Vládní program bezplatné práce nezaměstnaných narazil u britského soudu
Londýnský odvolací soud zpochybnil britský vládní program bezplatné práce nezaměstnaných. V jeho současné podobě ho pak dokonce zrušil. Podle soudu se nikdo nesmí k takové práci nutit pod hrozbou ztráty podpory v nezaměstnanosti.
Program ‚Zpátky do práce‘ byl jedním z pilířů celého systému, jak zachovat pracovní a sociální návyky nezaměstnaných a absolventů škol, kteří nenašli uplatnění na trhu práce. Program měl mít i prvky rekvalifikace. Měl dávat taky určitou naději do budoucna. V praxi to vypadalo tak, že lidé pracovali často několik měsíců bez nároku na odměnu.
Tak to bylo i v případě stěžovatelky, 24eté absolventky geologie na univerzitě v Birminghamu Cait Reillyové. Té úřad práce nařídil, že pokud nechce přijít o podporu, musí nastoupit u slevového řetězce Poundland.
O problémech sociálního programu britské vlády mluvil na Radiožurnálu zpravodaj ČRo ve Velké Británii Jiří Hošek
„U Poundlandu nás pracovalo zadarmo celkem pět po dobu dvou týdnů. Nedostali jsme žádnou průpravu nebo něco, co by mělo hodnotu pro naši kvalifikaci. Nemohla jsem kvůli tomu nastoupit coby dobrovolnice do muzea. Udělala jsem maximum pro to, abych získala práci. Nikdo na to ale nebral zřetel,“ uvedla Reillyová.
Druhý ze stěžovatelů, 41letý nezaměstnaný řidič James Wilson, měl podle představ úřadu práce 6 měsíců, 30 hodin týdně zadarmo mýt nábytek. Odmítl a přišel o sociální příspěvky.
Soud sice potvrdil, že neplacená práce není porušováním lidských práv, ale je v rozporu s předpisy o nucené práci. Hlavně ovšem podle odvolacího soudu překročil své kompetence ministr práce Iain Duncan-Smith, když si celé schéma přijaté současnou vládou konzervativců a liberálních demokratů nenechal potvrdit parlamentem. Soud tak vládní regulaci označil za nezákonnou a zrušil ji.
„Rozhodnutí soudu znamená, že všechny osoby, které přišly o podporu v nezaměstnanosti, protože se odmítly do programu zapojit, mají právo žádat peníze zpátky. Navíc dokud parlament neschválí nová pravidla, nesmí být nikdo nucen neplacenou práci přijmout,“ uvedla Reillyové advokátka Tessa Gregoryová.
Vláda, kterou verdikt soud překvapil i zklamal, se pravděpodobně odvolá k nejvyššímu soudu a ministerstvo práce do té doby nechce vyplatit ani penny. Kabinet dokázal v řádu hodin předložit parlamentu nová, přesnější pravidla, která mají brát v potaz výhrady soudu. Každopádně za celou filozofií neplacené práce si vláda stojí.
