Když ne prezident celé země, tak Svazu průmyslu a dopravy. Mirek Topolánek jako první letos oznámil svou kandidaturu na šéfa vlivné organizace zastupující zájmy největších firem v Česku. Dříve byl předsedou ODS i vlády. Po odchodu z politiky začal pracovat pro energetickou skupinu miliardáře Daniela Křetínského. Má schopnost ovládnout svými názory a výroky veřejný prostor, třeba prohlášením, že Green Deal je „pitomost“.

Rozhovor Praha 11:33 9. května 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to vše pro zastupování tuzemských průmyslníků výhoda, nebo spíš hendikep?
Musím hned polemizovat minimálně se třemi věcmi, které jste řekla. Zaprvé nevím, jak dalece vlivný je Svaz průmyslu a dopravy. Já bych chtěl, aby vlivný byl. Za druhé, po odchodu z politiky jsem nezačal pracovat pro miliardáře Daniela Křetínského. Musíte si trochu načíst můj životopis… Teď si dělám legraci. Začal jsem pracovat pro firmu VAE Controls, kterou jsem spoluzaložil v roce 1993. A šest let jsem celou skupinu úspěšně řídil, než jsem začal pracovat pro společnost z holdingu Daniela Křetínského.

A možná třetí věc. Nevím, jestli je vhodné použít jeden vytržený výrok, navíc nepřesně citovaný, že Green Deal je pitomost. Nicméně v tom smyslu, jak je prezentovaný – jako ideologický nástroj – tak je pro mě něčím jiným než prostředkem ochrany životního prostředí, a proto jej pokládám za pitomý. Protože ochrana životního prostředí pro mě naopak důležitá je.

Takže jsme si zapolemizovali a teď pojďme na to, co byste chtěl udělat, aby Svaz průmysl skutečně vlivný byl, pokud si myslíte, že teď není. Na rozdíl od některých vašich protikandidátů, vy jste si pro svoji kandidaturu nedávno založil i webové stránky, kde píšete, že máte tři priority pro průmysl. Když to zjednoduším, tak je to vzdělávání a výzkum, ekonomická diplomacie a energetická politika. O všech třech píšete, že je má v rukou selhávající stát. V čem podle vás stát selhává?
Přece jenom se musím vyjádřit tomu, co jste říkala, to si nenechám ujít. Mě úplně nezajímají mí protikandidáti, soustředím se na sebe. Podobně jako když se ptáte trenéra Slavie, Sparty nebo Plzně, co mají před sebou v závěru sezony a co říkají na své soupeře, tak říkají: my se soustředíme především na sebe, a ne na své soupeře.

Kandidáti na šéfa SPaD: Chce to nové jaderné bloky, zavést euro a zastavit ‚papučovou‘ emisní normu

Číst článek

Já nekandiduju proti někomu, já kandiduju pro něco. Dělám to tak celý život. Nezajímají mě úplně názory lidí, kteří jsou dlouhodobě usazení v té struktuře jak zajíci ve své jamce a samozřejmě nebudou hanět něco, co reprezentují. Z pohledu jak členské základny, tak samozřejmě těch, kteří by členy být měli, ale z různých důvodů, mimo jiné i kvůli dnešní reprezentaci, členy nejsou, to vypadá jinak.

Hospodářská komora má v poslední době větší výtlak, než má Svaz průmyslu a dopravy, přestože právě ve Svazu by měly být koncentrovány ty největší a nejvlivnější firmy.

Čili svaz doposud nepracoval dobře.
Ne, to jistě není celá pravda. Ve svazu je spousta unikátních kompetencí, které jsou ale spojovány daleko spíše se zaměstnanci, kteří dnes vytvářejí připomínkové místo pro legislativu českou i evropskou a účastní se úspěšně vyjednávání v tripartitě. Mnoho studií, které dnes produkují, je naprosto klíčových.

Nicméně nemyslím si, že právě reprezentace Svazu průmyslu a dopravy dnes představuje to, co by svaz měl jako potenciálně nejsilnější lobbistická, průmyslová, hospodářská nebo ekonomická skupina v zemi realizovat.

