Roční rozpočet Evropského globalizačního fondu má být půl miliardy eur - vlády členských států by z něj měly čerpat peníze jako doplněk k vlastním programům na pomoc postiženým zaměstnancům. Podmínkou je, aby dané odvětví prokazatelně utrpělo globální konkurencí, zaměstnávalo v určitém regionu nejméně tisíc lidí nebo aspoň jedno procento zaměstnanců.

Peníze z globalizačního fondu mají platit hlavně rekvalifikační kursy zaměstnanců nebo poradenství firmám a daný stát bude muset předložit restrukturalizační plán podniku. Jenže - lze za globalizační tlak považovat třeba i to, když třeba francouzská společnost přesune výrobu do České republiky, protože jsou tam výhodnější podmínky? Zeptal se Český rozhlas předsedy Evropské komise José Barrosa:

"Tohle je evropský instrument jak se postavit problémům, které s sebou globalizace přináší. Není určený pro takové případy, kdy se výroba přesune z jedné členské země do druhé. Netýká se tedy toho, čemu se ve Francii říká delokalizace, pokud k přesunu výroby dochází uvnitř Unie," upřesnil předseda Barroso a pak si na pomoc povolal Vladimíra Špidlu.

"Fond pracuje s koncepcí evropského trhu, a tak jako není přesun firmy z Toulonu do Paříže delokalizací, není přesun firmy v rámci evropského trhu z hlediska tohoto fondu delokalizací. Čili fond se týká pouze přesunu do třetích zemí, mimo rámec Evropské unie," vysvětlil český eurokomisař.

Vít Pohanka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít