Trh s uměním stále roste. Dobrou investicí mohou být i díla současných autorů
Češi ukládají naspořené peníze nejen do banky nebo do akcií, ale i do zlata či drahých kamenů. Dobrou, doposud opomíjenou příležitost přitom nabízí také trh s uměním. Rekordy lámou osvědčené tituly, ale zbohatnout mohou i menší investoři.
„Hlavní je klasická moderna, čili autoři meziválečného období nebo šířeji první poloviny 20. století. To je to, co ten trh táhne, to jsou ti autoři, kteří dosahují nejvyšších cen,“ popisuje šéfredaktor časopisu Art and Antiques Jan Skřivánek tahouny investičního trhu s uměním.
„V loňském roce už jsme ale byli svědky toho, že roste zájem o poválečné umění, čili autory generace 60., 70. let. U nich je míra prověření, to, že tito autoři budou vždy zmiňováni v těch přehledech a budou zařazováni na velké výstavy, velmi velká a z investičního pohledu kupovat tyto autory není tak velké riziko,“ dodává.
Díla označovaná jako blue chips jsou sázkou na jistotu. To se projevuje i na aukcích umění, právě nákupy prověřených děl a jmen totiž stojí za meziročním nárůstem trhu o více než 30 procent. Přesto má podle odborníků smysl sledovat i nabídky umění, které se obchoduje v řádu tisíců či desetitisíců.
„Pokud si člověk dokáže vybrat autora, který za 40, 50 let bude zajímavý pro další sběratele, tak to je z investičního hlediska ten nejlepší tah. Tedy koupit si mladého autora, současného autora. V tom dlouhodobém horizontu za generaci, za dvě ten nárůst může být opravdu rekordní,“ radí Skřivánek.
„Na druhou stranu, když rekordní nebude, tak dětem nebo vnoučatům to zpětně asi nebude moc vadit. Řeknou si, máme obraz, který nikdo nechce, ale máme ho po dědečkovi a nám se líbí,“ doplňuje.
Dobrý nákup je podle Skřivánka možné udělat i proto, že drobní investoři v Česku chybí. V tomto ohledu je dobrým investičním tipem nejen mladé, ale i užité umění. Zejména česká poválečná sklářská škola.