A teď zpět k otázce. Stát selhává naprosto fatálně a v některých věcech celou tu polistopadovou éru. Samozřejmě nekandiduji na premiéra této země, ale z té doby, kdy jsem tam seděl, si pamatuju velmi dobře, jaké úsilí mi dalo, abychom založili Technologickou a Grantovou agenturu České republiky. Abychom preferovali a navýšili investice do českého základního, ale i aplikovaného výzkumu. Abychom změnili paradigma českého vysokého školství.

Ekonom: Problém státních financí je teď politický, ne ekonomický. Dá se vyřešit z týdne na týden

Číst článek

Vzhledem k tomu, že moje vláda skončila brzo, všechny materiály, jako Bílá kniha terciárního vzdělávání, o podpoře výzkumu, o větší přísnosti a větším důrazu na impactové hodnocení pro grantovou politiku a o odstranění resortismu a koncentraci zdrojů zůstaly zaprášené v šuplících a pod nánosem pavučin.

A v tomto smyslu je práce znovu na začátku. Protože víme, že Česko má vyčerpaný polštář komparativních výhod, které jsme měli po revoluci. Nemáme ani kvalitní pracovní sílu, ani ty nejlepší podmínky pro investice, nejsme jako země tak sexy, jako je dnes Estonsko nebo třeba i Polsko, naši severní sousedé. Nezvládáme ani zelenou, ani digitální tranzici. A to nás tyto změny ohrožují možná více než všechny okolní ekonomiky, které nejsou tak závislé na průmyslu, jako je právě ta česká.

Proto se samozřejmě chci vrátit k diskusi s vládou, se sociálními partnery, odbory, že když máme všichni plnou pusu přidané hodnoty, tak musíme znát i ten graf přidané hodnoty a musíme vědět, že na jeho začátku je kvalitní vysoké školství a správně alokované prostředky do základního i aplikovaného výzkumu.

Kala: Můžeme dál dotovat hotely či rozhledny, až ale příliv peněz klesne, nebude na smysluplné projekty

Číst článek

Technologická agentura, kterou jsme horko těžko prosazovali, dnes čerpá na projekty, které jsou pro český průmysl naprosto zásadní, na celé to programové období 6 miliard korun z tuzemských zdrojů a některé resorty mají na soft projekty stovky miliard z takzvaných evropských zdrojů.

To je naprosto absurdní a jde to přesně proti smyslu toho, jak by to mělo správně fungovat. Koncentrace prostředků, jednoznačná sázka na excelenci a změna paradigmatu českého vysokého, na výzkum zaměřeného školství aspoň na holandský model. Z dvanácti holandských univerzit je jich osm v první stovce TES rankingu (The Times Higher Education World University Rankings je každoroční publikace žebříčku univerzit vydávaná časopisem Times Higher Education – pozn. red.), jedenáct v první dvoustovce. A my v první čtyřstovce nemáme ani jednu z těch 26 univerzit, které tady dnes fungují.

To je naprosto absurdní. I proto je v Holandsku alokováno z peněz na vědu a výzkum 85 procent a u nás pouze 47 procent. Navíc si myslím, že chybně.

No a co s tím jako případný předseda svazu průmyslu můžete dělat?
Budu jednat s vládou a budu jednat s ministry. Budu se snažit zvýšit tlak Svazu průmyslu a dopravy speciálně v této oblasti, v sázce na digitalizaci a na nejnovější technologie a na podhoubí příští přidané hodnoty, což je právě český výzkum a vývoj. A samozřejmě na k tomu přizpůsobený státem placený a řízený systém jak výzkumných ústavů, tak vysokých škol výzkumného typu – univerzit.

Vztahy s vládou a ODS

Tím, že jste byl premiér ve vrcholných politických funkcích, tak máte určitě výhodu v tom, že víte, jak se tyhle věci vyjednávají. Na druhou stranu tím, že jste býval předsedou ODS – nemáte obavy, že to třeba může politizovat nějak funkci prezidenta svazu průmyslu nebo že třeba to můžou komplikovat vaše nevyřízené vztahy s ODS?
Vztahy s ODS mám komplikované docela dlouhodobě a řekl bych úplně od začátku, kdy jsem do ní vstoupil.

