Tušil jsem to a nechtěl jsem spadnout, vysvětluje Zápotočný odchod z Příbrami. Zápasy pořád navštěvuje
Před rokem a půl útočili na evropské poháry, teď jsou fotbalisté Příbrami na dně. Z 12 ligových zápasů dali gól jen ve dvou a se třemi získanými body se na ostatní soupeře dívají z posledního místa tabulky. Podle bývalého příbramského kapitána Tomáše Zápotočného se chyba stala už v létě při skládání týmu, zkušený stoper ji vycítil a kvůli tomu prý z klubu odešel.
„Je to pro mě nepříjemné. Z Příbrami pocházím a stále věřím, že se něco podaří a zlomí se to. Srdcem jsem tu pořád,“ říká Tomáš Zápotočný.
Když mu to zápasy a tréninky v druholigové Ostravě umožní, vidí příbramská utkání na vlastní oči a je jasné, komu fandí, klidně si na sebe vezme i bundu středočeského klubu.
Jenže na hřiště už nemůže. Když v letní přestávce z různých důvodů už před ním odešly čtyři opory základní sestavy a příbramské vedení s tehdejším trenérem Pulpitem místo nich přivedlo vesměs neznámé cizince, kapitán Zápotočný si sbalil tašky a raději zmizel do Ostravy.
„Nepodařilo se dát to dohromady a trošku jsem to tušil. Možná je to alibistické, ale prostě jsem nechtěl spadnout. Už v přípravě poznáte kádr a tým. Když se budeme bavit o kvalitě a srovnám to s Ostravou, je Baník někde jinde,“ říká v rozhovoru Tomáš Zápotočný.
Bývalý kapitán si myslí, že cesta za současnou příbramskou mizérií tak trochu začala už tři kola před koncem minulé sezony, kdy v honbě za záchranou Příbram přivedla trenéra Pulpita místo Tobiáše.
„Trenér se nemusel odvolávat, dopadlo by to stejně,“ přemýšlí Zápotočný. „Mělo se něco připravit na léto. Nějaký dobrý trenér, který by dal celý tým do kupy,“ uzavírá dlouholetá, ale nyní už bývalá opora Příbrami s tím, že věří, že se příbramský fotbal opět zvedne.
Starka: Budu se prát dál
„Moje chyba byla, že jsem nechal přivést řadu hráčů, kteří tu neměli co dělat, ale to je život,“ uznal šéf Příbrami Jaroslav Starka. „Ale nehrajeme tak špatný fotbal, abychom takhle prohrávali, jen děláme tristní chyby.“
Dlouholetý prezident klubu ale odcházet nechce. „Jsem tu doma, takže finanční podporu končit nechci. Chci vstát ze země, kde teď ležím, a prát se dál. Peníze schází, ale nejsme v tristní situaci. Udělám nějaká úsporná opatření a budeme hrát s tím, co máme,“ plánuje Jaroslav Starka.