Země původu výrobků zákazníky zajímá, zákony však značení většinou nevyžadují
Po kauzách se závadnými potravinami hledají Češi na obalech stále častěji informace o zemi původu. Většinou marně. S jistotou se jí dopátrají jen u ovoce a zeleniny a po nemoci šílených krav a ptačí chřipce i u hovězího masa a vajec.
Ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna označuje fakt, že výrobce nemusí na obalu uvádět zemi původu, za jednu z největších slabin evropské legislativy.
„V současnosti je to tak, že na výrobku musí být uveden buď výrobce, nebo dovozce, nebo ten, kdo jej nějakým způsobem přepracovává a uvádí na trh,“ popisuje Koberna.
V praxi to vypadá tak, že si zákazník koupí zboží s výraznými písmeny „EU“, ovšem při podrobnějším zkoumání objeví nápis „vyrobeno pro EU“, čili pro evropský trh vyrobeno kdekoliv.
Podle agrárního analytika Petra Havla se však alespoň dílčí změny chystají. „To, co připravuje evropská legislativa, byť je to ještě v plenkách, je v podstatě uvádění země původu u jednosložkových potravin, to znamená tam, kde skutečně je ten původ prokazatelný. U takzvaných vícesložkových potravin, to znamená to plošné označování zemí původu, je v praxi v podstatě nemožné a ve skutečnosti by to vedlo spíše asi k ještě většímu matení spotřebitele,“ míní Havel.
Havel si zároveň myslí, že označení země původu by posílilo výrobce na jejich národních trzích.
Co se týká vlastní iniciativy jednotlivých států Unie, podle Koberny zatím k zásadním změnám zpravidla nevedla.
„Většina evropských zemí už nějakým způsobem zkusila si promítnout do legislativy povinné značení země původu, ale protože tím jde vlastně nad rámec požadavků Evropské komise, tak to zatím bylo vesměs odmítnuto, čili nedoběhla tam ta notifikace těchto legislativních změn,“ podotýká Koberna.
Dodává však zároveň, že se profesní organizace budou snažit informace o původu dostat na obaly oklikou. Chtějí do české legislativy prosadit nařízení, podle kterého by na potravinách musel být uveden výrobce.
