Většina outdoorového oblečení se šije v Asii za nelidských podmínek

Práce až šestnáct hodin denně šest dní v týdnu za minimální mzdu. Takové jsou podmínky v asijských továrnách vyrábějících sportovní oblečení, které se dováží do Čech. Potvrdil to roční výzkum české společnosti pro Fair Trade. Každý Čech přitom průměrně utratí za outdoorové oblečení zhruba pět tisíc korun ročně. O tom, kdo a kde jeho zboží vyrobil se už ale většinou nezajímá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

cena pro 3. kolo | Foto: Alena Palečková

Největším problémem jsou při výrobě sportovních oděvů hlavně neutěšené pracovní podmínky. S vietnamskými a čínskými dělníky se krutě zachází, jsou zaměstnáváni na nevýhodné pracovní smlouvy a jejich plat je minimální.

Přehrát

00:00 / 00:00

O pracovních podmínkách ve vietnamských a čínských továrnách mluvila na Radiožurnálu Kateřina Procházková ze zahraniční redakce

Nejnižší mzdu vyplácí podle výzkumu továrna produkující oděvy pro norskou firmu Helly Hansen, kde si čínský dělník vydělá za měsíc zhruba 1200 juanů, tedy asi 137 eur. Minimum zaměstnavatelů také vyplácí svým pracovníkům příplatky za přesčasy.

„Výzkum kampaně Ušili to na nás zjistil velmi nízké mzdy. V případě Vietnamu se jedná o hodinovou mzdu, která je menší než 4 koruny. Nízké mzdy pak ženou lidi do situacích, kdy si musejí k příjmu přilepšovat,“ popsala špatné podmínky organizátorka projektu Anna Cisariková. Přilepšení pak často znamená další pracovní úvazek.

V Číně byly náklady na mzdy už zhruba dvakrát vyšší než ve Vietnamu. Přesto nepřesáhly 21 korun za hodinu práce. A to se výzkum zaměřoval především na bohatší jihovýchodní regiony v Číně. Lidé, kteří ve zkoumaných továrnách pracují, mají navíc měsíčně nárok jen na dva dny volna.

Firmy se o podmínky dělníků nestarají

Ze všech 29 dotázaných outdoorových firem se pouze 3 snažily kontrolovat dodržování základních pracovních podmínek ve svých dodavatelských závodech. Bohužel mezi nimi nebyl nikdo z českých výrobců.

Přehrát

00:00 / 00:00

Fair Trade.mp3

„Zjistili jsme, že existují tři typy firem. Do první – nejmenší skupiny patří tři firmy, které se reálně zasazují o to, aby podmínky v jejich továrnách byly dobré. Jsou to firmy jako Mamut, ODLO a Jack Wolfskin. Druhá skupina firem, což byla naprostá většina, jsou firmy, které podmínky řeší jenom částečně a rozhodně na tomto poli mají co zlepšovat,“ popsala Gabriela Štěpánková ze společnosti Fair Trade.

„Do poslední skupiny spadaly především snowboardové firmy. Ty s námi buď vůbec nekomunikovaly, nebo jsme na jejich webových stránkách nenašli žádné dokumenty o jejich odpovědnosti v této oblasti, takže máme důvodné podezření se domnívat, že na tomto poli nic nepodnikají,“ dodává Štěpánková.

Lenka Rafaelová, Kateřina Procházková, Michaela Vydrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme