Závislost na ropě stále trvá
Šestnáctý říjen je zásadní den v historii ropného průmyslu. Přesně před 36 lety totiž narostly ceny ropy na čtyřnásobek své původní ceny. Šlo o reakci na rozhodnutí organizace arabských exportérů použít ropné embargo jako extrémní formu diplomacie.
Od té doby se surovinová politika stala běžnou součástí mezinárodních vztahů. To znamená, že státy, které přírodní zdroje mají, jich opakovaně využívají k nátlaku na ty země, které na jejich dovozu závisejí. Právě proto se například Evropa snaží zbavit závislosti na ruských energetických zdrojích.
Stejně tak to ale v některých zemích znamená, že se při životě drží zkorumpované vlády anebo chaos, což napomáhá zájemcům o přírodní zdroje na jejich území. A právě proto se nedaří vyřešit konflikt v Kongu, které patří mezi hlavní producenty koltanu, kovu používaného v mobilních telefonech a čipech.
O současné situaci nejen na energetickém trhu mluvil na Rádiu Česko expert na mezinárodní politiku a hospodářství Petr Robejšek.
Před 36 lety svět zažil ropný šok. Jak potvrdil loňský rok, kdy se cena barelu dostala na 150 dolarů, se z něj ale příliš nepoučil. Závislost na ropě trvá.
"Hlavní důvod, proč stále trvá závislost na ropě, je, že jsme se ještě nenaučili zacházet s touto surovinou úsporně ať už jde o spotřebu finálních konzumentů nebo producentů," vysvětluje expert na mezinárodní politiku a hospodářství Petr Robejšek.
Podle něj je v současné době velmi důležité, aby se Evropa zbavila závislosti na Rusku: "Určitě bychom se měli zbavit závislosti na ruských nositelích energií. Snad jediná cesta je tekutý plyn a obrácení se směrem k Blízkému východu jinak se blížíme ke katastrofě."
Robejšek zároveň upozorňuje na jednání Číny s Ruskem. Tyto státy jsou totiž blízko dohodě o budoucím odběru zemního plynu ze Sibiře. Tzv. cestovní mapa, na základě které dojde k podpisu smlouvy mezi Gazpromem a Pekingem, počítá s uzavřením smlouvy na dodávky 70 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně.
