Vyšší produktivita je totiž jedním z předpokladů růstu. A co by teď vlády mohly dělat, aby produktivitu povzbudily, a nebo přinejmenším vytvořily předpoklady pro její růst? Na to se Roman Chlupatý v Kodani zeptal profesora Copenhagen Business School Anderse Sorensena.

Myslím si, že je zejména důležité vytvářet ony předpoklady. Myslím si, že by vlády v Evropě a vlastně po celém světě měly vytvářet prostředí, které napomáhá firmám navyšovat produktivitu. Zejména v průmyslově vyspělých zemích pak platí, že základním stavebním kamenem v tomto slova smyslu je kvalifikovaná pracovní síla. Jinými slovy, vzdělání je nesmírně důležité. Na druhou stranu, pokud se zaměříme například na dánskou ekonomiku, tak je jasné, že máme poměrně slušné vzdělání, ale že je problém dostat vzdělané lidi do firem.

Nemám pro to sice žádná data, ale jsem přesvědčen o tom, že dánské firmy zaměstnávají poměrně málo vzdělaných lidí; většina pracuje ve veřejném sektoru. Což je velká škoda, protože vzdělaná pracovní síla zajišťuje růst, produktivitu a tak dále. Může jít o inovaci produktu, organizační změny, management, zavádění technologií a podobně – mnohé studie potvrzují, že vzdělaná pracovní síla je pro tyto věci nutná. Z tohoto pohledu je tak nešťastné, když soukromý sektor nezaměstnává dostatek vzdělaných lidí.

Proč podle vás firmy v Dánsku – a možná i jinde – nenajímají vzdělanou pracovní sílu? Je to pouze proto, že čím vzdělanější zaměstnanec je, tím vyšší je obvykle jeho cena?

Nemyslím si, že je tomu tak i v dalších zemích. Co se pak Dánska týče, pro naši ekonomiku je charakteristické, že máme hodně malých a středně velkých firem. Velkých nemáme až tak moc. No a když řídíte menší firmu, tak se vám může zdát, že je zbytečné zaměstnávat dražší, vzdělané lidi. Něco podobného se může týkat i dalších malých ekonomik. Naopak ve Francii, Německu a Americe to asi zas tak velký problém není. V Dánsku to ale problém je. A je potřeba to brát v potaz, když přemýšlíte o tom, proč naše produktivita roste jen pomalu. Proč naše firmy najímají jen málo vzdělaných lidí, to ale není jasné. Naopak zcela jasné je to, že málo vzdělaných lidí v dánských firmách je jedním z našich problémů.

Evropské firmy si stále častěji stěžují na to, že lidé sice jsou vzdělaní, ale v oborech, o které nemají zájem. Nemůže právě to vysvětlit, proč firmy nezaměstnávají lidi s titulem?

I v debatě, kterou máme tady v Dánsku, čas od času zazní, že máme nedostatek inženýrů a lidí vzdělaných v přírodních vědách. Přitom právě tito lidé jsou pro firmy nesmírně důležití. S čímž bych do jisté míry souhlasil. Je ale třeba dodat, že podle naší analýzy dánské ekonomiky jsou lidé, kteří studovali sociální a nebo humanitní vědy, pro firmy také důležití. Například jedním z nejdůležitějších faktorů, které přispívají k růstu produktivity, jsou inovace. O těch se běžně mluví jedním dechem společně s výzkumem a vývojem. Ale ony to jsou velmi rozdílené věci. Výzkum a vývoj se soustředí kolem výzkumu jako takového. Jde prostě o to přijít s něčím úplně novým. Inovace naopak souvisí s vývojem nějakého nového produktu a nebo například výrobního postupu. A k tomu může přispět nejen nová technologie, ale například i změna v organizaci práce nebo změna marketingu.

... a právě tyto inovace mohou přinést lidé, kteří nemají technické vzdělání. Je to tak?

Pochopitelně technickou stránku inovací, jako je inovace produktu a procesů, mají v rukách zejména inženýři a lidé, kteří vystudovali přírodní vědy. Pokud ale mluvíme o organizačních změnách a o marketingu, tak tam jsou sociální vědy a humanitní vědy důležité. Firmy, které zaměstnávají lidi vzdělané v sociálních vědách, například s velkou pravděpodobností přistoupí k organizačním změnám, v jejichž důsledku se produktivita firmy zvýší. V tomto slova smyslu si proto myslím, že je příliš krátkozraké tvrdit, že k růstu firem mohou přispět jen a pouze inženýři a lidé s titulem v oboru přírodních věd. Jde o mnohem větší řekněme škálu akademických poznatků, co k tomu přispívá. A právě proto si myslím, že není dobré, když politici upřednostňují určité typy vzdělání.