Tak právě proto, jestli to nemůže být hendikep.
Nemyslím si to. Mně je celkem jedno, kdo je z jaké strany. Beru ministry i premiéra, ať jsou z jakékoliv formace, jako služebníky. Oni mají sloužit této zemi. V tomto smyslu nemám žádné bariéry při vyjednávání s kýmkoliv, ani s odbory. Nicméně všichni tuší, že nejsem jednoduchý partner ani protihráč, že dokážu být valašsky urputný, že dokážu být důsledný a že pokud mi o něco jde, tak to dělám na obvyklých 150 procent. Možná že právě to je problém svazu.

Vláda si musí přát někoho z mých protikandidátů, protože ten jim nebude způsobovat takové problémy při diskusi jako já.

Státu vypadlo 150 miliard příjmů z daní. Studie ukazuje, jak by je mohl vybrat zpátky

Číst článek

Proto ale svaz existuje. Proto je účastníkem tripartity a jeho sociálními partnery jsou vláda a odbory. Měl by být klíčovým hráčem při tvorbě hospodářské strategie, při tlaku na makroekonomickou stabilitu země a v tomto smyslu má daleko širší záběr než všechny srovnatelné formace, ať se jmenují Hospodářská komora, asociace, nebo nebo jiné profesní formace. Ty jsou samozřejmě taky vlivné v určitém segmentu.

Ale Svaz průmyslu a dopravy má být spolutvůrcem hospodářské strategie na následující 20 let. To mi tam dnes chybí.

Vláda teď připravuje konsolidační balíček pro veřejné finance. Jedna věc je škrtat ve výdajích a spořit na straně státu. Jde ale podle vás ozdravit veřejné finance bez zvýšení přímých daní, tedy daní z příjmu jak právnických, tak i fyzických osob, kterému se především ODS brání?
Já si to úplně nemyslím. Byl jsem velkým kritikem kroku ODS, kdy společně s Andrejem Babišem (ANO) a Tomiem Okamurou (SPD) zrušili superhrubou mzdu bez toho, že by našli ve výdajích příslušnou úsporu. Tím redukovali příjmy a rozšířili strukturální deficit země o zhruba 90 až 100 miliard, což je naším současným problémem, spolu s inflací, číslo jedna.

Nicméně souhlasím se všemi analytiky, třeba i s Jiřím Rusnokem (bývalý guvernér ČNB a expremiér – pozn. red.), v tom, že teprve robustní škrty a úspory na straně výdajů mohou opodstatnit celkem logický krok na straně příjmů.

Běžně se v akademické teorii říká, že úpravy pro konsolidaci veřejných rozpočtů by měly být v příjmech a výdajích jedna ku dvěma. A teprve po robustních krocích na výdajové straně si mohu dovolit sáhnout na tu příjmovou. Tohle speciálně ODS svým voličům bude muset dokázat. V tom je na tom hůř než ostatní koaliční partneři a jejich obavě a tlaku nesahat na přímé daně rozumím.

Vyšší daně na alkohol a cigarety? Lidé si to pojedou koupit do Polska, uznává ministr Stanjura

Číst článek

Na druhé straně stačilo by, kdyby šli pouze na 50 procent toho, co způsobili. Sice souhlasím s tím, že peníze mám co nejvíce nechat lidem, ať si o nich rozhodují sami, ale v situaci, ve které jsme, při takto významném strukturálním schodku – který vláda ještě navýšila o zvýšené úhrady za státní pojištěnce, o platy učitelů, o 2 procenta na obranu, o permanentní valorizace důchodu – není možné zapomenout při úpravách na příjmové straně i na přímé daně.

Vláda plánuje 70 miliard (snížení strukturálního dluhu – pozn. red). Myslím, že to je málo. I kvůli tomu, jak strukturální dluh navýšili – a to teď nekritizuju výdaje, částečně byly logické. Jestliže mí kolegové z ekonomické branže mluví o 150 miliardách, já jsem přívětivý. Spokojil bych se se 120 miliardami s tím, že se tak musí blížit jednoprocentnímu snížení dluhu tak, abychom možná v tomto funkčním období byli schopni se s tím vypořádat.

Podle posledních informací cílí ministr financí na podobné číslo. Trvám ale na tom, že to musí být uděláno rychle, aby to platilo už v roce 2024, což se zatím nezdá být možné.

