V ohrožení není euro, ale francouzské banky, říká o krizi ekonom Zajíček
Pár dní před evropským summitem uvažují ekonomové o tom, jak moc je ohrožená společná evropská měna. Miroslav Zajíček z laboratoře experimentální ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze míní, že v nebezpečí není euro, ale spíš francouzské a německé banky.
Podle Miroslava Zajíčka není současná situace eurozóny ničím novým a má všechny znaky klasické hospodářské krize, vyvolané expanzivní měnovou politikou. Jediný rozdíl vidí v tom, že tato politika byla masivní a trvala dlouhou dobu.
Jak by měli evropští politici a banky reagovat na současnou krizi, se Rádio Česko ptalo Miroslava Zajíčka z VŠE v Praze
„Tedy jestliže před každou průměrnou krizí byla měnová expanze do pěti šesti let, teď máme téměř 20 let. A jakmile měnová politika je takhle expanzivní po 20 let, tak rozsah škod je ještě mnohem větší. Krize není nic jiného než zmaterializování škod, které se v ekonomice nastřádaly na 20 let,“ míní Zajíček.
Můžeme najít nějakou historickou paralelu, nějakou krizi, která už v historii byla a ze které bychom se mohli dneska poučit?
„Tuto krizi si Spojené státy prožily v roce 1837. Byla vyvolaná extrémním nadpůjčováním a investičním úsilím jednotlivých amerických států, přepískly to a zkrachovaly. Tehdejší americký prezident Martin Van Buren v zásadě byl úplně ve stejné pozici, jak byl Barack Obama, když nastoupil do funkce. Barack Obama jim prostě nasypal peníze, dal tam americkou záruku, proto americký státní dluh tak narostl. Před stejnou volbou stál Martin Van Buren před 160 lety s tím, že státy za ním přišly, že potřebují bailout, a on je nechal zkrachovat. V roce 1837 došlo k nejhlubšímu ekonomickému propadu ve Spojených státech v jednom čtvrtletí, který kdy existoval, ale velice rychle se ekonomika vzpamatoval. Díky tomu, že americké státy byly zbaveny své majetkové podstaty, tak to byl jeden z důvodů, proč americká ekonomika byla tak liberální a takovým způsobem nastartovala ve dvou dalších třetinách 19. století.“
Čím bychom tedy měli proti krizi bojovat, měli bychom používat nějaké tradiční nástroje?
„Krizi způsobily vlády a centrální banky svou špatnou hospodářskou politikou. Jestliže důvodem krize je extrémní růst peněz v ekonomice za posledních 20 let, tak řešením nemůže být, že přidám ještě trochu víc peněz. To znamená: přestaňte dělat špatnou hospodářskou politiku. Jestliže FED krizi v uvozovkách řeší tím, že skupuje vládní cenné papíry, tak to stejně není nic jiného, než co se kdysi nazývalo tištěním peněz. V celoekonomickém hledisku když nacpete peníze do ekonomiky, tak nemají kam utéct, maximálně se předávají mezi sebou. Jistě, banky mají svůj podíl na problému, který existuje, nicméně ono se špatně zbavuje těchto peněz. Něco s tím musely udělat, takže kupovaly aktiva, která byla k dispozici. Problém je to, že spadly ceny aktiv, a FED to řeší tím, že nalévá další peníze do ekonomiky, aby se zase zvedly. Ale to není ten problém, problém jsou zároveň vysoké ceny.“
A bude toto řešení, tedy že FED přestane kupovat dluhopisy, dostatečné k zastavení krize?
„Bude to stačit v tom smyslu, že se situace nebude zhoršovat, a pak si ekonomika opravdu musí projít tím slzavým údolím z toho důvodu, že lidé měli jiné představy o relativních cenách, tak byly provedené investice, které neměly smysl. Lidé projektovali nějakým způsobem své podnikatelské a spotřební aktivity a najednou zjistili, že na to nemají a musí se přizpůsobit. A to bolí."
Jak moc to bude bolet?
„Bude to hodně bolet, protože když děláte 20 let něco špatně, tak si lidé na to zvyknout. Tady už není mnoho bankéřů i ekonomů, kteří by si pamatovali něco před tím. Jako by to najednou byl stav světa.“
A přežije tuhle krizi euro?
„To, co se děje, není krize eura ani krize eurozóny. Koneckonců když se podíváte na vývoj kurzu eura za poslední tři roky, je tam nějaký dramatický zlom, že by euro začalo prudce klesat? Euro v žádném případě neklesá. Máme tu ekonomickou krizi a máme tu dluhovou krizi evropských států. Euro může v současné podobě bez problémů vydržet, i kdyby zkrachovalo Řecko, tak není problém. Kdo bude mít problém? Zejména francouzské a částečně německé, protože to jsou ti, kteří drží řecké dluhopisy. Ztráta tohoto rozsahu by znamenala pro některé francouzské banky, pokud by nenavýšily kapitál, prakticky konec, a to okamžitý, přes noc.“
Nenastal by pak právě dominový efekt?
„Najednou byste zjistili, že třeba část francouzských depozit by nebyla krytá aktivy, které francouzské banky mají, a byl by to politický a ekonomický problém. Dáte peníze do banky a banka je musí někam investovat. Vy jí dáte 100 milionů a najednou zjistíte, že jich má jenom 50 a že vy máte taky jenom 50. To je politický problém, a proto se to pořád schovává za euro. Že by Řecko zkrachovalo, neznamená, že by zítra lidi přestali používat euro. A hodnota eura je určení tím, že lidi budou používat euro.“
Takže kde vy vidíte chybu?
„Je to chyba systémová. Ne kapitalismu jako systému, ale toho, jaký způsobem je dneska regulován bankovní sektor. Je to prostě chyba regulace bankovního sektoru a měnového uspořádání, které v současné době máme. To je ale tak teoretický a vzdálený koncept, že se to nedá politicky prodat. To je něco jako mezi marketingem Ježíška a Santa Clause. Santa Claus se výborně prodává, Ježíšek špatně. Santa Claus je to euro, Ježíšek to schéma bankovního a měnového systému, který tady máme, chyb regulace a motivačních selhání.“
