Turecko prý letos bude nejrychleji rostoucí evropskou ekonomikou
Turecko bylo nejrychleji rostoucí velkou evropskou ekonomikou v roce 2010. A jak tvrdí mnohé analýzy, Evropany často přehlížená země jí bude i letos. Také díky tomu se podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj stane Turecko do roku 2050 druhou největší ekonomikou Evropy. K tomu přispěje jak rychle rostoucí domácí poptávka opírající se o bezmála osmdesát milionů spotřebitelů, tak i velký zájem ze zahraničí. Ten potvrzuje mimo jiné i nárůst přímých zahraničních investic ze zhruba miliardy dolarů na počátku dekády na více než dvacet miliard na jejím konci. Stručně, jak Romanu Chlupatému řekl analytik istanbulské společnosti Quadrum Capital Hakan Aksoy, Turecko jede.
Hakane, co od turecké ekonomiky v roce 2011 čekáte – jak výrazně bude letos růst?
Analytik turecké společnosti Quadrum Capital Hakan Aksoy v rozhovoru s Romanem Chlupatým ve Světě o desáté.
Po očekávaném růstu o 7,5 procenta v roce 2010 si myslím, že v roce 2011 posílí turecká ekonomika o dalších šest procent. Což bude výrazně nad průměrem rozvíjejících se trhů Evropy, který podle mě bude na úrovni 2,7 procenta. Úrokové sazby teď odpovídají inflaci a to stimuluje domácí spotřebu. A díky tomu, že je turecký bankovní sektor zdravý, se bankovní půjčky v Turecku v roce 2010 meziročně zvýšily o 26 procent.
Já přitom čekám podobně robustní nárůst – zhruba pětadvacetiprocentní – i v roce 2011. I přes pomalé oživení globální ekonomiky, které brzdí turecké exportéry, tak země zvládne překonat svůj dlouhodobý průměr růstu HDP, což je 5,5 procenta. S tím, že růst letos bude převážně táhnout domácí spotřeba. To, co je v této souvislosti třeba zmínit, je to, že se Turecko strukturálně mění z ekonomiky, ve které vládnou vysoké úrokové sazby, na ekonomiku, kde dominují nízké reálné úrokové sazby. Což znamená, že růst není důsledkem nějakých opožděných nákupů, ale že jde o trvale udržitelný růst. A to na příštích pět let.
Někteří ekonomové, mezi něž patří například David Lubin ze Citibank, varují, že je růst Turecka příliš rychlý; že hrozí přehřátí. Myslíte si, že něco podobného skutečně hrozí?
Já jsem přímo na místě a tureckou ekonomiku jako profesionál sleduji už patnáct let. Z toho vycházím, když říkám, že nevidím v Turecku známky přehřívání. Ceny aktiv jsou na rozumných úrovních. Akcie se obchodují kolem desetinásobku poměru ceny a zisku, což je o nějakých 20 procent levněji, než za kolik se obchodují na rozvíjejících se trzích Evropy.
A navíc tu máme omezenou – a nebo řekněme přímo utlumenou – aktivitu ve stavebnictví. Což připomíná situaci v roce 2005, tedy na počátku prudkého nárůstu realitního sektoru v Turecku. Co se pak inflace týče, tu, zdá se, má centrální banka pod kontrolou. Jádrová inflace je totiž na historických minimech. A co je v této souvislosti důležité je i to, že nečekám, že by vláda nějak výrazně utrácela. V roce 2010 deficit rozpočtu dosáhl úrovně 3,6 procenta. A Turecko slibuje, že schodek bude v roce 2011 ještě nižší. Sečteno a podtrženo, skutečně nevidím známky přehřívání ekonomiky.
A co úvěrová expanze, kterou jste zmínil? Není pětadvaceti a nebo šestadvacetiprocentní růst příliš rychlý?
Pokud to porovnáte s evropským růstem, který je jen těsně nad nulou, a podobně zanedbatelným růstem v Americe, tak to může vypadat jako ekonomika, která se přehřívá. Ale jak jsem už zmínil v předchozí odpovědi, Turecko se mění z ekonomiky, ve které vládly vysoké úrokové sazby, na ekonomiku, v níž dominují nízké sazby. V tuto chvíli tak jsou reálné úrokové sazby v podstatě záporné.
Co se pak úročení vkladů týče, to bylo ještě před dvěma lety na úrovni 23 procent. Teď jde o 7 procent. A inflace byla v říjnu na úrovni 7,6 procenta. Lidé tak s tím, jak vidí, že výnosy klesají, více utrácejí. Ale nemyslím si, že je to přehnané. Navíc, jako analytik specializující se na banky, se domnívám, že růst půjček stojí na zdravých základech. Banky totiž například nijak nesnižují nároky, které žadatel o půjčku musí splnit, a tak dále. Z čehož vyplývá, že růst úvěrů pohánějí zejména klesající reálné a dlouhodobé úrokové sazby; nejde tedy o přehřívání ekonomiky.
Existuje tak podle vás něco, co by očekávaný růst turecké ekonomiky mohlo ohrozit?
To jediné, na co by si investoři měli dát pozor, je deficit na běžném účtu. Čeká se, že deficit běžného účtu za celý loňský rok dosáhl úrovně 5,4 procenta HDP. A v tomto roce půjde podle mě o 5,8 procenta. Což by bylo velmi blízko nejvyšší úrovně od roku 2000. Tehdy šlo o deficit ve výši 6,1 procenta. Toto je podle mě potenciálně ten největší problém, na který se také soustředí většina investorů. Přesto si myslím, že nejde o nijak významnou hrozbu. Alespoň co se týče let 2011 a 2012. Prostě proto, že by neměly být problémy s financováním.
Navíc, turecká lira volně pluje proti tvrdým měnám a případný tlak na financování deficitu na běžném účtu by se tak měl vyřešit s pomocí pohybu kurzu měny. Nicméně, existuje strukturální problém – a nebo lépe řečeno, tento problém se může stát strukturálním, pokud vláda nepřijme potřebná opatření. Malé a středně velké podniky v Turecku mají velmi nízké marže. Čisté marže se pohybují mezi pěti a patnácti procenty. Kvůli tomu tyto podniky nezvládaly během posledních pěti let nashromáždit dostatečné finance na to, aby mohly investovat. A proto, namísto toho, aby samy vyráběly, začaly věci dovážet. A já se obávám, že v dlouhodobém horizontu, za pět let, se deficit na běžném účtu může proměnit ve strukturální problém, pokud vláda právě toto nezačne řešit.