Čili kdyby vláda sáhla k progresivnímu zdanění...?
Ale to mluvíme každý o něčem jiném. Já s progresivním zdaněním nesouhlasím z principu.

Myslím si, že v situaci, ve které jsme, kdy jsme ohrožení daleko více než méně průmyslové země, kdy nám utíká know-how do zahraničí, kdy lidé, kteří tady za 30 let vydělali velké peníze, investují spíše venku než tady, kdy české prostředí pro investory není ani bezpečné, ani dobré, ani sexy, kdy tu není kvalitní regulatorní prostředí, tak v této situaci ještě trestat úspěch a aktivitu mně připadá naprosto nemístné. Samozřejmě že lidé s vyššími příjmy platí daleko vyšší daně. Progrese je pouze trest za úspěch, nic jiného to neznamená.

Další úder Křetínského EPH: Půjčku na zálohy pro burzovní obchody jsme nedostali a už ji ani nechceme

Číst článek

Argumenty, že některé země to tak mají, mě nechávají zcela chladným. Naše daňové zatížení, když ho sečteme dohromady i se zdravotní a sociální daní – protože to žádné pojistné není a nemá to ani ten charakter – je jedno z nejvyšších. A to, že zrovna přímé daně nebo korporátní daně nejsou tak vysoké, vůbec v tomto smyslu nic neznamená.

Kdyby vláda sáhla třeba k dvouprocentnímu navýšení daně z příjmu právnických osob, tak by vám to nevadilo? Nebyl byste proti?
Pokládám zvýšení daní z příjmu právnických osob v současné situaci za nesmyslné a kontraproduktivní. Průmyslu u nás zvoní hrana. Speciálně průmyslu, který je velmi silně rozvinutý, na kterém jsme závislí tvorbou HDP, zaměstnaností i exportem a který budeme možná v čase, ne za rok za dva, možná za deset patnáct let, redukovat – to je zpracovatelskému průmyslu, automotive, velmi rozvinutému strojírenskému nebo materiálově a surovinově energeticky náročnému průmyslu – v této situaci zvyšovat daně, je opravdu nemístné. Jsou docela v úzkých, mají velké problémy a můžou začít propouštět.

Hledal bych samozřejmě možnosti ve spotřebních daních. U DPH bych byl velmi opatrný, zredukoval bych určitě počet sazeb. Horko těžko jsme se vyhrabali z fáze mírné recese. Srovnávací hladina inflace nám dává nějakou naději, že se do konce roku možná dostaneme pod deset procent, nicméně potáhneme si vysokou inflaci ještě dlouhou dobu.

Máme také velmi silnou korunu. Exportérům jsem nedávno říkal: „bojovali jste proti vysokým úrokovým sazbám, které vám zdražovaly peníze. Dnes máte vysoké úroky a drahé úvěry, a k tomu silnou korunu…“

‚Lidičky, všichni chudneme‘

Pojďme dokončit ty daně. Předtím jste řekl, že byste se nevracel k superhrubé mzdě jako k tomu, že se vláda připravila o 100 miliard. Ale že by třeba stačila polovina, 50 miliard v příjmu. Ale na jakých daních by se to tedy mělo vybrat?
Myslím, že mimo jiné na dani z příjmu, kterou populisticky snížili zrušením superhrubé mzdy. Takže přes to, že jsem pravicově orientovaný člověk, tak bych v této situaci řekl:

„Tak lidičky, všichni chudneme, zmenšují se nám platy, tedy reálná hodnota těch platů, zmenšují se nám úspory… Dostali jste před třemi lety dáreček a ty peníze jste buď uložili, nebo utratili. A my vám teď říkáme docela s hrůzou, nicméně férově, že nechceme, abyste dál chudli. A pokud neuděláme tyto kroky, tak budete chudnout dál. My to chceme zastavit.“

Je to krok, který bych jako bývalý pravicový politik toleroval. Ten mix je samozřejmě na vládě. Je nesmírně složité to rozhodnout. Ale říkáme-li, že budeme dělat docela robustní a brutální kroky ve výdajích, které mohou naštvat velkou část společnosti, tak musíme přistoupit ke konsolidaci, řekl bych trochu učebnicově, a udělat ty kroky i na straně příjmu. Ale je to složité. Nevím, sám bych s tím měl problém.

