Za protesty mohou podle ekonoma politici, podle europoslance finanční trhy
Protesty, které začaly na newyorské burze, se šíří do dalších zemí. Jedná se o fenomén, který by se dal nazvat reakcí na krize globálního kapitalismu. Zatímco ale v New Yorku nebo v Londýně se u finančních čtvrtí spíše debatuje ve stanových městečkách, v jiných městech se protesty zvrhly v násilnosti. Podle ekonoma Miroslava Ševčíka mohou za situaci politici, podle europoslance Libora Roučka finanční trhy.
Podle ředitele Liberálního institutu Miroslava Ševčíka jde o selhání státu a jednoznačnou chybu politiků:
„Dlouhá léta udržovali takovou situaci, kdy si státy žily nad poměry a vytvářely nové a nové neproduktivní pracovní místa, které se platily z veřejných rozpočtů a ukázalo se, že je to cesta do pekel, protože vznikají chronické deficity těchto veřejných rozpočtů. Pak se to dotýká i soukromé sféry, která není ochotná zaměstnat lidi, které by jinak třeba i zaměstnávala.“
Hosty Ozvěn dne byli ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík, místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček (ČSSD) a zvláštní zpravodaj ČRo ve Španělsku David Koubek
Mladé lidi vyhání do ulic podle místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka (ČSSD) prekérní situace:
„Mladí lidé nemají práci a pak taky vidí, že systém, ve kterém pracují a žijí, není tak docela spravedlivý. Když se podíváme do Irska - stát hospodařil velmi zodpovědně, státní rozpočet měl přebytky, a přesto jsou dnes Irové zadlužení tak, jako skoro nikdo jiný. Důvod není selhání státu, ale trhu, protože stát nereguloval banky a finanční trhy. Ty spekulovaly, prohrály finance na trhu nemovitostí a na burzách. Banky zkrachovaly a musel přijít stát, který do té doby velmi zodpovědně hospodařil a dneska je v Irsku 15procentní nezaměstnanost a lidé platí za ztráty bankéřů."
S tvrzením, že selhal trh, nesouhlasí Miroslav Ševčík. Podle něj selhali politikové, protože regulace bank existovala:
„Regulace bank existovala a je velmi tuhá, ale asi dohlížející orgány, které patří ke státu, si to asi nepohlídaly tak, jak měly. Je otázkou, jestli banky nebyly před krachem z toho důvodu, že utíkaly k určitým finančním nástrojům, protože původní regulace byla příliš silná.“
Libor Rouček uvádí příklad ze Španělska, kde je téměř 50 procent mladých lidí bez práce. „Lidé, kteří mají i dvě vysoké školy vidí, že je systém do určité míry nespravedlivý. Na druhé straně máme finanční spekulanty, máme neregulované trhy a když politika to chce regulovat, tak finanční trhy jsou proti tomu.“
Zvláštní zpravodaj ve Španělsku David Koubek ale říká, že ve Španělsku protestují jak mladí lidé, tak i jejich rodiče, starší lidé a intelektuálové: „Není to ani tak organizované hnutí, ale spíše platforma pro diskuzi. Požadují návrat skutečné demokracie a zaznívá i kritika globálního systému.“
Politické protesty vyústí podle Roučka k dalším protestům, které povedou k určité změně systému: „Když jdete do kasina, máte tam pravidla, když jdete na burzu, pravidla tam žádná nejsou. Ta pravidla se musí zavést tak, aby 99 procent společnosti mělo pocit, že systém je spravedlivý. Pokud to nebude, protesty budou narůstat.“
Podle Ševčíka jsou burzy a finanční trhy regulovány: „Akorát se povolily některé deriváty, které povoleny být neměly a může to vyústit k tomu, že to smete současné politiky a mělo by je to smést v co největší míře.“
Do finančního sektoru se dnes také opřel předseda Evropské komise José Barroso. Prohlásil, že nezodpovědným a možná i kriminálním chováním přispěl k současné dluhové krizi. Podle Barrosa by se proto měl ‚spravedlivě‘ podílet na jejím řešení.
Finanční sektor má podle analytika společnosti Patria Finance Davida Marka svůj podíl viny na tom, co se aktuálně v ekonomice děje: „Ale z úst pana Barrosa to zní trošku lacině a populisticky. Za současnou fází krize nestojí banky a finančníci, ale vlády členských zemí eurozóny, které se chovaly nezodpovědně nejenom během krize, ale především před krizí.“
Podle Marka jejich populistická fiskální politika, která jim umožňovala kupovat si hlasy ve volbách, způsobila příliš velké zadlužení, které už dneska nejsou některé státy schopné unést, konkrétně Řecko a na hraně jsou další státy.
Lídři Německa, Francie a dalších zemích by teď měli převzít hlavní slovo v řešení dluhové krize a měli by uklidnit situaci v ekonomických a finančních trzích. Zatím se jim to ale podle Marka nedaří:
„Dluhová krize v Evropě trvá už dva roky a stále nebylo nalezeno rozumné řešení. V tomto lídři eurozóny selhávají.“
