Více analyzujme a méně strašme, přeje ekonomice rektor Hindls
Česká ekonomika se v příštím roce bojí pádu do recese a dlouhého přerušení svého růstu. Co ale od roku 2012 čekají čeští ekonomové? V rozhovoru s redaktorkou Barborou Kreuzerovou se pokusil najít odpověď rektor vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls.
Jaký podle vás bude rok 2012 z hlediska ekonomiky?
Nebude to snadný rok, přes to, co se říká, a přesto, že je obtížné cokoli prognózovat. Mně se přeci jen zdá, že výkonnost velkých firem a ochota lidí utrácet, jakkoli to může být způsobeno tím blížící se změnou daně z přidané hodnoty a tím, že každý chce něco získat, stejně jako spotřeba domácností by mohly být faktorem, který by nás mohl držet nad nulou. Jsem drobný optimista v tom, že bychom se nad nulou mohli udržet.
Rektor vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls přeje ekonomice v novém roce více analyzování a méně strašení
Znamená to tedy, že nepředpokládáte pád české ekonomiky do recese? Přeci jen je to otázka, která se teď ekonomům asi pokládá nejčastěji.
Pokud bychom to vzali tak, jak se technická recese definuje, to znamená, že by dvě období po sobě hrubý domácí produkt měl v tempu růstu záporné znamínko, myslím si, že by to tak být nemuselo. Jak už jsem říkal, mohla by to být lehká kladná nula, která by nás udržela nad formálně technickou recesí. Druhá věc je samozřejmě to, že výkon ekonomiky nebude takový, jaký bychom si všichni přáli. Lehký rok to rozhodně nebude.
Naši ekonomiku samozřejmě zajímá i to, jak to bude dál s Evropskou unií – zůstane evropská sedmadvacítka i nadále evropskou sedmadvacítkou?
To asi ano, pokud jde o její eurozónové jádro. Nemyslím si, že by příští rok vedl ke změnám v oblasti eurozóny. Dokonce si ani nemyslím, že by odešlo Řecko, i když ohroženo je. Zdá se mi, že investice kulturní, politická, ekonomická či sociální do europrostoru je tak veliká, že hlavní hráči – Francie, Německo – budou svou roli i za cenu velkých ztrát a vnitřního krvácení hrát až do konce.
Co můžeme v roce 2012 čekat v tuzemské ekonomice za pozitivní šoky?
Pozitivním šokem bude, když nepřijde žádná negativní zpráva. Zní to samozřejmě lacině, ale je potřeba vidět Evropu v kontextu. Evropa se teď dostala do problémů, které dnes už v tomto rozsahu nemají Spojené státy. Slyšeli jsme, že třeba Japonsko se dostává do kladných čísel přes všechny problémy, které zhruba před deseti lety mělo se zemětřesením. Evropa bude muset svůj ekonomický výkon nějak nastartovat.
Jak?
Všechny členské země v Evropské unii si uvědomily, kolik chyb udělaly na počátku desetiletí. A byly to právě tyto země, třeba Francie, které stanovily přísná kritéria v Maastrichtu, ale zároveň je právě tyto země během dvou nebo tří let přestaly dodržovat. Zrovna u Francie bych mohl hovořit třeba o inflaci, vypadalo to úplně jinak začátkem 90. let a pak na počátku tisíciletí. Pozitivní zprávou bude, až se všechny ty země s odpuštěním chytnou za nos. Nemůžeme si ale obecně myslet, že evropská ekonomika je ekonomikou nezdravou.
Kdybyste měl české ekonomice popřát jednu konkrétní věc do roku 2012, co by to bylo?
Popřál bych jí, aby nebyla vystavena neustálým tlakům, jak všechno katastrofálně dopadne. Já vždycky říkám, pojďme raději pracovat a bavme se o tom, ale nestrašme. Ekonomika je také o důvěře, a pokud neustále slyšíme nějaké strašení, třeba v otázce akciových trhů je to věc velmi vážná. Podívejte se na to, co dokázalo udělat jedno rozhodnutí s úvěrovou spolehlivostí Spojených států. Řekl bych to asi takto: více analyzujme, strašme až potom.