My jsme s (někdejším ministrem financí Miroslavem) Kalouskem navrhli celou řadu opatření, asi deset jich bylo. A daňový návrat aspoň částečně k tomu, co tady bylo před třemi lety, doporučujeme.

Jeden blok v Dukovanech je málo

Nedávno se diskutoval návrh v rámci revize nižších sazeb DPH, že by se přiřadilo teplo do nejvyšší sazby a zvýšila by se tak daň asi o 10 procentních bodů. Vy působíte ve výkonné radě Teplárenského sdružení a také ve skupině EPH Daniela Křetínského, který provozuje teplárny.
Mám také jednu akcii ČEZ… Znamená to, že zodpovídám za ČEZ?

Ne, s jednou akcií určitě ne. Ale byl by to šťastný nápad ještě zatěžovat teplo vyšší daní?
Nepůsobím v rámci struktury v EPH, působím v EP Industries, což není totéž, ale to nechci detailně vysvětlovat. Mimo jiné jsem v SES Tlmače odpovědný za dekarbonizační program, takže působím na druhé straně problému, na straně razantního odchodu od uhlí. A v Eustreamu (slovenský přepravce plynu – pozn. red.) jsem dlouhodobě budoval trasu na alternativní, nikoliv ruský plyn. A teď pracujeme hodně na vodíkových technologiích, na výrobě, transferu a prodeji vodíku...

Už za sedm let hrozí Česku nedostatek vlastní elektřiny a závislost na dovozech, varuje ČEPS

Číst článek

Čili prosazovat třeba za Svaz průmyslu něco, co by nezapadalo do byznysu Daniela Křetínského, to by vám nevadilo?
Myslíte si, že takový Martin Jahn, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, přestože reprezentuje nejsilnější automobilovou firmu a automotive, který tvoří 25 procent exportu – tak máte pocit, že je tam proto, že ho to baví a ve volném čase, který mu zbývá k jeho 15 hodinám denní práce, se potřebuje povyrazit ve svazu průmyslu?

Je tam samozřejmě za automobilový průmysl.

Daniel Beneš je tam samozřejmě za ČEZ, za českou energetiku, protože je oligopolním hráčem na trhu. Mohl bych pokračovat. Koho reprezentuje úplně přesně Jan Rafaj (viceprezident svazu a ředitel skupiny Heimstaden), to netuším, protože realitní byznys není úplně klasickým průmyslem.

A vy byste reprezentoval koho tedy?
Já reprezentuju speciálně Topolánka. Daniel Křetínský to ví ze všech nejlíp. V energetice se pohybuji, i když nejsem profesí energetik. Studoval jsem přístrojovou, regulační a automatizační techniku a řadu let se tím živil. Takže patřím spíš do balíčku digitalizačního, kdybych chtěl trochu žertovat. Samozřejmě rozumím energetice a míním do ní mluvit. Nicméně respektuju to, že zájmy ve Svazu mohou být i protichůdné.

Vrátím se k tomu DPH na teplo. To má několik ale. Argumentace, že teplo je vlastně stejná komodita jako elektřina a plyn, tak proč by mělo být ve snížené sazbě, a ne v té zvýšené…

Fotovoltaiku na střechu? Počítejte a počkejte na lepší ceny, o nic nepřijdete, radí energetik

Číst článek

... ano, to je argumentace ministra financí.
…je falešná. Teplo je v docela brutální konkurenci, speciálně s lokálními kotlíky či (domovními) kotelnami, které neplatí ani emisní povolenku EU ETS, protože jsou do pěti megawatt, ani ekologickou daň.

Řadu let upozorňujeme na diskrepance a na naprosto nerovné prostředí na jednom relevantním trhu. A DPH je jedna z mála věcí, kdy se tato diskrepance dala vyrovnat. Pokud dojde k ETS 2 (povolenka zaváděná v rámci unijního ekologického plánu Fit for 55 – pozn. red.), anebo vláda bude mít odvahu a do té doby zavede carbon tax pro non-EU ETS ještě předtím, tak samozřejmě ty příjmy dostane a budou logické, budou vyrovnávat tržní nerovnosti, které na teplárenském trhu existují. Do té doby vyšší DPH zvýrazňuje tržní nerovnosti.

