Za nejistotou na trzích stojí hlavně politici, říká ředitel Vídeňské burzy

Po masivních výprodejích globální akciové trhy už dva dny rostou. Investorům nalil do žil optimismus plán na posílení evropských bank, které byly v poslední době pod tlakem. Jak ale připomínají někteří experti, od slibů ke stabilizaci bank je stále ještě dlouhá cesta. Navíc samotné posílení finančních institucí neznamená konec dluhové krize v eurozóně. I proto čekají nové propady trhů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michael Buhl | Foto: Investiční web

Stává se střídání masivních výprodejů a krátkých období prudkého růstu pravidlem, nebo jde stále o výjimku z pravidla? Právě na to se Rádio Česko ptalo ve Vídni generálního ředitele skupiny Vídeňské burzy Michaela Buhla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor Romana Chlupatého s generálním ředitelem skupiny Vídeňské burzy Michaelem Buhlem

„Otázka je, co je tím pravidlem. Myslím si totiž, že celá kniha pravidel byla přepsána - neformálně. Bez toho, aby někdo viděl novou verzi. To, jak se trhy nyní chovají, se liší od toho, jak se chovaly před rokem, dvěma nebo třemi. Jinými slovy, jsme v naprosto odlišné situaci. Nejen kvůli problémům ve Spojených státech, pochopitelně. Řecko se například opět dostalo do popředí zájmu. Mluví se o Španělsku a Itálii. No a v případě Řecka platí, že nejsou ani zdaleka tak daleko, jak se čekalo, že v rámci ozdravného procesu budou.“

To výrazně přispívá k řekněme špatné náladě, která na trzích panuje. Souhlasíte?

„Věc se má tak, že jsou lidé velmi, velmi skeptičtí vůči politikům a k tomu, co dělají. Všechna opatření totiž dosud udělali příliš pozdě. Pamatujete, před rokem nebo rokem a půl tvrdili, že Řecko nezachrání, no a nakonec ho zachránili. Řekli, že Irsko a Portugalsko se ničím nenakazí, a bylo tomu naopak. Slibovali, že soukromí investoři se na záchraně zemí nebudou podílet tím, že by se vzdali části svých peněz, a přesně to se teď děje. Zazněla spousta slibů, které se pak nedodržely. A proto teď máme mimo jiné i problémy s důvěrou. Přitom politici zatím skutečně nedělali věci tak, aby jim bylo možné věřit.“

Nakolik nervozitu na trzích přiživují také tvrdá data, například blížící se zpomalení většiny velkých světových ekonomik, které signalizují i údaje o vývoji HDP za první pololetí?

„Bylo to mnohem, mnohem horší, než se čekalo. Německo rostlo jen o 0,1 procenta. Což znamená, že lokomotiva evropského růstu výrazně zpomalila. A nejen Mezinárodní měnový fond i proto mluví o hrozbě recese. Jinými slovy, všichni jsme teď v docela nepříjemné situaci. A to je příčinou asi toho nejhoršího, co trhy může zasáhnout: nejistoty. Lidé si nejsou jistí tím, co se bude dít. Jejich výhled je čím dál tím víc pesimistický, což nakonec bude možná i dobře. Pokud totiž všichni budou čekat to nejhorší, pak i nepatrný záblesk naděje může přinést obrat. I proto si já osobně myslím, že jsme už blízko dna. Přesto nevylučuji, že ještě dojde k otestování současných minim.“

Zmínil jste politiky a jejich kroky. Podobně jako mnozí ekonomové nešetříte kritikou. Přesto, udělali podle vás něco dobře? Anebo jsme jen svědky dlouhé šňůry chyb?

„Víte, to záleží na tom, jak se díváte na samotné počátky krize v roce 2007 a 2008. Tehdy problémy odstartoval soukromý sektor, ne stát. No a záleží na tom, jestli zastáváte názor, že se měly všechny problémové subjekty nechat zbankrotovat, anebo zda si myslíte, že jim státy měly nabídnout pomocnou ruku. Většina zemí, jak Spojené státy tak i státy v Evropě, se rozhodla zasáhnout. Nabídla pomocnou ruku a začala utrácet. Já osobně se přiznám, že jsem na vážkách. Tehdy jsem si myslel, že je mají nechat zbankrotovat. Když se ale na vše teď dívám s odstupem, tak mám pocit, že intervence asi byla tou správnou volbou. Prostě proto, že to bylo tak nové a překvapivé, že se tím povedlo soukromý sektor restartovat. Pak ale přišla naprosto zásadní chyba - vlády měly postupně státní podporu odebírat a hlavně měly začít tvrdě škrtat ve státních rozpočtech. To se ale nestalo. Vlády tak mají za sebou tři roky, kdy utrácely skutečně hodně. A přitom neudělaly žádné pořádné škrty, žádné strukturální změny. Což platí o všech zemích. Řecko je jen třešnička na dortu.“

O škrtech a šetření se přitom mluví dnes a denně. Podle vás to tedy jsou jen prázdná slova?

„Kamkoli se podíváte, tam se diskutuje a diskutuje o tom, jaké reformy by bylo možné udělat. Možná jedinou zemí, která něco skutečně dělá, alespoň co já vím, je Británie. K tomu je pak jistě třeba přidat, že trvá, než se reformy projeví. Skutečné důsledky tak asi uvidíme až za rok, za dva. Ano, Španělsko něco dělá. Stejně tak i Portugalsko. Dochází ke zmražení mezd zaměstnanců veřejného sektoru. Neberte mě tedy doslova. Objevují se určité věci. Ale ve velmi omezené míře. Mělo by toho být mnohem víc. A proto bych řekl, že politici asi skutečně na samotném počátku krize nezvolili špatný směr. Jak jsem řekl, bylo asi správné zasáhnout a uklidnit většinu lidí. Ale teď si prostě neplní své domácí úkoly.“

Roman Chlupatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme