorázové dohody vzhledem k vysokým nákladům na stálého zaměstnance.
Nedostupné dávky
Český sociální systém je podle Kalíškové sice dobře zacílen na pomoc lidem ohroženým chudobou, problém je ale v tom, že lidé často nevědí, jak si o dávku požádat.
„Ty formuláře má problém správně vyplnit i vysokoškolák.“
Klára Kalíšková
Výzkumníci zjišťovali, kolik domácností, které na dávky mají nárok, je skutečně pobírá. „Problém nepobírání sociálních dávek je velmi vysoký, a je dokonce ještě vyšší v těch sociálně vyloučených lokalitách. Na příspěvek na bydlení má v sociálně vyloučených lokalitách nárok polovina domácností, ale pobírání reportuje jen asi 12 procent,“ uvádí.
Kalíšková za tím vidí tři problémy – nedostatečnou informovanost o dávkách a nároku na ně, dále složitost systému žádostí a dokládání skutečností a také stigmatizace. Často se prý třeba setkává s lidmi, kteří říkají, že celý život pracovali, a očekávají, že se o ně stát postará automaticky.
„Nechtějí se snižovat k tomu, že si budou podávat žádost o dávku. Prosit se na úřadě, aby jim něco dali. A to může fungovat i v sociálně vyloučených lokalitách,“ zamýšlí se ekonomka.
Ze strany politiků podle ní ale není zájem s problémem nepobírání dávek něco dělat. Kalíšková připouští, že by to stát stálo další miliardy korun, ovšem nyní dochází ke zvýhodňování lidí, kteří jsou informovaní nebo se nebojí stigmatizaci, oproti těm, kdo na tom jsou objektivně stejně špatně.
„Ty formuláře má problém správně vyplnit i vysokoškolák. Lidem by s tím měli pomoci úředníci na úřadu práce – provést je tím procesem krok za krokem. Ale zase po těch úřednících nemůžeme chtít zázraky,“ uzavírá.
Je systém sociálních dávek nastaven tak, aby motivoval k hledání práce? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