Druhý argument je, že jsme slíbili, a míníme to dodržet, že nebudeme čekat na ukončení těžby uhlí, ale ukončíme výrobu tepla a elektřiny z uhlí do roku 2030. K tomu potřebujeme několik nástrojů. Ten první je investiční. Už dneska je...

Když říkáte, že my jsme slíbili, tak kdo…
My jako teplárenský sektor. Já jsem tam pouze předseda výkonné rady (Teplárenského sdružení), jako rovný mezi rovnými. Víceméně je brán všemi ostatními jako nezávislý, protože členy jsou i hráči, kteří si navzájem konkurují. Je tam Veolia, je tam Teplárna Brno a další. EPH má v Česku jenom tři teplárny a z toho jedna je (majoritně) městská v Plzni. Tři teplárny, to je docela směšné. Nechápu tu hysterii.

Problém je, že potřebujeme (teplárenství) provést docela významnou dekarbonizační transformaci, odchod od uhlí, která odhadem bude stát přes 180 miliard korun. Na tyto investice teplárny mají mít i vlastní zdroje. Aby je mohly vytvořit, musí mít stanovenou přiměřenou ziskovost. To je první problém. Vedeme diskusi s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ), co je to přiměřený zisk. Ten dnes stanovený, zdaleka nepokrývá přímé úroky, které dnes existují.

Za druhé potřebujeme modernizační fond, abychom investice mohli doplnit dalšími penězi. Dnes je tam rozděleno na 40 miliard, cílíme na 87 miliard. To vypadá dobře.

Potřebujeme provozní podporu vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, o kterou jsme přišli, abychom centrální zásobování teplem udrželi. A potřebujeme, abychom transformací nezvyšovali enormně ceny tepla.

Potřebujeme tím pádem investiční peníze, a pokud nám je někdo vezme kvůli zvýšené DPH, tak budeme ztrácet část trhu, těžko budeme dekarbonizovat v daných termínech.

A úplně poslední aspekt je sociální. Velká většina nízké nebo i střední příjmové skupiny dnes bydlí v panelákových bytech. Ty jsou primárně zásobovány v rámci centrálního zásobování z tepláren po celé republice. Pokud tito lidé budou mít o 10 procent vyšší cenu tepla kvůli DPH, tak se dostanou, pokud už dnes nejsou, do sociální potřebnosti. To znamená, že jim budete posílat sociální transfer. Jakou to dává logiku?

Myslím si, že existují (silnější) argumenty proti. Zatím to ale nikdo nevyhlásil, vláda s tím koketuje. Musí vědět, že právě úpravy na straně DPH mají silně proinflační náboj v situaci, kdy primární boj s inflací jak na straně centrální banky, tak fiskální politiky vlády je naprosto klíčovým parametrem konsolidace veřejných rozpočtů a redukce strukturálního dluhu.

Mně to připadá nesmyslné, ale je to pro nás čistě odborná diskuse. My samozřejmě jako Teplárenské sdružení proti tomu můžeme protestovat, ale to je tak všechno, co s tím nakonec po politickém rozhodnutí můžeme dělat.

Nové solární elektrárny? Maximální výkon může být stejný jako deset bloků v Temelíně

Číst článek

Řekl jste, že budete chtít mluvit do energetické politiky. Je to taky jedna z vašich tří top priorit?
Určitě. Je naprosto evidentní, že se, aniž to vláda tuší, nebo to velmi silně podceňuje, dostáváme do situace, kterou jsme my predikovali. To, že budeme velmi rychle zemí energeticky importní, možná během tří let, to jsme věděli a na to jsme částečně mohli být i připraveni. Ale budeme na tom – a studie ČEPS (České elektroenergetické přenosové soustavy – pozn. red.) to demonstruje – už po roce 2035 tak, že budeme nejenom dovážet, ale budeme mít podle scénářů určitý počet hodin v roce, kdy nebudeme mít odkud dovážet.

