Většina Řeků se nebojí odchodu z eurozóny. Dohoda se najde, říkají
Řecko dnes podle deníku Kathimerini požádá eurozónu o prodloužení svého záchranného programu. Státy platící eurem daly Aténám ultimátum - pokud do pátku na pokračování programu dohodnou, eurozóna jim už žádné peníze nepůjčí. Běžní Řekové ale nevěří, že by situace mohla dojít tak daleko, a své vládě dál věří.
Před řeckými bankami kupodivu žádné fronty nestojí. Sem tam si někdo vybere pár desítek eur z bankomatu, aby měl na nákupy, ale žádná panika ani nervozita viditelná není.
Řekové zažívají něco nevídaného. Začali věřit své vládě a podporovat ji.
Jak se běžní Řekové dívají na jednání řecké vlády s eurozónou, zjišťovala v Aténách spolupracovnice ČRo Pavla Smetanová
„Tak to mělo být a nějaká dohoda se najde,“ komentuje pětačtyřicetiletý Kostas neúspěšná jednání s euroskupinou.
„Kam by šlo Řecko? To se nikomu nevyplatí, hlavně Evropě ne. Nebojím se, tohle už se mělo stát před šesti lety,“ odpovídá na dotaz, zda má strach, že jeho země bude muset z eurozóny odejít.
Stejně přemýšlí i pekařka Amalia. „Myslím, že neodejdeme z eurozóny. Podle toho, co jsem slyšela, jim chtěli podstrčit nesprávnou smlouvu. Já nové vládě beze zbytku věřím,“ říká.
Řekové už nechtějí snášet ponižování ze strany Evropy a v nedávných volbách dali jasně najevo, že úsporných opatření už bylo dost. Ne všichni však věří slepě novým lídrům.
„Ano, bojím se. Nevíme, jak to skončí,“ přemítá majitel videopůjčovny Spiros a k možnému návratu k drachmě dodává: „Není to vyloučené, ale bylo by to asi těžké.“
Řecko požádá eurozónu o prodloužení záchranného programu, píše řecký deník
Číst článek
Pětašedesátiletý důchodce Petros se vyhřívá v kavárně na sluníčku a filosofuje. „To je přirozené, že Řecko vyhodí z eurozóny. Naše ekonomika je v troskách. Za to nemůžou cizinci, ale my sami. Já se nebojím, už jsem toho zažil spoustu.“
Na otázku, zda si teď lidé budou hromadně vybírat peníze z bank, se Petros jen směje. „Všichni už si peníze vybrali a mají je doma pod matrací,“ tvrdí.
Jako jeden z mála nové vládě moc nefandí. „V jakou vládu máme mít důvěru? Je to tragédie. Když tlučeš hlavou o zeď, rozbiješ si hlavu, ale ne zeď,“ poznamenává.