To znamená, že budeme vypínat spotřebu nebo optimalizovat. V roce 2040, podle dekarbonizačního scénáře a při docela optimistické kapacitě nových zdrojů, kdy už v roce 2036 má stát pátý dukovanský blok, je to tisíc hodin ročně.

Co se s tím ale dá dělat? Protože Česko plánuje jaderné bloky, jenže to je běh na dlouhou trať…
To ale není úplně všechno. Myslím si, že Pavel Tykač (majitel Sev.en – pozn. red.) i ČEZ, velice dobře vědí a už to argumentovali i u příslušných autorit včetně ministra financí, že po roce 2025 nebo 2026, dá se to možná posunout o rok o dva, se nebude vyplácet vůbec provozovat výrobu elektřiny z uhlí. Tím pádem se nevyplatí těžit uhlí v lomech, které dnes patří firmám Sev.en a ČEZ.

To sice vypadá jako velmi dobrá zpráva pro dekarbonizaci České republiky, ale špatná správa speciálně pro situaci v zimě, kdy opravdu tolik nesvítí slunce jako v létě, což všichni, kdo to (fotovoltaiku) provozují jako já, vědí.

To znamená, že se dostaneme do velkého problému s nedostatečností elektrizační soustavy a nedostatečností výkonu právě v zimních měsících, kdy to ani není moc odkud dovézt, a k přebytku v létě.

A co se s tím dá tedy dělat, aby nedošlo k tomu, že elektřiny opravdu bude málo?
Krátkodobě, protože mluvíme o situaci za tři nebo za čtyři roky, se s tím nedá dělat skoro nic.

V Evropě se prohlubuje ,jaderná propast‘. Někde jaderné elektrárny staví, jinde zavírají

Číst článek

Střednědobě musíme zaprvé tlačit vládu, ale opravdu brutálně, aby zrychlila tempo na přípravě výstavby nových jaderných zdrojů. Pátý dukovanský blok vůbec nic nepřináší, ten pouze nahrazuje odcházející dožitý výkon jednoho z bloků. To znamená, že to musí být dva bloky v Dukovanech a dva bloky v Temelíně. A to poměrně rychle, protože pokud nás předběhne Polsko, tak nám schlamstne veškeré kapacity stavební, odborné a tak dále. Takže to je jádro.

Za druhé, musíme nastavět zřejmě krátkodobě, na 15 až 20 let životnosti, paroplynové nebo plynové elektrárny. Protože uhlí, které bude odcházet masivně už v roce 2030, nejpozději 2033, nebo nedej bože už 2026, bude způsobovat, že nám bude chybět regulační výkon v soustavě a výkon v zimě.

Je potřeba k tomu urychlení stavby jaderných elektráren zestátnit ČEZ, jak o tom mluví vláda a premiér Petr Fiala (ODS)?
V zásadě existují tři varianty, o kterých se dlouhodobě spekuluje a hovoří. Jedna z těch cest je ČEZ rozdělit, a tím pádem zprivatizovat nevýrobní část, do čehož se zřejmě nikomu moc nechce. Pokládám to za variantu, kterou by uvítali všichni dnešní minoritní vlastníci, kteří by se v té části, která je méně riziková, dobrali majority. Logicky, kdybych to rozdělil.

Druhá varianta je ČEZ zestátnit, a naopak vyplatit ty největší minoritáře a nad 90 procent ty zbývající vlastníky vyskvízovat. To vypadá strašně brutálně a myslím si, že vláda to nebude schopna ani prosadit, ani zrealizovat včas. Čekala by ji celá řada soudních sporů.

A třetí varianta, kam to podle mě bude směřovat, je postavit nějakou „Českou dukovanskou“ a „Českou temelínskou“. Tedy postavit vedle ČEZ nové, stoprocentně státem vlastněné firmy, které ty zdroje postaví a nějakým způsobem, zřejmě v rámci rozdělení, se porovnají i s těmi minoritáři.

Protože nemůžeme ohrozit minoritní vlastníky, vlastnictví je pro mě posvátné. Nemůže tady někdo jen tak beztrestně znárodňovat, to už jsme zažili. Preferuji tu třetí variantu.

Tedy postavit novou společnost, která bude stavět.
Samozřejmě, protože je potřeba rychle stavět a vyhnout se všem soudním sporům.

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít